Ondřej Jaroš je zdravě šílený personalista z mezinárodní personální agentury Grafton. V Kariérním centru MU vede kurz o psaní životopisů a motivačních dopisů. Každý den vidí na 40 CV a týdně vede na deset pohovorů. Ke svým klientům má velice přátelský přístup. „I když člověk u interview neuspěje, snažím se, aby odcházel s dobrým pocitem,“ říká. Přesto se najdou věci, které ho na CV a pohovorech štvou.
Jak vypadá typické CV, které ti chodí?
Dvě stránky A4 nadepsané jménem. Písmo Times New Roman, všechno jak podle mustru. Velmi těžko se pod tím hledá živý člověk.
Jak si ale chceš pod kusem papíru představit plastickou osobu?
To nemusí být plastická postava. Stačí, aby mi něčím utkvěla v paměti. Doteď si pamatuji CV dívky, která napsala, že ráda peče dorty. Díky takovým maličkostem si můžu říct: Ano, tento člověk je zajímavý, rád bych si s ním popovídal.
Není to irelevantní, psát do CV, že peču dorty? Pokud se tedy nehlásím na kuchaře.
Určitě je a pravda, CV by mělo být hlavně relevantní. Ale pokud k relevantnosti přidá i jiskru a nápad, tím líp.
Čím si tě člověk v životopise rychle získá?
Jsem rád, když v něm zmíní, co dělal na poslední pozici. Například konkrétní projekt, nebo na co je hodně hrdý. Pak si můžu říct třeba: Aha, to je ten člověk, který má za sebou implementaci systému.
Jaké jsou nejčastější chyby v životopisech?
Těžko říct. Životopis podle mě není forma, v níž se dají udělat chyby.
Gramatické?
Ty ano, ale nejsou zase tak klíčové. Pokud je někdo relevantní kandidát, jedna gramatická chyba mu to nepokazí. CV je v podstatě obchodní text. Já v něm nedělám chyby. Pouze píšu tak, že se to druhé straně nelíbí.
Tak jinak. Co tě na životopisech nejvíc štve?
Nejhorší je ukecanost. Když mi někdo pošle čtyřstránkový román, ve kterém detailně popíše své minulé pozice a dostane se až k základní škole, většinou nedočtu dál než k druhé stránce a nemám z takového CV dobrý pocit. Pokud někdo nedokáže jasně a úderně shrnout, co dělal, na dvou stranách, už to o něčem vypovídá.
A kdyby vynechal základní školu, ale pouze „opravdu podrobně“ popsal, co dělal v předchozím zaměstnání?
Je „opravdu podrobně“ a „opravdu úderně“. Když se hlásím na nějakou pozici, většinou mám tušení, co ode mě chtějí. Nejlepší je v CV zdůraznit, že mé schopnosti odpovídají jejich požadavkům. V životopise byste měli akcentovat pouze věci, které předpokládáte, že chce druhá strana vidět.
Z čeho máme při svých předpokladech vycházet?
Každá firma se nějak prezentuje, hodně se dá vyčíst z toho, jak je napsaný inzerát. Když mi v něm někdo tyká a používá mladý slang, můžu se i já představit jako mladý, dynamický člověk, který je free a cool a in. Pokud je inzerát psaný velmi korektní češtinou, tak by mi to jenom podrazilo nohy.
Ještě něco tě štve?
Nesnáším spamování. Před časem se nám stejný kandidát přihlásil na skoro všechny pozice, které jsme nabízeli. Nechce se mi věřit, že by někdo byl takový Ferda Mravenec, aby zvládal jak operativní nákup, tak programování a ještě zákaznický servis. Lidé by měli cílit na pozice, které je opravdu zajímají. Neměli by se dostat do situace, kdy nutně potřebují práci a je jim jedno, co budou dělat.
Co když už v té pozici jsou?
Tak se pořád můžou přizpůsobit zaměstnavateli a posílat mu CV v takové podobě, v jaké ho chce vidět. Jistě že nezamlčí nic důležitého, ale zdůrazní hlavně relevantní věci.
Objevuje se v CV něco, co bys tam vůbec nepotřeboval?
Nedůležité věci. Základní vzdělání, podrobný popis předchozí pozice, která k té aktuální nemá žádnou relevanci atd.
Co takové koníčky, objevují se v CV často?
Ano a já je mám rád.
Nejsou irelevantní?
Pro pozici asi ano. Pro mě jako člověka ne. Koníčky jsou často třešnička na dortu, díky níž si jedince zapamatuji.
Je něco, co se v CV moc neobjevuje, ale tobě by se to hodilo?
Potěšilo by mě, kdyby lidé do CV psali, jaké je jejich očekávání od budoucího zaměstnání. Jaké jsou jejich plány, v čem by se chtěli rozvíjet, kde se vidí za 5 let atd.
Neubližuje tím člověk sám sobě? Když popíše, co od pozice očekává, a to neodpovídá realitě, tak ho odmítnete, ne?
Ano. A právem. Když mi do CV napíšeš, že chceš kreativní pozici, varuji tě, že tam, kam se hlásíš, bude nuda a šeď. Chtěl bys tam pak pracovat?
Čím tě lidi na pohovoru nejvíce šokovali?
Kandidátů se ptáme, jaký plat očekávají. Občas mi vyrazí dech, o kolik si říkají, i když to naprosto neodpovídá buď místu, nebo jejich schopnostem.
Co bys tedy člověku před pohovorem určitě doporučil?
Aby se nebiflovali odpovědi zpaměti. To je dobré maximálně pro trémisty. Každý by si měl zjistit, k jakému zaměstnavateli jde, co má za sebou, jak to s firmou zrovna vypadá atd. Moje kolegyně má ještě jedno doporučení: člověk se má vžít do situace, jako by už pozici měl a jenom si šel popovídat s někým, kdo se o ni zajímá.
To může být pro studenty, kteří nezažili nic kromě brigád, dost těžké, ne?
Pravda. Čerstvému absolventovi bych doporučil nebát se říct, že je čerstvý absolvent. Když to člověk dobře zabalí, může to být bráno jako klad.
Jak mám podat jako klad, že jsem zrovna vyšel z VŠ a vůbec nevím, jak to v zaměstnání funguje?
I studium se dá podat jako praxe – například jako práce na individuálních projektech atd. Rozhodně to zní lépe než: pět let jsem studoval na prestižní universitě a nic jsem tam nedělal.
A co by člověk určitě neměl na pohovoru říkat?
Kritizovat svého předchozího zaměstnavatele. Neměl by taky působit příliš sebevědomě, pokud to není na dané pozici vyžadováno. S personalistou bys měl být na stejné úrovni, nebýt nad ním, ani pod ním.
Jak vypadalo nejhorší CV, jaké jsi kdy viděl?
U nás v práci koluje CV – jestli se tomu dá říkat CV – 81 věcí, které umím. Je psáno růžově, na začátku jméno a příjmení a kontakt a potom skutečně 81 věcí, které člověk údajně umí, včetně: dokážu vidět auru, po tříměsíčním zaučení se jsem schopný domluvit německy a háčkuji.
