O životě v Brně mluví Kypřanka Marita Georgiou v samých superlativech. Studentka posledního ročníku medicíny na Lékařské fakultě MU se vydala do Česka na doporučení své matky, která tu taky vystudovala a chválila si zdejší vysoké standardy vzdělání. Do budoucna tu ale zůstat neplánuje hlavně kvůli malé znalosti češtiny.
Začátek studentského života v Brně byl pro Maritu těžký. „Poprvé v životě jsem byla tak daleko od domova. Zvykala jsem si na odlišný systém výuky, navíc v angličtině. Ale pokud opravdu chceš být doktor, nic tě nezastaví. Díky disciplíně a závazku překonáš každou překážku. Je to těžká práce, která se nikdy nezlehčí, ale ty se stáváš silnějším. To je moje motto,“ vysvětluje optimisticky Marita.
O povolání lékařky sní odmalička. „Fascinuje mě možnost pomáhat lidem. Není to vždy jen o medicíně. Jakákoliv pomoc stojí za úsměv druhého člověka nebo přinesení úlevy,“ popisuje Kypřanka svou motivaci stát se doktorkou.
Nejodlišnější na české výuce ve srovnání s tou kyperskou připadá Maritě vztah mezi studenty a učiteli. „Na Kypru máme s pedagogy osobnější vztah. Musela jsem si zvyknout, že tu jsem hlavně sama za sebe. Ale v konzultačních hodinách jsem se mohla na cokoliv zeptat, učitelé mi hodně pomáhali, hlavně zpočátku,“ vzpomíná Kypřanka na své začátky v Česku.
Brno skvělé, jen nemá moře
Brno si pochvaluje pro je velikost. Není ani malé, ani velké a studentům podle ní nabízí všechno, co potřebují. Překvapilo ji i s jak multikulturní komunitou se tu setkala „Je to skutečně město v centru Evropy, můžu odsud snadno cestovat do okolních zemí,“ pochvaluje si.
Za téměr šest let, co tu bydlí, se prý metropole hodně změnila. „Staví se nové domy, vznikají restaurace a kavárny, otevírají se obchody. Přichází také stále více cizinců. Je to velmi progresivní město, které si ale při tom zachovává svou tvář. Mezi zahraničními studenty Brno všichni milujeme a máme ho ve svých srdcích,“ dojímá se Marita, ale jedním dechem se smíchem dodává, že jí tady chybí kyperské jídlo a moře.
O něco hůře si taky Marita zvykala na zdejší počasí. „V Česku je o dost větší zima než na Kypru. Ale budovy jsou na takové počasí připravené, uvnitř je teplo. Kdyby stejné počasí bylo na Kypru, nezvládli bychom to,“ směje se Marita.
Bojuje také s češtinou. „Mojí mateřštinou je řečtina, takže je pro mě čeština hodně vzdálená. Od začátku hodně zápasím s tím vybalancovat náročné studium medicíny a dalšího jazyka, který je potřeba, abych mohla na praxe do zdejších nemocnic. Nedávám sice studiu jazyka sto procent, ale není nemožné se to naučit,“ říká Marita.
Starší lidé nevěří cizincům
I když kulturní šok medička po příjezdu do České republiky nezažila, zdejší kultura je pro ni nezvyklá. „Odlišnosti souvisí hlavně s náboženstvím. Jen málo Čechů, které jsem potkala, praktikuje víru. Kypr je oproti tomu velmi náboženský.“ Překvapilo ji taky, kolik alkoholu Češi snesou.
„Jinou kulturu máme i ve vztahu k lidem,“ vypráví Kypřanka. „V některých věcech jsme my Kypřané otevřenější. U Čechů to hodně záleží na věku. Například starší generace není moc ráda, že je tu tolik cizinců. Vidím u nich velké rozdíly v chování k cizincům a k místním. Mladí lidé jsou vstřícnější,“ hovoří Marita o svých zkušenostech. „Líbí se mi, že když Čech řekne, že je tvůj kamarád, opravdu to něco znamená. Češi umějí být velmi příjemní. Ctí hodnoty a zásady, když přijde na respektování druhých lidí. Jsou solidární a upřímní,“ chválí si.
I přes pozitivní vztah k Brnu a Čechům neplánuje Marita v Česku po skončení studia zůstávat. „Nenaučila jsem se češtinu natolik dobře, abych tu mohla zůstat. Nevylučuju, že se vrátím na Kypr, ale spíše nechci. Nenabízí tolik možností, abych se stala tím nejlepším, co můžu být. Ideálně bych chtěla jet do Kanady nebo Anglie. Chtěla bych začít pracovat na své specializaci, dále se rozvíjet, rozšiřovat si obzory,“ říká budoucí lékařka o svých plánech.
