Jmenuju se Veronika, je mi 24, jsem blond a miluju jídlo. Než jdu spát, tak proletím desítky foodblogů a přemýšlím nad tím, jak docílit toho, aby krém na cupcaku držel dobře i bez másla. Jsem trošku blázen.
Tak se na svém blogu o jídle s názvem zghettablog.cz představuje studentka psychologie a absolventka žurnalistiky Veronika Pořízková. A má úspěch. Její internetový zápisník se v hlasování o food blog roku dostal do nejlepší desítky a třeba na Facebooku má přes 2000 fanoušků.
„Ráda peču, píšu a fotím. Dělám to, co mě baví, a těší mě, že se to líbí i někomu dalšímu,“ povídá nadšeně Veronika, která na psaní o jídle miluje to, že i tyto texty můžou být osobní.
Recept, popis, jak na něj, fotka. Tak nějak vypadaly rubriky o jídle v magazínech pro ženy před deseti lety. Veronika na to jde jinak. Recepty na sladkosti prokládá reportážemi z akcí a dojmy z různých podniků, čtenářům přibližuje, jaké suroviny a pomůcky používá, a k tomu se snaží reagovat na všechny otázky, které dostane v komentářích nebo do e-mailu. Na fotkách ukazuje hlavně cupcaky, drobné dezerty v barevných papírových košíčcích, jejichž spodní část tvoří upečené těsto a horní čepice krému.
Před Velikonocemi dokonce vymyslela, že v jejich pečení uspořádá soutěž. A nestačila se divit. Za pár minut událost na Facebooku sdílely desítky lidí a pozvaných byly stovky. „Úplně mě to vyděsilo. Chtěla jsem komorní akci a najednou tohle. Musela jsem akci skrýt a nechat ji přístupnou jen pro 60 lidí. Víc jsem jich vzít nemohla už jen proto, že bychom se všichni přecpali k smrti,“ vzpomíná s úsměvem studentka.
Pečení a jídlo obecně mají na její život stejně silný vliv jako magnet na kovový hřebík. I kdyby chtěla, neumí se od nich odtrhnout. „Někdo jede do Londýna za památkami, já když tam jela za kamarádkou, odjížděla jsem se seznamem míst, kde se chci najíst,“ přiznává blondýnka, která ráda chodí v oblečení s puntíky, nejraději jí asijskou kuchyni a ze sladkostí čokoládové suflé (dezert s tekutým vnitřkem).
Za všechno může Erasmus
Vařila a pekla ráda odmala, s blogováním ale začala až díky studijnímu pobytu v Norsku. Nebavilo ji pořád všem říkat, jak se v zahraničí má, tak dojmy sepisovala na internet. A k tomu si hodně vařila a pekla, protože na severu bylo na studentské možnosti všechno včetně jídla drahé. „Na začátku jsem neměla vůbec žádná očekávání, psala jsem o všem možném. Až postupně se z toho stal foodblog,“ vzpomíná Veronika.
Od té doby se spousta věcí změnila. O fenoménu foodbloggingu napsala na fakultě sociálních studií bakalářskou práci a díky tomu dostala nabídku starat se o gastronomickou rubriku časopisu Instinkt. Svými dobrotami zásobuje rodinné oslavy i kamarády.
Upekla spoustu věcí, na které si každý netroufne, z jiných má ale respekt. „Párkrát už padla otázka na svatební dort, ale odmítla jsem. Dorty mě moc nebaví a u takového bych se zbláznila nervozitou,“ kroutí hlavou studentka, která doufá, že ji její koníček časem bude i živit.
Na blogu píše, že by chtěla vlastní kavárnu a cateringovou firmu, pro kterou už má i jméno: Cupcake Princess. Co z toho nakonec opravdu bude, se prý uvidí. „Podnikání v gastrobyznysu je náročné, kolikrát záleží na jiných věcech než na kvalitě jídla,“ uvědomuje si Veronika, kterou láká spíš vidina specializované žurnalistky. Má výhodu. Její texty se čtou lehce a už teď zná velice dobře prostředí, ve kterém by se jako novinářka pohybovala.
Recept na nejlepší čokoládové sušenky
1. Předehřejeme troubu na 200 stupňů. Vezmeme 190 g másla a vyšleháme s 250 g hnědého cukru. Přidáme 2 vajíčka, lžíci medu a vanilkového extraktu, 2 lžičky prášku do pečiva a špetku soli.
2. Vezmeme 350 g hladké mouky a postupně vždy po 2 lžících ji přidáváme do těsta a zapracováváme rukou. Vezmeme tabulku čokolády a nakrájíme na malé kousky. Když máme zpracovanou asi polovinu mouky, přisypeme dvě třetiny nakrájené čokolády a přidáme zbývající mouku.
3. Na plech si dáme pečící papír, vedle si vysypeme trochu hladké mouky, kterou si obalíme ruce a děláme z těsta kuličky o průměru asi 2 centimetry. Těsto nesmí lepit, jinak se kuličky rozplácnou. Do každé z nich zapíchneme kousek čokolády z té třetiny, kterou jsme předtím odložili.
4. Dáme péct na 8 minut. Sušenka by měla mít lehounce hnědou, zlatavou barvu a tvořit mapy. Pokud je jednolitě hnědá, pekla se příliš dlouho a bude hořká.
