Jednou ze základních premis příručky je, že způsob, jak mluvíme a píšeme a jak smýšlíme o realitě, spolu souvisí. „Má vliv na to, jak stavíme priority k řešení a co naopak odsunujeme na okraj zájmu. A právě český veřejný prostor trpí masivním podceňováním žen,“ stojí v příručce.
„Jazyk a možnosti vyjádření v něm se nepochybně podílí na uvažování o našem světě. Samozřejmě nejsme omezeni pouze na vyjadřování skrz něj, ale přesto to, co nabízí, nás výrazně ovlivňuje,“ soudí Kateřina Machovcová s genderových studií na Fakultě sociálních studií MU. Jazyk podle ní reflektuje existující nerovnosti mezi muži a ženami a zároveň je napomáhá udržovat. „Například tím, že je zneviditelňován přínos žen v řadě lidských činností,“ uvádí podobně jako příručka Machovcová. Text publikace doslova říká: „Lékař má lepší image než lékařka, kuchař je důstojnější název než kuchařka a učitel má v obecném povědomí vyšší status než učitelka.“
S tím, že by se jazyk jednoznačně podílel na diskriminaci žen ale ne zcela souhlasí bohemista Michal Křístek z Filozofické fakulty MU: „Myslím, že jazyk má v oblasti problematiky diskriminace žen spíše zástupnou roli. Opravdové problémy, například platová diskriminace žen, jsou záležitostí mimojazykové skutečnosti a jejich řešení, i když samozřejmě také s využitím jazykové komunikace, je jistě obtížnější než nastiňování tezí o tom, jak užívat jazyk“.
Aby se zabránilo diskriminaci, doporučuje příručka, aby se v komunikaci dbalo na dodržování užívání ženských i mužských tvarů (např. odborníci a odbornice namísto odborníci), případně jmen hromadných (např. žactvo namísto žáci) nebo slovesných přídavných jmen (např. studující namísto studenti). „S jazykem je třeba zacházet citlivě a genderové aspekty mít na paměti, nesouhlasím nicméně s tím, že je nezbytné, aby byla za všech okolností dodržována přítomnost mužských/ženských tvarů. Záleží opravdu na celkové myšlence a vyznění textu,“ domnívá se Machovcová. Michal Křístek navíc soudí, že ani stanovení takových pravidel nemusí být zárukou vzniku korektního textu. „Vždycky záleží na kontextu – myslím, že i za použití všech návrhů z příručky bych byl schopen sestavit velmi nekorektní text,“ říká Křístek a doplňuje, že je dobré uvědomit si, že žádná doporučení nelze brát absolutně – při stylizaci textů je nutné věnovat pozornost řadě faktorů, které ovlivňují výslednou podobu komunikátu, například funkci, předpokládanému adresátovi a situaci.
Přechylování cizích příjmení
Příručka se okrajově vyjadřuje i k mediálně oblíbenému tématu přechylování příjmení cizího původu. Doporučuje takováto příjmení nepřechylovat, pokud si dotyčná osoba přechýlení nepřeje. Podle příručky by tak mělo zůstat jméno astronautky Lisy Nowak bez koncovky –ová. K tomu se přidává i Machovcová. „Domnívám se, že jméno je poměrně jedinečnou identifikací dané osoby, a proto jsem v zásadě proti jeho změnám. Samozřejmě, že v českém jazyce se nevyhneme skloňování, ale přechylování vnímám jako arogantní zásah,“ soudí odbornice na genderovou problematiku.
Křístek by však takové opatření považoval za nevhodné a nesystémové. „Pokud totiž nepřechylujeme, nastanou problémy plynoucí právě ze skutečnosti, že čeština je flektivní jazyk,“ namítá Křístek s odkazem na nutnost v češtině skloňovat. Jiné varianty pracující např. jen s nepřechýleným prvním pádem jména jsou podle něj matoucí nebo omezují vyjadřovací potenciál jazyka. Jako možnost, která by usnadnila v některých formách komunikace identifikaci základního tvaru, uvádí Křístek například možnost dávat příponu –ová do závorek.
