São Paulo – jedno z největších měst světa, kde žije téměř dvanáct milionů lidí. Zatímco jedni si jen stěží dokážou představit, že by na studijní pobyt jeli právě do takové obrovské betonové džungle, Emma Jurkovičová, studentka šestého ročníku Lékařské fakulty MU, si od návratu z ročního studijního pobytu v portugalské Coimbře nepřála jet nikam jinam než do největšího města jižní polokoule.
Na Brazílii ji totiž nenadchla jenom přátelskost jejích obyvatel, ale také to, že studenti medicíny jsou mnohem víc v kontaktu s pacienty a v průběhu svých nemocničních stáží mají dovoleno pracovat samostatně pod dohledem vedoucích lékařů. Právě proto začala Emma hledat cesty, jak vyrazit na semestr na prestižní Universidade de São Paulo, na níž studuje přes 88 tisíc studentů.
„S překvapením jsem pak zjistila, že Masarykova univerzita má s touto univerzitou uzavřenou už delší dobu partnerskou smlouvu, čímž mi odpadla spousta starostí. Málokterá univerzita v Česku se může pyšnit takovou mezinárodní spoluprací a možnostmi, kam vyrazit za studiem,“ pochvaluje si mladá medička, která na studium v zahraničí získala od MU stipendium deset tisíc korun měsíčně a kromě toho jí lékařská fakulta uhradila také část letenky.
Více praxe, méně teorie
Výuka na Universidade de São Paulo probíhala v portugalštině a podle Emmy byla časově náročnější. Jako pokročilá studentka medicíny už sice netrávila tolik hodin ve škole na teoretických přednáškách a seminářích, ale docházela na kurzy do místní nemocnice na praktickou výuku.
„V průběhu čtyřměsíčního pobytu jsem vystřídala několik oddělení – pracovala jsem jako lékařka na chirurgii, interně a vyzkoušela jsem i psychiatrii. Práce někdy začínala i v pět ráno a nevyhnula jsem se ani víkendovým směnám. V nemocnici jsem taky viděla průběh nemocí, s nimiž bych se v Evropě jen těžko setkala, například malárii nebo virus zika,“ popisuje.
Práci v nemocnici Emma hodnotí jako perfektní zkušenost pro studenty medicíny. „Poprvé v životě jsem měla možnost sama pečovat o své pacienty. Ze začátku to sice bylo náročné, ale studium díky tomu bylo zajímavější. I vyučující byli skvělí, vždycky nám všechno ochotně vysvětlovali. A na pacienty si taky nemůžu stěžovat. Brazilci mi prostě přirostli k srdci,“ hodnotí studentka.
Emma však všechen svůj čas netrávila jenom v nemocnici – každý druhý víkend se snažila procestovat co největší kus Brazílie, surfovala na brazilských plážích a v průběhu svého pobytu se podívala i na světově proslulý karneval do Ria de Janeira. „Celé město tančilo v rytmu samby, ta atmosféra byla nepopsatelná,“ vzpomíná studentka s rozzářenýma očima.
Za ty čtyři měsíce ji Brazílie tak okouzlila, že přemýšlí nad tím, že by se tam v budoucnu vrátila. „Země se sice potýká se sociálními problémy a kriminalitou, ale já jsem špatnou zkušenost neměla, stačí si dávat pozor. Latinskoamerická kultura a přátelskost, otevřenost a pohodová povaha místních lidí mi u nás chybí. Umím si představit, že bych tam žila a pracovala dlouhodobě,“ dodává Emma.
