Tři pedagogové, kteří získali Cenu rektora MU pro vynikající pedagogy, odpověděli Magazínu M na tři otázky související s oceněním.
Jan Šmarda, ocenění v oblasti přírodních věd a lékařství
Jak dlouho působíte jako pedagog?
Pedagogické práci se na přírodovědecké fakultě věnuji nepřetržitě od podzimního semestru 1993, kdy jsem nastoupil jako odborný asistent a hned jsem dostal na starost první celosemestrální přednášku a zapojil se do praktických cvičení. Příští rok to tedy bude již 30 let.
V čem, nebo kde, nacházíte inspiraci pro práci se studenty?
Inspiraci přináší studium, výsledky vědecké práce, moje manželka a život sám. Jak stárnu a životních zkušeností přibývá, těší mne, když mohu v přednáškách utrousit nějaká „moudra“ ze života. Studenti to mají rádi, osvěží to výklad. Velkou inspirací pro mne byly knihy amerického vědce a spisovatele Siddhartha Mukherjeeho věnované historii výzkumu rakoviny a historii genetiky, které jsem měl možnost přeložit pro česká vydání. Tyto knihy jsou pozoruhodné svým příběhovým stylem, který se mi velmi zalíbil, protože poučení je v nich rafinovaně ukryté v zábavném čtení. Pokusil jsem se tento styl přenést do některých svých přednášek. Snad se mi to podařilo - studenti mi v anketách dopřávají pochvalné hodnocení právě z tohoto důvodu. Mají pocit, že se bez tvrdého studia a hodin strávených nad učebnicemi dovídají spoustu informací a zajímavostí, které si ukládají do paměti snadno, rychle a bez námahy.
Jaký význam pro vás má cena rektora?
Je to první ocenění svého druhu, které jsem obdržel, takže nezastírám, že mne velmi těší. Chápu jej jako ocenění své práce. Vážím si toho tím více, že návrh na jeho udělení přichází "zdola" od samotných studentů. Chtěl bych jim tímto velice poděkovat za tuto nominaci. Je to pro mne velké povzbuzení v ne zrovna lehkém období.
Irena Kašparová, ocenění v oblasti společenských a humanitních věd
Jak dlouho působíte jako pedagog?
Na fakultě sociálních studií vyučuji od roku 2004, takže vlastně letos dosáhla moje pedagogická praxe plnoletosti. Dalo by se tedy říci, že jsem na začátku své pedagogické cesty.
V čem, nebo kde, nacházíte inspiraci pro práci se studenty?
Jako sociální antropoložka mám ráda živé lidi. Ráda si s nimi povídám, poslouchám jejich příběhy, sleduji jejich činnosti a nepřestávám žasnout, kolik rozmanitých cest vede ke stejnému cíli. Moje studentky a studenti jsou také lidé s individuálním příběhem, ne jen pouhá masa, kohorta, číslo. Nejprve se snažím vnímat jejich individualitu, jejich odlišné potřeby - třeba ve způsobu učení nebo prožívání různých - s výukou souvisejících, situací. Pouze v tomto kontextu dokážeme společně pracovat s kolektivitou a systémem, jakým univerzitní studium a život je a vyžaduje.
V mé práci mě však neinspirují jen příběhy mých studujících. Neumím si život antropoložky představit bez terénních výzkumů, které jsou pro mě osobně velkou vzpruhou a inspirací - nejen z hlediska náplně nových přednášek, ale i z duchovního a lidského rozměru. Od mého posledního výzkumu na Srí Lance uplynulo již sedm let a už se moc těším, až mi přijde do života výzkum další. Krátkodobě mi dobrodružství a inspiraci poskytuje učitelský Erasmus, na který ráda a pravidelně vyrážím každý semestr. Velkým učitelem jsou mi moje děti, vztahy a příroda, zkrátka pouta, skrze která existuji.
Jaký význam pro vás má cena rektora?
Ocenění - a to jak to symbolické poděkování a uznání, tak i to hmotné - odměna a medaile s Masarykovým profilem, má pro mě dvě rovnocenné stránky. Na jedné straně cítím hrdost a radost. Především proto, že ta cesta, kterou jsem se v pedagogice vydala připadá nejspíš vhodná a smysluplná nejen mně, ale i jiným, a že nejen já, ale i druzí ji vidí jako hodnou rozvíjení a pokračování. Takové ujištění je v životě vždycky povzbuzující a zahřívající. Na druhé straně, jak učíme naše bakalářské studenty antropologie - ocenění, podobně jako dar, je vždy závazek dárci. Dostát jeho hodnotě, pokračovat v započaté cestě, dar oplatit. Je to pobídka k další práci, loajalitě k univerzitě a v neposlední řadě ke studentům, u kterých to všechno začíná. Není to rituál odcházení, jako poděkování za celoživotní dílo. Je to poločas. A osobně se už moc těším na druhou polovinu hry.
Michal Brandejs, ocenění v oblasti ekonomie a informatiky
Jak dlouho působíte jako pedagog?
Na univerzitě učím už od roku 1986. Předtím jsem absolvoval Vysoké učení technické v Brně. Moje více technické zaměření způsobilo, že na fakultě informatiky učím techničtější předměty, a že se od začátku věnuji „počítačovým strojům“. Mým hlavním úvazkem je práce v Centru výpočetní techniky MU a práce na Informačním systému MU.
V čem, nebo kde, nacházíte inspiraci pro práci se studenty?
Výuka je mým koníčkem. Naplňuje mě, když dokáži studentům poskytnout výuku jiným způsobem než tím tradičním. Nejlepší je, když se mi daří provázat práci pro IS MU s mojí výukou. Baví mě programování počítačů. Naprogramovat si sám věci, které studenti pak použijí, je nádherné. Učím také předmět, kde je zapsáno více než 600 studentů. A když se podaří k přednášce realizovat praktické laboratoře v ISu tak, že nepotřebujete cvičící, je to druhé vítězství.
Jaký význam pro vás má cena rektora?
Každopádně potvrzení, že některé moje nekonvenční metody jsou studenty pozitivně přijímány a baví je. A také že i tu podporu výuky děláme v ISu správně.
