Více než polovina Čechů trpí obezitou nebo nadváhou. Kde leží příčina? Podle přednostky ústavu preventivního lékařství Zuzany Derflerové Brázdové je to pořád stejné: Lidé se přejídají a málo hýbou. V případě Čechů jsou jedním z důvodů i genetické předpoklady, v posledních letech se ale podle expertky na výživu Derflerové Brázdové výrazně zhoršily zejména vnější společenské podmínky, které obezitě nahrávají. Žít zdravě je stále obtížnější a stát prevenci nepodporuje, soudí lékařka.
Nejrůznější výživová doporučení často působí dost fantasticky. Co si myslíte o názorech typu, že cukr je jed?
To jsou jen pokusy o senzační výroky. Lidé daleko raději slyší na šílenosti, jako že nás zachrání sobí mléko nebo semínko nějaké trávy z Tibetu, než že se nemají přejídat. Vždycky když se o nějaké živině začne tvrdit, že jde o všespasitelnou látku nebo naopak o jed, je dobré zbystřit. Cukr v sobě obsahuje i mateřské mléko. Kdybychom se tedy měli cukru coby jedu vyhnout, zřejmě bychom tu vůbec nebyli.
Řekla byste vy coby expertka na výživu, kterému jídlu nebo látce se vyhýbat?
Správná koncepce výživových doporučení není založena na zákazech. Jediné, co vám můžu s čistým svědomím říct, je, abyste nejedl jedovaté houby. Když sníte muchomůrku zelenou, tak prostě zemřete. U žádné běžné potraviny, pokud nebudete vážně nemocný, vám ale nemohu s čistým svědomím říct, že ji nesmíte z nějakého důvodu jíst.
Expertka na výživu tedy může říct: jezte cokoliv?
Klidně jezte třeba tlačenku a zabijačku. Všechno je to jen otázka množství a četnosti. Já si sama párkrát za rok velmi ráda pochutnám na tataráku, ale samozřejmě ho nebudu jíst každý den. Nezakážu vám ani pivo. Sama vypiju několikrát za rok malé pivo a jsem naprosto přesvědčena, že mi to neublíží. Pokud budete jíst všechny doporučené potraviny, hlavně ovoce a zeleninu pětkrát denně, pít vodu a ovocné ředěné šťávy, tak vám příliš mnoho místa na něco dalšího ani nezbude.
Ve svém výzkumu se zabýváte mimo jiné genetickými předpoklady pro obezitu. Na co jste přišli?
Naše hypotéza je, že někteří lidé jsou kvůli svým genetickým předpokladům k obezitě více náchylní. Tvrdíme ale, že mají v ruce velmi silné nástroje, jak to zvrátit. To, že vám sudička dala do vínku špatný gen, neznamená, že musíte být obézní. Jen musíte víc než ostatní dodržovat zásady zdravé výživy, což se ovšem nerovná trápení hladem.
Jsou v něčem Češi ve výživě specifičtí? Jsou třeba právě z genetických důvodů náchylnější k obezitě?
Každá populace má nějaké specifické genetické vklady. Odlišujeme se třeba od Asiatů tím, že nemáme tolik rozvinutou nesnášenlivost laktózy. Co se týká obezity, tak jsme skutečně spíše riziková populace. Nicméně svádět to jen na genetiku by bylo odváděním pozornosti od skutečných problémů. Populace s touto genetickou výbavou je tu samozřejmě už velmi dlouho, největší nárůst obezity a hlavně té dětské nicméně zaznamenáváme až v poledním desetiletí.
Čím si takový nárůst obezity vysvětlujete?
Strašným způsobem se zhoršily vnější sociální faktory, které ovlivňují rozvoj obezity. A my si to bohužel necháváme líbit, neprotestujeme, že nemáme třeba cyklistické stezky ani bezpečné plochy pro to, aby si děti v mladším školním věku mohly venku hrát ony minimálně doporučované dvě až tři hodiny denně.
Je to tedy tím, že lidé málo sportují?
Nejde ani tak o sport. Je velká chyba, že pro fyzickou aktivitu se stal synonymem sport. Důležitý je především nezáměrný každodenní pohyb, který spočívá v tom, že třeba vyjdete schody nebo se přesunete z místa na místo pěšky. Chůze je vůbec nepřirozenější projev lidské fyzické aktivity. Problém je, že vnější prostředí vůbec nenahrává tomu, aby se tak lidé chovali.
Jak by se to mohlo změnit. Selhává politika státu?
Prevence je bohužel na ministerstvu zdravotnictví téměř nežádoucí pojem a už vůbec nemá nějakou politickou podporu. Na západě je běžné, že se politickým tématem stane třeba otázka nápojových automatů ve školách a zakážou se v nich slazené sycené nápoje. Když jsme se s kolegy o něco podobného snažili v Česku, byli jsme utnuti hned v zárodku s odůvodněním, že si nemůžeme v demokracii dovolit něco zakazovat. To je ten náš divoký liberalismus a nízká motivace politiků řešit cokoliv, co není viditelné v rámci jednoho volebního období.
Byla byste pro restriktivní opatření státu v oblasti výživy?
Obecně nejsem pro to, aby stát něco zakazoval. Každý by měl dostat možnost volby. Stát by se ale měl snažit o to, aby žít zdravě nebyla ta obtížnější varianta. Zdravé jídlo by nemělo být dražší než to nezdravé, urbanismus by měl pamatovat na zajištění možností pro fyzické aktivity. Pokud se tohle nezmění, tak skončíme špatně. Stačí se podívat na bohunický kampus. Studenti opakovaně konstatují, že tady není žádná plocha pro jejich fyzické vyžití v pauzách mezi hodinami. Plochy mezi pavilony byly osázeny různými drahými skalničkami a přitom by to byly úplně ideálně plochy na basketbalové koše, na stolní tenis, krátkou lezeckou stěnu nebo na prolézačky pro dospělé. Jsou tady jen dlouhé chodby, kam byste si sice mohl jít zaběhat, ale jakmile do chodeb trochu zasvítí slunce, začne páchnout linoleum tak, že se tam nedá vydržet.
Přestože se moc nehýbeme a žijeme nezdravě, délka lidského života se prodlužuje. Čemu to přičítáte?
Máme stále lepší zdravotní péči. I když dostanete infarkt někde na Vysočině, záchranka to stihne. Délka života ale není to, k čemu bychom měli vzhlížet. Je úžasné, že dokážeme léčit různé nemoci, především bychom ale měli bránit tomu, aby vůbec vznikaly. Hlavní je totiž kvalita života. To, že člověk stráví posledních dvacet let svého života v utrpení, určitě není ničím cílem.