Starají se o postižené nebo nemocné, chrání památky či životní prostředí. Řadí se mezi ně ale i sportovní kluby, jejichž činností je na první pohled jenom to, aby si parta kamarádů zahrála fotbalový zápas proti vedlejší vesnici, nebo spolky zahrádkářů, které sdružují několik vlastníků drobných pozemků, co se čas od času scházejí. Ačkoliv se při zmínce o neziskových organizacích lidem většinou vybaví hlavně ty první, jejich podoby jsou mnohem rozmanitější.
To, že jsou tak různorodé, je jedním z důsledků demokratizace České republiky. Pokud měly neziskové organizace nějaký život za minulého režimu, tak jen těžký. Ale není pravda, že by před nástupem komunismu neexistovaly. „Počátky organizované spolkové činnosti je možné vysledovat už v době národního obrození, aktivity cechovní či nadační ještě mnohem dříve. Hodně se rozvinuly hlavně za první republiky,“ říká Vladimír Hyánek z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, který se dlouhodobě zabývá ekonomikou veřejného a neziskového sektoru a je také členem Centra pro výzkum neziskového sektoru při ESF MU.
Před první světovou válkou všechno fungovalo tak, že si stát vybral určité organizace, které finančně podporoval a ony pak poskytovaly služby, které státní orgány nezvládaly. Například v oblasti sociální péče nebo školství. Dobře organizovanou spolupráci ovšem utnula válka a nástup komunistického režimu. „Po roce 1948 a hlavně v 50. letech bylo všechno výrazně omezeno. Často podle vzorce, že se nejdřív sdružení vzal majetek, pak úřady omezily jeho činnost a nakonec ho zcela zakázaly,“ přibližuje Hyánek. Neziskové organizace tak ve formě, jak je známe dnes, neexistovaly. Socialistický režim sice převzal některé struktury, ale vytváření spolků nemělo nic společného s dobrovolností, jak je tomu dnes. „Totální závislost na státním financování předurčovala, co organizace smí a nesmí dělat. Typické bylo například napojení na struktury komunistické strany, což u nás v současnosti naštěstí téměř nepozorujeme.“
Nezávislost a už zmíněná dobrovolnost jsou dnes hlavní charakteristiky nevládních neziskových organizací, mezi něž podle legislativy patří zejména občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy a církevní právnické osoby.
Když začal v roce 1990 platit zákon o sdružování občanů, který dodnes upravuje vznik občanských sdružení, začaly jich okamžitě vznikat tisíce a nárůst dodneška, byť pomaleji, pokračuje. Hyánek na normě oceňuje, že lidem založení sdružení příliš nekomplikuje. Stačí, když se dají dohromady tři lidé, přičemž aspoň jednomu je víc než 18 let, a zaregistrují se na ministerstvu vnitra.
„Neziskovky se příliš soustředí na volání o materiální pomoc místo prezentace svých výsledků,
Komplikovanější už je to ovšem se vztahem státu k různým organizacím. Systém podobný tomu prvorepublikovému zatím nefunguje. „Nebyla jasně formulována veřejná politika k neziskovým organizacím. Nejvíc je to vidět na dotační politice, ze které nikdo nevyčte, proč se komu peníze dávají,“ popisuje Hyánek. Podle něj by si stát měl uvědomit, co od organizací chce, když už je finančně podporuje, a nekomplikovat jim zbytečně život. „Když chce nějaké společenství poskytovat určitou službu, tak je pro něj často jednodušší upravit se formálně jako společnost s ručením omezením a ne například jako obecně prospěšná společnost.“
Pokračovat v hledání nejvhodnější formy spolupráce by totiž stát a neziskové organizace měly proto, že se bez sebe neobejdou. Stát je potřebuje, aby působily tam, kam se nedostane, a neziskové subjekty jsou naopak pořád ještě závislé na jeho penězích. I když se je snaží získávat, na finance od soukromých dárců či firem se, stejně jako v řadě jiných zemí, spoléhat nemohou. „Často dělají chybu v tom, že málo inzerují výsledky své činnosti. Příliš se soustředí na volání o materiální pomoc místo toho, aby upozorňovaly na to, co už udělaly,“ upozorňuje Hyánek. Jak to napravit a dostat se k penězům z nestátních zdrojů? Propagovat sebe sama, prohlubovat důvěru v organizaci a snažit se o její maximální transparentnost. Minimálně zveřejňováním hospodaření na webových stránkách.
