Přemysl Šimon studuje speciální edukaci bezpečnostních složek. Kromě hodin bojových sportů cvičí děti judo, píše bakalářku, pracuje jako vyhazovač na diskotékách, fotí oblečení na billboardy a ve volných chvílích chodí do posilovny. To všechno se někdy stane i během jednoho týdne studenta Fakulty sportovních studií MU.
Každý Přemyslův den vypadá dost odlišně. Pondělí je dnem, který věnuje výhradně škole. Výjimkou je jen ranní zastávka v posilovně. „Snažím se ji vždycky zařadit na začátek dne, je to příjemné probuzení. Většinou tam strávím hodinu a půl, než vystřídám všechny cviky, které chci,“ popisuje student. Oblíbil si malou posilovnu v Novém Lískovci, která sice nenabízí příliš mnoho strojů, láká ale na domácí prostředí.
Z posilovny zamíří do kampusu, kde má každé pondělí přednášku o první pomoci. V malé místnosti číslo 203 už jsou na podlaze nachystané dvě figuríny. Jedna představuje dětské tělíčko a druhá trup dospělého člověka. Přednášející na nich postupně ukazuje, jak se uvolňují dýchací cesty a jak se správně provádí masáž srdce. „U nás si takovým minimem projde každý a je to tak správně. Chodím tam rád, dozvím se spoustu zajímavých věcí,“ svěřuje se Přemysl.
Po přednášce by měl mít chvíli volna, ale vkrade se na přednášku kolegů z oboru výživy ve sportu. „Tohle téma mě hodně zajímá. Pro sportovce je výživa hodně důležitá a já se rozhodl na ni zaměřit i svou bakalářskou práci,“ popisuje mladý sportovec, který si sám přesně hlídá, co sní. Zpočátku ani nechodil obědvat do menzy, postupem času jej tam ale naučila chodit přítelkyně Maruška. „Většinou chodím do Akademiku a zjistil jsem, že tam opravdu nevaří tak špatně,“ směje se student.
Po obědě sedá na autobus číslo 50 a veze si domů do Heršpic odložit zpocené věci z ranní posilovny. Ačkoliv bydlí na okraji Brna a už v podstatě na venkově, cesta trvá jen patnáct minut a Přemysl ani nemusí přestupovat.
Další cestu zpět do školy už absolvuje dobrovolně – nemá žádnou přednášku, ale míří do knihovny, kde v doprovodu Marušky pokračuje v práci na své bakalářce. „Musím chodit do knihovny, protože nemám vlastní notebook. Vím, že bych strávil spoustu času hraním her, tak jsem si ho raději ani nepořídil a všechno potřebné vyřizuju přes mobil. U bakalářky už to ale nejde,“ vysvětluje. Ve své práci se zabývá stravovacími zvyklostmi dětí na prvním stupni základní školy.
Proti sobě s nožem v ruce
Nejdůležitějším bodem úterka je hodina sebeobrany, která se odehrává ve velké tělocvičně. Navazuje na předměty jako karate, judo, box nebo zápas, které Přemysl absolvoval v minulých semestrech. „Je to finálová forma našeho trénování úpolových sportů, kde lepíme dohromady všechny dovednosti, které jsme zatím získali,“ objasňuje student a dodává, že úpoly jsou tělesná cvičení, při kterých dochází k přímému střetu s protivníkem a snaze ho přemoci.
Patnáctičlenná skupinka bojovníků se navleče do oblečení, které snese případné roztrhání, a vrhne se proti sobě. „Specializujeme se už na zbraně. Abychom věděli, jak se jim bránit, musíme nejprve vědět, jak se jimi nejčastěji útočí. Pracujeme s atrapami nožů nebo s policejními obušky,“ vysvětluje student.
Když večer zrovna nepracuje na bakalářce, věnuje mladý sportovec čas své přítelkyni, která studuje regeneraci a výživu ve sportu na stejné fakultě. Společně chodí i do zmiňované posilovny. „Některé večery trávím také brigádami. Občas třeba dělám vyhazovače na diskotékách nebo jiných akcích. To je také jediná příležitost, kdy se dostanu do hospody,“ směje se.
Ve středu hned ráno je potřeba vykročit z kampusového stereotypu a vydat se do tělocvičny Sokola na Kounicově ulici. Studenta třetího ročníku tam čeká největší strašák mezi předměty – gymnastika. Přemysl má nedávno operované koleno, takže se účastní spíš jako divák. „Na každou hodinu musí mít někdo z nás připravenou a rozkreslenou rozcvičku. Pokud to dodržíme, budeme mít při zápočtu možnost jeden cvik vynechat,“ prozrazuje sportovec. Zbytek hodiny je věnován procvičování jednoho ze sedmi okruhů. Tentokrát jde o sestavu na bradlech. Každý student musí nakonec zvládnout vyšvihnutí, udržení nohy v pravém úhlu nebo stojku.
Někdy děti neumí ani kotoul
Po gymnastice chodí Přemysl každý druhý týden darovat krevní plazmu. Padesát minut na lůžku tak pozoruje čtyři cykly krevního oběhu. „Do speciálního stroje mi vždycky odeberou krev, ta se tam odstředí a bez plazmy se mi vrací do těla,“ přibližuje. Za necelý litr plazmy dostane nějakou korunu do studentského rozpočtu a už běží na šalinu.
Na základní škole Chalabalova v brněnských Kohoutovicích a pak na ZŠ Hroznová v Pisárkách vede s dalšími dvěma kamarády kroužek přípravky juda. „Učíme děti úplné základy, hlavně jak správně padat, ale občas je musíme naučit třeba i kotoul,“ přibližuje. Po této náloži jede domů a výjimečně tento den vynechává posilovnu.
Ve čtvrtek je na pořadu dne opět sebeobrana, ještě před tím ale předmět kultura projevu a komunikace. Na ní probírají sportovci základy gestikulace, postoje či řečnění. „Není to tak přínosné, jak bych si představoval,“ přiznává student. Dalším teoretickým předmětem je didaktika úpolových sportů. „Tam se pro změnu bavíme o různých přístupech k úpolovým sportům a vždycky se zakecáme. Všechny nás to zajímá,“ srovnává vysokoškolák.
Posledním dnem týdne je pátek. To už Přemysl vůbec nechodí do školy, věnuje se většinou brigádám. Chodí pravidelně čistit průmyslové haly nebo fotit fotky pro modelingové agentury. „Nafotil jsem například kampaň na běžecké oblečení jedné české firmy. Pak jsem se objevil na billboardu hned u školy a stal jsem se skoro celebritou,“ směje se.
