Dopoledne lekce gramatiky a konverzace z češtiny, odpoledne odborné přednášky, večer český filmový klub a o víkendu exkurze po Česku. Tak vypadá program čtyřtýdenní Letní školy slovanských studií, pořádané Kabinetem češtiny pro cizince na Filozofické fakultě MU. Češtinu se na ní učí cizinci z celého světa.
Švédka Milena Söderberová ale na rozdíl od řady dalších účastníků letní školy nemá dovolenou nebo prázdniny. I když po večerech píše úkoly a eseje, je pořád v práci – už dvaatřicet let totiž pracuje pro švédskou armádu. O jazyk se začala víc zajímat, když bylo potřeba, aby někdo vyškolil české piloty a mechaniky na stíhačky Gripen.
Čeština dokáže lámat jazyk
Přestože jejím rodným jazykem je švédština, už od malička slýchávala češtinu. „Maminka se provdala do Švédska, ale pochází z Prahy. Pořád si myslela, že by se jednou vrátila domů, takže mi od malička četla české pohádky – Josefa Ladu, Babičku, Krtečka. Doma jsme sice mluvili švédsky, ale čeština se taky někdy používala. Díky tomu nemám takový problém s výslovností jako ostatní cizinci, ty nejtěžší hlásky jako ř jsem zvládla už v dětství,“ vysvětluje Söderberová.
Češtinu se ale začala učit intenzivněji až ve chvíli, kdy se ve švédské armádě začalo mluvit o tom, že se do Česka budou prodávat letouny Gripen. Söderberová tehdy nabídla firmě Saab, která stíhačky vyráběla, pomoc s komunikací v Česku.
„Hned se toho chytli, ale já jsem česky zas tak dobře neuměla, takže jsem se musela pustit do učení. S maminkou jsem začala mluvit hlavně česky, zapsala jsem si online kurz češtiny a hodně jsem četla,“ popisuje.
Před patnácti lety se tak díky firmě Saab poprvé dostala do Brna na výstavu zbraní a armádní techniky. „Málem jsem si tehdy vylomila jazyk, švédština nemá tolik souhlásek za sebou jako například české slovo čtvrť,“ směje se dnes své tehdejší komunikaci s Čechy. Až na drobné problémy na celnici však její návštěva Česka dopadla dobře.
Švédové nakonec zakázku získali a první čeští piloti a mechanici absolvovali roční školení na švédské vojenské škole, kde Söderberová pracuje. „Přivítala jsem je tehdy v češtině a dokonce jsem zvládla i prezentaci o naší škole česky. Výuka ale probíhala v angličtině, to je stanovené i zákonem,“ upřesňuje Söderberová.
Söderberová učí na Försvarsmaktens Tekniska Skol v Hamlstadu na jihu Švédska už dvanáct let. „Nedávno jsem si požádala o novou práci, přesunu se ale jen o budovu vedle. Chtěla bych učit optroniku. Optické a optoelektronické systémy se vyskytují třeba na zbraních, na radarech, ale i na kamerách. Minimálně rok se teď budu učit, abych mohla učit druhé. Technologický vývoj jde pořád dopředu,“ říká Švédka.
Už třetí léto navíc Švédka tráví v Brně. Čeština se jí tak zalíbila, že se v ní rozhodla pokračovat. Požádala si proto o stipendium švédské armády na podporu výuky cizích jazyků a před čtyřmi lety se poprvé vydala na letní školu slovanských studií do Brna.
Tehdy byla ve skupině s mírně pokročilými, letos se češtinu učí spolu se středně pokročilými. Ve vyšší skupině už prý účastníci zvládají gramatiku lépe než samotní Češi. „A hlavně mluví spisovně,“ směje se Söderberová.
„Největší problém mi dělají koncovky, v těch dělám pořád chyby. A taky tvrdé a měkké i. V poslední době si všímám, že má čeština hrozně dlouhé věty. Člověk se v nich lehce ztratí, zvlášť když není vyjádřený podmět. Nejlehčí na češtině je zase to, že jak se to čte, tak se to většinou i píše. Ve švédštině musíme slovo prostě znát, abyste věděl, jak ho napsat,“ oceňuje na slovanském jazyku Švédka.
Na motorkách až za polární kruh
S češtinou se snaží být v kontaktu i během roku, když je doma ve Švédsku. Čte české knížky, poslouchá internetová rádia, sleduje české seriály a uvažuje o tom, že by si pořídila satelit.
„Nemám na to ale tolik času, kolik bych chtěla. Pořád jsem v práci a o víkendu většinou cestuju po Švédsku na motorkách. Nejméně jednou za rok, když je polární den, jedu až nahoru na sever ke Kiruně. Vzdálenost od mého domu až na sever Švédska je úplně stejná jako do Říma,“ směje se.
Kromě toho se také ráda potápí. Velký bariérový útes v Austrálii a ostrov Guadalope jí doslova učarovaly. Několikrát už byla v USA a podívala se i do Thajska, Izraele, Egypta a na Nový Zéland. Kvůli čtyřiapůlměsíční cestě kolem světa loni dokonce promeškala jeden běh letní školy.
„Je zajímavé, že u nás ve Švédsku nic podobného jako letní škola slovanských studií není. Pro mladé lidi je to skvělá zkušenost – nejenom že se něco naučí a že se někam podívají, ale hlavně se naučí být tolerantní. Poznají jiné národnosti, jiné zvyky a kulturu, což jenom posílí mezinárodní vztahy. Kdyby to tak dělala každá země, vypadala by Evropa úplně jinak,“ myslí si Söderberová.
