Musím přiznat, že se mi na Erasmus původně až tak moc nechtělo. Vždy jsem byla extrémně nadšená do cestování a studia cizích jazyků, když se ale schylovalo k odjezdu, připadala jsem si trochu stará.
Jet v posledním ročníku „pařit s dvacetiletými uchy“ se mi úplně nezdálo, ale lákala mě myšlenka vyzkoušet si studium psychologie na Queen‘s University Belfast, která se řadí mezi sto nejlepších na světě.
Severoirská metropole je studentské město s nejnižšími životními náklady ve Velké Británii, které si i student z východoevropského Československa může dovolit. Dodnes se však město vypořádává s komplikovanou minulostí. Po třicet let bylo rozdělené mezi katolíky a protestanty a demolované jejich každodenními střety. Díky tomu jsou dnes místní lidé k cizincům velmi vřelí a vítají každého, kdo do jejich města po této „době temna“ zavítá.
Belfast a jeho irsko-britskou atmosféru bych popsala v samých superlativech. Kombinaci města s řadami cihlových domečků s opečovávanými předzahrádkami a školami, které vypadají jako z Harryho Pottera, a nádherné přírody všude kolem se těžko odolává. K tomu všemu irské puby, tanec na živou hudbu a skvělé pivo. A růžové doubledeckery!
Můj pětiměsíční pobyt byl velmi intenzivní. To, co dělá Erasmus Erasmem, jsou hlavně kamarádi z celého světa. Jen na patře kolejí, kde jsem bydlela, bylo jedenáct různých národností. Nekončící diskuse na téma kulturních rozdílů při našich úterních mezinárodních večeřích, které jsme si sami připravovali, mi hodně rozšířily obzory.
Člověk se naučí sebe a svou zemi vnímat jinýma očima. Začne přemýšlet o všem, co mu do té doby připadalo normální. Také je to ta nejlepší léčba předsudků a stereotypů. Lidé jsou totiž nakonec všude na světě stejní...
Královnina univerzita má velmi dobré zázemí s vlastní nemocnicí a kinem. O nás „starší Erasmáky“ se skvěle starali v prominentním postgraduálním centru. Místní katedra psychologie je laděná hodně experimentálně a má dokonce několik laboratoří s nejmodernější technikou. Systém výuky v Severním Irsku se však hodně liší od českého. Semestr je rozdělený do dvou polovin a některé předměty trvají jen po dobu první poloviny a pak je vystřídají jiné.
Celkově jsem se zas tak moc nenadřela. Z fakulty sociálních studií jsem zvyklá na větší zátěž a také interaktivnější hodiny rozdělené na semináře a přednášky. Výuka psychologie na Queen‘s je spíše pasivnější. Na druhou stranu tam mají spoustu zajímavých předmětů, které se u nás nevyučují, jako například politické násilí, aplikovaná psychologie zvířat nebo psychofarmakologie. Kromě školy jsem také chodila do univerzitního sboru a na irské tance.
Hodně mě nadchlo univerzitní sportovní centrum, které sdružuje všechny sporty pod jednou střechou. Bazén se saunou byl pro mě jako druhý domov. Se svou permanentkou jsem navíc mohla chodit na jakoukoliv lekci.
Ve volném čase jsem hodně cestovala. Irská příroda se zelenými pastvinami posetými pasoucími se ovcemi, skalnatými útesy na pobřeží, vřesovišti, jezery i keltskými hrady je naprosto úchvatná. Jen to chce nepromokavé oblečení, notnou dávku optimismu a whisky do placatky.
Zpětně už vím, že jet do Belfastu bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem kdy udělala. Tamější pobyt mě dost ovlivnil – obula jsem si toulavé boty. Došlo mi, že se v budoucnu nemusím omezovat jen na malou českou kotlinu. Momentálně plánuju vrátit se do Belfastu na praxi a možná zůstat i na delší dobu.
Autorka je studentkou Fakulty sociálních studií MU.
