K pečení ji přivedla vůně a chuť babiččiných dortů. Na Filozofickou fakultu MU zase láska k severské kultuře. Kristina Hrubá, studentka skandinávských studií, se kromě švédštiny věnuje pečení a fotografii. Pod přezdívkou Děvče u plotny už více než dva roky píše úspěšný blog.
Kdy jste v sobě objevila zájem o pečení? Byla jste už od mala děvčetem u plotny?
V podstatě ano. Moje babička měla doma spoustu koření v malinkých kořenkách uložených ve velké skříni. Dávala mi z nich často vonět a já hádala, co za koření to je. Byla to taková škola hrou. Tak to pro mě celé začalo. Sama babička pekla strašně krásné dorty. Mám to po ní a asi je to i v rodině, moje tety také hodně pečou. Když mi bylo patnáct let, začala jsem zkoušet první recepty a hrozně mě to bavilo. Postupem času jsem pekla víc a víc a dva roky zpátky jsem založila blog, díky čemuž jsem začala péct častěji a pravidelně.
Jak často tedy pečete?
Skoro každý den. Dvakrát týdně peču dorty v bistru Franz, ale často něco připravuji i kamarádům k narozeninám, anebo peču jen tak na blog, když mám chuť otestovat nějaký nový recept. Jím docela dost sladkého. Ale paradoxně čím víc a častěji sladké peču, tím míň ho pak jím. Už to potom asi tolik nepotřebuju.
Většina receptů na vašem blogu má původ ve Švédsku. Čím si vás získala právě tato kuchyně, pro Čechy pořád tak trochu neznámá?
V první řadě je to dáno tím, že studuji skandinávská studia na filozofické fakultě. Mám k severské kultuře vztah. Ještě před nástupem na vysokou jsem byla několikrát v Norsku. Když jsem se rozhodovala, co studovat, bylo to pro mne celkem jasné. Po druhém ročníku jsem strávila několik měsíců ve Švédsku. Rodina, u které jsem bydlela, měla doma spoustu kuchařek a další stohy jsem si vozila z knihovny. Pořád jsem si z nich přepisovala recepty a pak je i zkoušela. Díky tomu jsem ke švédské kuchyni jaksi „přičichla“ a zůstalo mi to dodnes.
Je v pečení švédských a českých zákusků velký rozdíl?
Vůbec ne, jsou si celkem podobné. Švédové využívají hodně kynutého těsta a pečou i podobné koláče, jako máme my. Proto není tak těžké péct je tady v Česku, protože suroviny se moc neliší. S čím je občas problém, je kardamom, takové zvláštní koření, které je tady trochu těžší sehnat. Také pärlsocker, velké bílé krystalky cukru, které tady nekoupíte. Já používám ještě pořád ten, co jsem si dovezla ze Švédska. Typickým švédským zákuskem je kladdkaka, čokoládový koláč, a také skořicoví šneci kanelbullar plnění směsí skořice a kardamomu, ty mají v každé kavárně.
Pomohlo vám nějak studování švédských receptů i při studiu?
Rozhodně, i recepty jsem si zpočátku prostě překládala ze švédštiny a učila se na nich. Obecně mě ale pobyt ve Švédsku, co se týče studia, posunul hlavně v řeči. Odjela jsem na konci druhého ročníku, hodně jsem se tam rozmluvila a dokázala jsem se plynule bavit s místními lidmi.
Jaký mají Švédi vztah k jídlu?
Jsou u nich běžně k sehnání lepší potraviny než u nás. Jídlo mají rádi, jedí hodně zeleniny, saláty a kvalitní maso. Kvalita je pro ně důležitá, zakládají si na ní. Také je tam trendy vegetariánství. I díky seznámení se s pravou domácí švédskou kuchyní si zakládám na tom, aby byly moje koláče skutečně poctivé. Používám jenom ty nejlepší suroviny, pravé máslo, recepty nijak nešidím. Jinak to lidem nechutná.
I díky vašemu blogu se v Česku stává skandinávská kuchyně čím dál známější. Obrací se na vás čtenáři s radami o pečení?
Často mi píší, ptají se na recepty, chtějí se poradit. Ale také já své fanoušky často žádám o radu, třeba naposledy jsem měla problém s kváskovým chlebem a přišlo mi mnoho zajímavých tipů, jak na něj. Blog je čím dál populárnější a já mu věnuji hodně času. Například když peču dort, trvá to tři čtyři hodiny, pak jej musím nafotit, napsat článek, zveřejnit jej... Někdy to nestihnu ani za celé odpoledne.
Jaké jsou vaše další plány s blogem? Nechtěla byste si třeba otevřít vlastní kavárnu nebo cukrárnu? Už teď mají o vaše dorty zájem mnohé brněnské podniky.
Právě se rozhlížím po prostorech, kde bych mohla otevřít provozovnu a prodávat dorty kavárnám. Je ale celkem těžké takové místo najít. Ale byla bych ráda, kdyby se mi to podařilo. Péct mě baví, dělám si teď i cukrářské rekvalifikační kurzy, abych se pečení mohla věnovat naplno. Jednou bych ráda napsala knihu švédských receptů. Mám pocit, že v posledních letech lidi tady v Česku Skandinávie hodně zajímá a jistě by je zaujaly i originální švédské recepty.
Na téma kaváren a kávové kultury jste psala i bakalářskou práci. Co je zajímavého na vztahu Švédů ke kávě?
Ve Švédsku dodržují takzvanou „fiku“, což je tradiční přestávka na kávu, k níž si rádi dají i něco sladkého. Je to pro ně typické. Do Švédska se káva dostala jako do jedné z prvních zemí v Evropě a nějak to tam zdomácnělo. Švédové pijí hodně kávy, je to taková jejich sociální instituce. Všude v kavárnách mají černou překapávanou kávu, kterou si dolíváte zdarma. Bez kafe by asi nedokázali fungovat, je pro ně jako droga.
Vaším oblíbeným zákuskem je prý panna cotta s ovocem. Který dezert ale nejradši pečete?
Těžko říct. Nejvíc mě baví dorty. Když ale peču něco pořád dokola, začne mě to nudit. Ráda dělám pořád nové věci a zkouším nové recepty, upravuji si je podle sebe. Je to vlastně dobrodružství, člověk něco smíchá a pak jen doufá, že se to povede. Ale naštěstí mi to většinou vyjde.
