Psaní seminárních prací je něco, co vás na vysoké škole nemine. Můžete se sice konejšit tím, že nestudujete na filozofické fakultě nebo na fakultě sociálních studií a nikdo po vás souvislejší text chtít jen tak nebude, přece jen ale jednou budete muset napsat bakalářskou nebo magisterskou práci. A tak se hodí vědět, jak k celé věci přistupovat.
Začít musíme vždy u výběru tématu, kde jsou v zásadě dvě možnosti. Za prvé můžeme vybírat z námětů, které zadal vyučující. „Vybírá-li student z balíku zadaných témat, pak může volit buď takové, které ho na první pohled zaujalo, byť o něm ví málo, nebo téma, které je blízké jeho zájmu a už do něho má hlubší vhled,“ vysvětluje Pavlína Mazáčová, která vede kurzy psaní odborného textu v rámci informačního vzdělávání na filozofické fakultě.
Druhou možností je, pokud to předmět v daném studiu dovoluje, zvolit si téma sám. Obdobně to bývá také s diplomovými pracemi, a to třeba i na genetických oborech přírodovědecké fakulty. „První, menšinová skupina, která již pracuje dobrovolně v laboratořích a podílí se na výzkumné činnosti, si logicky volí téma, na kterém v laboratoři pracuje, a taktéž školitelem se stává někdo odtamtud. Druhá skupina pak na začátku pátého semestru vybírá z nabízených témat, která jsou zveřejněna v informačním systému,“ popisuje Pavel Lízal, jenž má na starost diplomové semináře genetických oborů.
Snad nejdůležitější věcí při psaní odborných prací je rozvrhnout si, jak budete při psaní postupovat. Stěžejní je mít na paměti termín odevzdání, od něhož se strategie psaní musí odvíjet. „První fází je vytvořit koncept či projekt práce, který ukazuje například ve formě myšlenkové nebo konceptuální mapy obsahovou kostru a je základem struktury textu,“ říká Mazáčová s tím, že po této fázi je vhodné shromáždit základní literaturu, s níž budete při psaní pracovat.
Na přírodovědecké fakultě je postup podobný, po říjnovém přihlášení k tématu diplomové práce studenti vyplňují se svými školiteli zadání práce, čímž je stvrzeno téma, na kterém vzápětí mohou začít pracovat. „Měsíce listopad a prosinec by studenti měli věnovat prvotnímu vyhledávání odborné literatury,“ doplňuje Lízal.
S osnovou či bez?
Literaturu lze hledat jak fyzicky v knihovnách, tak online v odborných databázích Science Direct, Web of Science a dalších zdrojích, přičemž při práci se zdroji je třeba vždy postupovat kriticky. „Při studiu literatury je ideální tvořit nebo upřesňovat osnovu samotného textu, čímž získám přesnější představu o struktuře textu, ve kterém téma zpracuji. Výhodou osnovy je, že při samotném sepisování odborného textu hlídá čas a téma,“ radí Lízal. Po napsání první verze textu je dobré jej nechat chvíli odležet, abyste se k němu mohli vrátit jako čtenáři, nikoliv jako autoři, a všimli si tak chyb z předchozího psaní.
Mazáčová ale uvádí i jiné cesty vzniku odborného textu. „Psát je možné jednotlivé odstavce či kapitoly, i když na sebe zatím nenavazují. Důležité však je v konečné fázi psaní všechny části náležitě propojit, například odkazováním uvnitř práce, dát i odbornému textu linku příběhu. Průběžnou činností by také měla být kontrola již napsaných částí.“
Při psaní existuje velké množství věcí, kterých je dobré se vyvarovat. Lektorka kurzů v knihovně upozorňuje na několik z nich. „Je třeba vyhnout se použití nerelevantních informačních zdrojů (třeba Wikipedie je dobrá pouze jako rozcestník), plagiování, psaní obecností a oborových samozřejmostí, klišé a rozhodně pravopisným a stylistickým chybám.“
Lízal pak doporučuje zrevidovat i automatické opravy textu. „Oponenti a čtenáři se pak mohou dočíst o lyžujících buňkách (správně lyzujících), nesportujících kokách (správně nesporulujících) či o dominantních alenách (správně alelách).“
Oba pedagogové se shodnou na tom, že pozornost je nutné věnovat formální úpravě práce. „Právě to je to první, čeho si čtenář všimne,“ varuje Mazáčová. Na přírodovědecké fakultě je na formální úpravu kladen také velký důraz. „V našich tabulkových oponentských posudcích pro genetické obory tvoří formální část více než čtvrtinu z celkového bodového hodnocení, které lze získat. Připočítáme-li i požadavky na jazykovou a stylistickou správnost, pak je to téměř polovina z bodového rozsahu,“ upozorňuje pedagog.
Pohled studentů
Pro studenta politologie a žurnalistiky Tibora Vocáska byla hlavním místem zrodu většiny jeho seminárních prací knihovna. Být obklopený zdroji ve specifickém prostoru je pro něj ideální pro psaní. „Je to takový svět sám pro sebe. Po pár delších návštěvách už člověk registruje známé tváře, což dělá to prostředí tak nějak domácké.“
Krom knihovního fondu využívá Tibor k psaní i další zdroje. „Zcela zásadní jsou pro mě při psaní elektronické databáze, v nichž má naše univerzita opravdu slušnou síť předplacených sociálně-vědních zdrojů,“ oceňuje Tibor.
Studentka informačních studií a knihovnictví Barbora Fukárková se právě potýká s volbou tématu bakalářské práce, přičemž proces je velmi podobný jako u seminárních prací. „Na počátku se vždycky snažím najít alespoň část tématu, která mě nadchne a dává mi naději, že nad ní nevyhořím. Následně celkově vyhledávám, o čem téma je, abych věděla, čím se budu následující měsíce zabývat,“ popisuje.
Po rešerši si Barbora sestaví osnovu, od které se odpíchne, ale s postupným psaním se celá mění. „Osnovy jsou přirozeně subjektivní, ale základ zpravidla obsahuje definici a stručnou historii problematiky, protože tento směr pomáhá do tématu proniknout a lépe se orientovat ve zdrojích,“ vysvětluje studentka a přiznává se, že se pak dvě třetiny času vymezenému na psaní práci moc nevěnuje a následně ji v knihovně píše několik dní před odevzdáním, což ale prý rozhodně nedoporučuje.
Kurz práce s informacemi
Pomoc lze hledat i online. Potřebujete-li se naučit vyhledávat zdroje, posílit kritické myšlení, či pomoc se strukturováním seminární práce, můžete se se podívat na webové stránky inovativního Kurzu práce s informacemi. „Ten vás provede fázemi odborné práce krok za krokem formou článků a přidá i tipy navíc,“ vysvětluje jedna z tvůrkyň kurzu Hana Tulinská.
