Zatímco Česká republika se v posledních letech stále častěji potýká s rozsáhlými záplavami, jinde bojují s extrémními suchy. Jednou z takových zemí je Austrálie. Dlouhotrvající problémy s vodními zdroji měly zásadní ekologické a socioekonomické následky.
Proto se australská vláda rozhodla vytvořit speciální program, do nějž přizvala i ekoinformatiky z Australské národní univerzity v Canbeře. Celý tým vede Anthony Jakeman, který přednášel na Masarykově univerzitě v rámci konference ISESS 2011.
Australská vláda vytvořila zvláštní centrum, které mělo najít způsoby, jak vyřešit problémy, jež způsobila farmářům a celému australskému zemědělství dlouhodobá sucha. Jaká byla role vašeho týmu?
Mojí rolí je vést program, který propojuje socioekonomické aspekty, politická rozhodnutí a další data. Těchto poznatků pak využíváme k pochopení dopadů změn klimatu a následnému vytvoření modelů, které ukazují, jak je možné se daným změnám přizpůsobit. Naše modely například pomáhají plánovat, jak dobře rozdělit dostupné vodní zdroje mezi potřeby zemědělců a jejich okolí.
Kde leží podle vašich modelů hlavní problémy?
Zjednodušeně řečeno v oblastech, které v Austrálii postihla extrémní sucha, není dnes dost vody k tomu, abychom vystačili se způsoby, které jsme používali, ani pro to, aby se vodní systém udržel v dobré kondici. Navíc na mnoha místech klesá hladina podzemní vody, a to hlavně kvůli přílišné těžbě. Bylo také velmi nešťastné, že farmáři byli v průběhu posledního desetiletí dost podporováni, aby neustále rozšiřovali zavlažovací systémy, a to i v době, kdy ještě bylo dost vody z dešťových srážek. Postavili jsme tak příliš mnoho zavlažovacích přehrad a další zbytečné infrastruktury.
Které konkrétní dopady klimatických změn jste zachytili?
Například to, jak je současnou situací zasažena ekonomická situace farmářů a co se děje s prostředím, ve kterém žijí. Můžete z nich vyčíst, jak celý systém ovlivnilo použití nových technologií, jak pomáhá správné načasování pěstování některých plodin nebo jak se projeví v celém systému různé politické změny, které provádí vláda. Samozřejmě modelování v sobě obsahuje i mnoho nepředvídatelných situací. Důležité je, abychom byli schopni tyto těžko předvídatelné záležitosti v co největší míře identifikovat.
Věnujete se přímo hydrologii. Proč jste si vybral zrovna tuto část?
Změny klimatu výrazně ovlivňují celý vodní systém. Potřebujeme mít hydrologické modely, abychom byli schopni říci, kolik vody je k dispozici a jak její stav ovlivňuje celé ekosystémy řek, kde jsou záplavová území a kde mokřiny. Musíme proto modelovat vodní zdroje od jejich pramenů. Je třeba zohlednit také těžbu a další příčiny toho, proč se voda vytrácí, velmi důležitá je souvislost s podzemní vodou.
Dnes už tedy nespočívá práce ekoinformatiků pouze ve vytváření technického zázemí databáze.
Historicky opravdu bylo modelování technickou záležitostí. Dnes už ale naše práce spočívá více v komunikaci s nejrůznějšími zájmovými skupinami. Ideálně je tým těch, kteří systémy modelují, tím, kdo zprostředkovává objektivní informace různým zájmovým skupinám, snaží se najít slabá místa celého systému a definovat problémy. Vybíráme také indikátory, jak tyto problémy řešit. Musíme tedy zjistit, jaké znalosti má každá ze zúčastněných skupin, vše prodiskutovat a zapracovat do modelů.
Berete v potaz také situaci jednotlivých farmářů?
Určitě. Naše týmy velmi zohledňují i sociální aspekt. Naše role spočívá v hodnocení sociálních důsledků dané změny, ale také v porozumění tomu, jak se farmáři chovají nebo mohou chovat za nových podmínek. To, jak se chovají jednotlivé skupiny farmářů, pak musíme být schopni zakomponovat do našich modelů. Musíme ale pracovat i s dalšími skupinami, které mají na starosti zavlažování, s místními úřady, agenturami a politickými poradci na nejvyšší úrovni a v neposlední řadě také s experty na různé disciplíny, jako je ekologie, hydrologie, ekonomie a sociální vědy. Mým dlouhodobým cílem je dosáhnout toho, abychom byli vnímáni jako důležití partneři při vytváření strategií, které povedou k lepšímu přizpůsobení se změnám klimatu.
