Studijní materiály zítřka

V nedávné době proběhlo na FSS disciplinární řízení se studentem, který naskenoval a vložil do ISu knihu, čímž se měl dopustit porušení univerzitních předpisů. Tento možná banální případ poukázal na závažné otázky, jejichž zodpovězení určí podobu budoucího vzdělávání.

Studijní materiály a nakládání s nimi prošly v poslední době zásadním vývojem stejně jako technologie. Téměř zmizela skripta, přednášky jsou často považovány za doplňkové a důraz je kladen na vlastní studium buď z materiálů dostupných na trhu, nebo z různě dostupných materiálů z knihoven. Logickým důsledkem zmasovění vysokého školství je adekvátní rozšíření fondů knihoven, to však nenastalo a situaci nezlepšuje ani institut tzv. dlouhodobých, tzn. dlouholetých výpůjček ze strany pedagogů. Literatura požadovaná ke studiu je také podstatně bohatší než v minulosti.

Klíčem k řešení těchto problémů by mohly být nové technologie a elektronická média. Ty odstraňují limity papírových knih tím, že jsou jednoduše dostupné. Toto řešení ovšem naráží na právní úpravu, která staví využití elektronických médií různé překážky. Ukázkovým příkladem je to, že kopírování pro studijní účely a vlastní potřebu je dovoleno, zatímco poskytování za tímto účelem nikoli. Každý si může legálně obstarat kopii, ale pouze sám pro sebe. Absurdním důsledkem je tedy kopírování a skenování všeho všemi. Přitom prvním krokem by mohla být digitalizace alespoň těch publikací, k nimž univerzita drží autorská práva. Čemu nerozumíme, je to, že kniha elektronicky přístupná v Poskytovnách vadí, ale kniha papírově přístupná v knihovnách nevadí. Univerzitní knihovny by měly najít způsob, jak své sbírky digitalizovat a jak je svým oprávněným uživatelům zpřístupnit, tak jak se to ve světě dělá.

Dalším důsledkem současného přístupu ke studijním materiálům a jeho neefektivnosti – tentokrát finanční – je vydávání knih a jejich následné několikanásobné reedice v krátkém období. Nutnost aktualizovat studijní prameny nikdo nezpochybňuje. Ale je rozumné vydávat vždy vše v papírové formě, a to i za situace, kdy kniha rychle zastará a ztrácí výraznou část své hodnoty? Nebylo by efektivnější vydávat více knih pouze elektronicky? Aktualizace je snazší a nemusí se vydávat znovu celá kniha. Granty a další veřejné prostředky by se tak nemusely utopit v nákladech na tisk, ale mohly by se využít rozumněji.