Vzpomínáte, jak jste se nedávno procházeli uměleckou Kamennou kolonií a pozorovali, co se děje na protějším svahu? Pak právě teď nastal čas se vydat prozkoumat tuto část Brna. Studenti ekonomicko-správní fakulty cestu navíc až překvapivě dobře znají. Dnešní lehce architektonická trasa totiž začíná v Pisárkách a Masarykově čtvrti, tedy doslova co by student ekonomie skriptem z fakulty dohodil.
Čtvrť ze západu lemovaná Svratkou odkrývá s přibývajícím šplháním do mírného kopce stavitelské skvosty z první poloviny 20. století, o kterých ne každý z kolemjdoucích ví. Jedním z pokladů je i nedávno zrekonstruovaná vila Stiassni na Hroznové ulici postavená podle návrhu známého brněnského meziválečného architekta Ernsta Wiesnera. Ten pro rodinu textilního továrníka Alfreda Stiassného (jednoho z bratří majitelů bývalé Vlněny) postavil moderní dům s překvapivě starobním interiérem – proto příliš nesrovnávejte se známější vilou Tugendhat stavěnou ve stejných letech.
Velké slovo při rozhodování o designu měla továrníkova manželka Hermína s jasnou představou o reprezentativním interiéru, občas odkazujícímu až ke stylu loveckých zámečků. Důstojnosti prostředí po emigraci rodiny Stiassných využil mimo jiné Brna Edvard Beneš a později také komunisté. Díky tomu se vile začalo přezdívat „vládní“ a dodnes při prohlídce nahlédnete až do postele, ve které při návštěvě přespával Fidel Castro.
S myšlenkami na doby minulé se z vily přesuňte procházkou kolem dalších, veřejnosti nepřístupných vilek (jako jsou Münzova nebo Tesařova vila), až do chládku Wilsonova lesa. Ten poskytuje útočiště nejen zamilovaným párům nebo rodinným procházkám, ale také náročnějším běžcům, kterým nevadí prudší terén. Na oplátku dostanou ve srovnání s Antroposem či Lužánkami na sportování mnohem větší klid i prostor. Byť je les v dostupné pěší vzdálenosti z centra města, zdaleka totiž není veřejností tak navštěvovaný.
Pokud si nezvrtnete po cestě kotník a seběhnete až na samotný konec lesíku, čeká vás sladké zakončení procházky. Nečekejte cukrárnu, ale venkovskou, bohatě zdobenou Jurkovičovu vilu, která je další cennou brněnskou architektonickou perlou. Než vstoupíte ke krátké prohlídce (za studentskou cenu v hodnotě zhruba dvou piv), zkuste si nejprve představit jen les, řeku a osamělou secesní vilku s pečlivě řádkovanou zahrádkou široko daleko v okolí. Přesně tak totiž v počátcích 20. století Jurkovičův dům skutečně vypadal – Žabovřesky byly oddělenou obcí od Brna a tamní pozemky se začaly plnit až o dvě desítky let později.
Jurkovič pro svůj rodinný dům příjemně zkombinoval prvky lidové kultury s principy britské venkovské moderny. Dominantami jsou zejména roubená vstupní brána na pozemek a prostorná schodišťová hala s vyřezávaným stropem, doplněné o anglické výklenky a další jemné detaily. Vila se před pár lety otevřela veřejnosti a na rozdíl od jiných budov nezůstává pouze zakonzervovanou památkou, ale nabízí prostory pro výtvarné workshopy, umělecké výstavy či svatební obřady.
Pro milovníky Jurkovičovy lidové architektury přidáváme závěrem i tipy na (delší) výlety k jeho dalším slavným dílům: vyrazte například do lázeňských Luhačovic, na moravské poutní místo Hostýn nebo až k budově slovenské lanovky z Tatranské Lomnice na Lomnický štít ve Vysokých Tatrách.
