Každý z nich učí něco úplně jiného, jedno ale mají společné. Svými metodami a přístupem dokážou jen o něco mladší spolužáky spolehlivě zaujmout. Hugo Semrád, Petr Sucháček a Vlastimil Reichel si díky tomu vysloužili Cenu Studentské komory Akademického senátu MU za studentský podíl na výuce.
Všechny tři mladé učitele a doktorské studenty Masarykovy univerzity spojuje hlavně trpělivý a přátelský přístup, který ke svým svěřencům uplatňují. Přestože stojí teprve na začátku učitelské dráhy, mají už překvapivě jasno v tom, jak ke své roli přistoupit.
„Člověk se učitelem musí narodit. Musí ho to bavit, musí k tomu mít vztah a věřit, že to dělá pro dobrou věc – tedy že může něco předat jiným. Pokud něco z toho člověku chybí, neměl by se do role učitele stavět,“ myslí si Hugo Semrád z přírodovědecké fakulty.
Hugo vede semináře ke kurzům fyzikální chemie pro bakalářské studenty, tedy povinným předmětům, které se obecně přílišné oblibě netěší. Právě to se ale nejen pro Huga, ale i pro mnohé další mladé učitele stává výzvou. Snaží se navíc využít faktu, že ještě nedávno předmět sám absolvoval a současným studentům tak může snadněji pomáhat v překonávání překážek.
Na konzultace mu přišlo tisíc vysokoškoláků
Důraz na srozumitelně a důkladně vysvětlenou látku je něco, co oceňují studenti napříč obory. Jako jeden ze svých hlavních cílů to zmiňuje i Vlastimil Reichel, který se podílí na výuce matematických a statistických předmětů na ekonomicko-správní fakultě. Hlavně u těch těžších se snaží o osobní přístup.
„Studentů je na cvičení hodně na to, abych se mohl věnovat každému, proto jsem zavedl systém konzultací, díky němuž dokážu těm slabším pomoct látku pochopit. Když už něco dělám, chci to dělat pořádně a vidět za sebou výsledky,“ vysvětluje Vlastimil s tím, že jeho konzultací v posledním roce využila zhruba tisícovka studentů.
Když vyvolává své studenty k tabuli, nikdy je tam nenechává jen tak stát. „Většinou odpovědi znají, jen potřebují zbavit nervozity a trochu nakopnout. Právě takovou atmosféru se snažím ve třídě navodit,“ dodává oceněný student. K výuce předmětů se částečně dostal přes svou spolupráci se střediskem Teiresiás, kde pomáhá procházet těžšími předměty studentům s handicapem.
„Když vysvětluji třeba nevidomému studentovi, jak vypadá graf klesající funkce, musím využít veškerou kreativitu. Zjistil jsem ale, že tyto metody oceňují i mí studenti na fakultě, protože učivo mnohem lépe vstřebávají, když ho mohou vnímat vícero smysly,“ směje se Vlastimil.
Expert na komunikační trénink a prezentace
Z úplně jiného soudku jsou předměty, které učí Petr Sucháček. Ve svém doktorském studiu na filozofické fakultě se zaměřuje na vztah učitele a žáků a na to, jaký vliv to má na žákovy studijní výsledky. Postupně začal učit třeba předměty jako komunikační trénink, práce se skupinovou dynamikou či dílna prezentace, které si zapisují studenti ze všech fakult.
„Myslím, že na mých předmětech je zajímavá forma, kterou je vedu. Základem je uvolněná a neformální atmosféra, mají praktickou povahu a studenti se v nich učí od sebe navzájem. Hodiny jsou charakteristické vysokou mírou zpětné vazby, interaktivity a kolektivní povahou,“ popisuje Petr.
Protože věří, že měkké dovednosti učitele, jako je třeba empatie, styl komunikace nebo jasnost výkladu, jsou minimálně stejně důležité jako erudice vyučujícího, angažuje se také v nově vzniklém Centru rozvoje pedagogických kompetencí MU, které má systematicky pomáhat univerzitním učitelům v rozvoji.
Všichni tři studenti, kteří převzali ocenění na zářijovém zahájení akademického roku ve Scale, se shodují na tom, že je učení naplňuje a získané hlasy od studentů jsou důležitá zpětná vazba. Je to potvrzení, že jejich metody a přístup v praxi fungují. Všichni chtějí v započaté pedagogické dráze pokračovat, i když stejně tak hodlají pokračovat ve svých výzkumných či odborných aktivitách. Ať už jde o kvantovou chemii, makroekonomické modelování či pedagogickou komunikaci.
