Soudní lékařství je obor, který jen svým názvem mnoha lidem nahání hrůzu. Málokdo by se chtěl dostat soudnímu lékaři pod ruku. Zaprvé proto, že by musel nejprve zemřít, a zadruhé by na jeho smrti muselo být něco v nepořádku.
Soudní lékařství se zabývá traumaty a jejich důsledky, tedy úrazy a násilnými činy od vesnické bitky po úmyslnou vraždu nebo třeba otravu. „Úkolem soudního lékařství je vysvětlit a osvětlit medicínským laikům, hlavně policistům a soudcům, ale i ostatním právníkům, co ke vzniku zranění s největší pravděpodobností vedlo a jakými všemi způsoby k němu mohlo dojít. Ne vždy se totiž dá spoléhat na výpověď svědků,“ říká prof. MUDr. Miroslav Hirt, CSc., přednosta Ústavu soudního lékařství Masarykovy univerzity.
Premiéra genetiky v kriminalistice
První analýzu DNA pro účely kriminalistiky provedl britský genetik Alec Jeffreys v roce 1987. Biologickým vzorkem bylo pachatelovo sperma.
Policisté chtěli z vraždy dvou patnáctiletých dívek usvědčit sedmnáctiletého mladíka, analýza DNA však jejich podezření vyvrátila.
Než policisté dopadli skutečného vraha, museli odebrat vzorky krve více než 4 500 mužů z okolních vesnic.
Soudní lékařství je náročné jak z hlediska časového, tak personálního. Pitva samotná je sice hotová v řádu několika hodin, získat výsledky všech vyšetření ale zabere dny až týdny. „Pokud existuje podezření, že se na smrti člověka podílel někdo jiný, musí pitvu provádět dva lékaři, to je dané zákonem. Pak se jí účastní také několik laborantů různých specializací a fotograf. Někdy je to i deset lidí,“ vypočítává Hirt.
Přestože se příčina smrti může zdát na první pohled zcela zřejmá, například u dopravních nehod, i tak je třeba provést pitvu. „Když člověk sedne na motorku, není přece normální, že vyjede zdravý a za půl hodiny se zabije. Nikdo totiž neví, zda neměl v krvi dvě promile alkoholu nebo jej někdo zastřelil za jízdy, pokud budeme přemýšlet i o zcela extremních situacích. V každém případě se někde stala chyba a my musíme zjistit kde,“ vysvětluje Hirt.
Deoxyribonukleová kyselina
Mezi výzkumné metody soudní medicíny nepatří jen pitvy, ale také například genetické analýzy. Právě podle DNA se často podaří identifikovat pachatele. Jako vzorek se dá použít cokoliv, co obsahuje buněčné jádro. „V současné době se například i krevní skupiny začínají stanovovat geneticky. Je to přibližně stejně drahé, ale nesrovnatelně spolehlivější,“ míní Hirt.
Na základě analýzy DNA byl usvědčen pekař Colin Pitchfork, který si nyní odpykává doživotní trest. Za dobu pobytu ve vězení se stal expertem na přepis notového zápisu do Braillova hmatového písma.
Pokud se Pitchfork dostane na svobodu, chce podle svých slov pomáhat slepým. O propuštění může požádat v roce 2016.
Využití genetiky v kriminalistice má na Masarykovu univerzitu bohužel silnější vazby než jen pomoc vědců a expertů. První český případ, kdy byl vrah usvědčen na základě analýzy DNA, se totiž týkal vraždy na půdě pedagogické fakulty. Na konci června 1990 našli na dámských toaletách tělo devatenáctileté studentky učitelství a reprezentantky České republiky v biatlonu. Policisté vytipovali podezřelého do druhého dne, chyběl jim ale rozhodující důkaz k tomu, aby jej mohli usvědčit. Tedy než dostali výsledky genetické analýzy, která některé kapky krve z místa činu ztotožnila s podezřelým.
Mýty a legendy amerických seriálů
Kriminální seriály dnes patří k oblíbené televizní zábavě. Divák by ale možná měl změnit názor na fiktivní Kriminálku New York, která sice za pomoci sofistikovaných vědeckých metod vyřeší každý případ, ale ve skutečnosti s nimi nakládá dost neodborně.
Je pátek dopoledne, když kriminalisté dostanou zprávu o tom, že v Madison Square Parku byla nalezena mrtvola. Na místo činu s nimi přijíždí soudní patolog, který na místě určí, že dotyčný zemřel ve středu mezi desátou a jedenáctou hodinou dopolední, a slíbí bližší informace po pitvě. Kriminalisté si sami zajistí stopy a s vervou se pustí do vyšetřování. Na základě desetiminutové analýzy DNA se jim úspěšně podaří identifikovat vraha. Díky nejmodernějším postupům americké policie stojí skutečný pachatel do týdne před soudem. Díky, pusťte si nás zase příště. Jenže ve skutečnosti se dá věřit snad jen tomu pátečnímu dopoledni.
Realita je jiná
Chyba je už v samotném pojmu soudní patolog. Patologii totiž nelze zaměňovat se soudním lékařstvím. „Tyto dva obory mají společnou snad jenom pitevnu, každý se ale zabývá úplně jinými záležitostmi. Patologové mají na starosti nemoci a jejich diagnostiku,“ vysvětluje Hirt.
Jedním z největších mýtů televizních kriminálek je přesné určování doby smrti. „Záleží na tom, jaké je roční období, v jakém prostředí se dotyčný nacházel, co měl oblečené, kolik váží. To je tolik faktorů, že je prakticky nemožné říct s hodinovou přesností, kdy daná osoba zemřela,“ tvrdí Hirt. Ve skutečnosti se jedná jen o hrubé odhady s mnohem širším časovým rozpětím. Navíc při pitvě nic bližšího nezjistí, alespoň co se času úmrtí týká.
Další problém je v tom, že seriálový kriminalista je specializovaný úplně na všechno. Zjišťuje poznatky přímo na místě činu, zároveň je vyšetřovatel, takže vyřizuje veškeré papírování, zahajuje trestní stíhání, a k tomu je navíc univerzální kriminalistický expert, který zajišťuje a popisuje stopy ve všech možných odvětvích zkoumání. „V České republice je kriminalistika rozdělená na šestnáct dílčích odvětví a velmi zřídka je jeden člověk expertem současně ve více oborech. Buď je genetik, biolog nebo třeba chemik, ale rozhodně pak nevede vyšetřování a nehoní pachatele po ulicích,“ vyvrací seriálovou skutečnost Martin Nežádal z brněnské kriminální policie.
Analýza DNA sice je běžnou součástí moderní kriminalistiky, ovšem výsledek experti nedostanou během pár minut, ale za několik hodin. A vlastně pokud expert vzorek získá pouze lehkým výtěrem úst, možná může na analýzu DNA rovnou zapomenout, protože takový ledabylý stěr nemusí obsahovat žádné buněčné jádro, které je k analýze potřebné.
A nakonec, celé vyšetřování trvá mnohem déle. „Ve většině vražd je od začátku jasné, že ji má na svědomí osoba z blízkého okolí oběti. I tyto případy se ale vyšetřují obvykle dva až tři měsíce. Ve složitějších případech trvá vyšetřování i několik let,“ objasňuje Nežádal.
Co se týče nešetrného nakládání s kriminalistickými metodami v seriálech, můžeme být hrdí na českou i československou produkci, která je sice chudší o atraktivní efekty, ale netrpí takovými nepřesnostmi. „Dobrodružství kriminalistiky i major Zeman jsou v tomto ohledu velmi precizní,“ míní Hirt, který byl také odborným poradcem Četnických humoresek.
Komu to nebylo dost...
Milovníci detektivek i ti, které kriminalistika zajímá, si mohou přijít na své v Mendelově muzeu Masarykovy univerzity. Do konce března 2012 tam probíhá výstava Stopa, která návštěvníkům představí jak moderní metody kriminalistiky, tak jim nabídne otevřený kriminální případ. Jednoho ze tří podezřelých budou moci usvědčit pomocí daktyloskopického komparátoru, na kterém se porovnávají otisky prstů, pod mikroskopem zjistí, komu patřilo vlákno, které se našlo na těle oběti, nebo budou provádět trasologickou analýzu, tedy porovnávat odlitek stopy s botami podezřelých.
A co má kriminalistika společného s vědcem, který na hrachu objevil principy dědičnosti? Třeba to, že Mendel stál u zrodu genetiky, která dnes kriminalistům tolik pomáhá. V seriálech i ve skutečnosti.
