Přibližně dvacet let spolupracuje Ústav fyziky Země Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity s Jadernou elektrárnou Temelín. Jeho pracovníci totiž monitorují, zda kolem elektrárny nedochází k zemětřesením.
„Za tu dobu jsme zaznamenali celou řadu mikrozemětřesení, z nichž ale převážnou většinu lidé nepocítili. Všechna byla hluboko v bezpečnostním pásmu elektrárny,“ vysvětluje vedoucí ústavu Jan Švancara, jenž pozorně sleduje i proces výběru lokality pro trvalé úložiště jaderného odpadu. „Ta musí být totiž především prostá silnějších zemětřesení,“ říká odborník a vysvětluje i další okolnosti, které je nutné při výběru zohledňovat.
Co v tomto kontextu přesně znamená spojení silnější zemětřesení?
Legislativně to zatím není definitivně upraveno, ale nesmí se tam určitě vyskytovat zemětřesení s intenzitou 6,5 až 7,0. To je minimální požadavek, jemuž se u nás dá bez problémů vyhovět, protože jsme seizmicky velmi stabilní území. Úložiště se pak samozřejmě nesmí stavět na geologickém zlomu, což je složitá diskontinuita. Její chování se těžko predikuje, mění totiž mimo jiné cirkulaci podzemní vody, která se musí hlídat, protože kdyby došlo k porušení obalu uloženého odpadu, mohla by se radiace právě vodou šířit na povrch Země. Proto se musí najít homogenní horninové prostředí.
Je už pak jedno, o jakou horninu se jedná?
Není, existuje na ni docela velký počet požadavků. Homogenní horninový blok musí být dostatečně velký, budoucí úložiště bude mít rozlohu několika kilometrů čtverečních. Navíc to musí být taková hornina, která dokáže odolávat teplu. Když do ní totiž umístíme vyhořelé jaderné palivo, byť v obalu, jeho povrchová teplota může dosahovat vyšších desítek stupňů. Existuje tedy požadavek, že hostitelské prostředí musí odolat teplotě až sto stupňů Celsia. Od takové horniny se rovněž očekává, že funguje jako dobrý vodič tepla, které je potřeba odvádět z místa uložení kontejneru.
Jaké možnosti tedy připadají v úvahu?
Dobrou hostitelskou horninou je například kamenná sůl, což je důvod, proč o podzemním úložišti v soli v minulosti hodně uvažovalo sousední Německo. Má s ní totiž dlouhodobé hornické zkušenosti. Sůl má některé skvělé vlastnosti, ale i jistá negativa. K těm prvním patří, že je výborným vodičem tepla a je plastická, takže jakýmsi způsobem teče. Může se sice zdeformovat, ale nepraskne. A nevýhoda? Je rozpustná. Ale geologové, kteří jsou zastánci solných úložišť, vám řeknou, že ono to v takovém stavu vydrželo miliony let a proč by to tedy nemělo vydržet i nadále. V České republice se předpokládá, že úložiště bude vybudováno ve vhodných žulových horninách.
Když přejdeme k dalšímu dilematu, které tvorbu úložišť provází, naskýtá se otázka, zda v zemi vytvářet nové stavby, nebo raději využít například už existující vytěžené doly. Co si o druhé možnosti myslíte?
Je třeba si uvědomit, že tam, kde se nachází rudní ložiska, jde o anomální oblasti, které nesplňují požadavek na homogenitu hostitelského prostředí. Moje očekávání, a myslím, že je to i oficiální koncepce Správy úložišť radioaktivních odpadů, je, že v Česku se hledá hlubinné úložiště v krystalinických horninách granitového typu, přičemž by mělo být v hloubce kolem 500 metrů. To je taková rozumná vzdálenost od biosféry. Teplota hornin před uložením odpadu by se měla pohybovat kolem deseti stupňů Celsia. V křehkých krystalinických horninách počítáme s tím, že obálka odpadu bude z nějakého ušlechtilého kovu, třeba ve Skandinávii se uvažuje o mědi, a ta by ještě byla utěsněna bentonitem.
Z jakého důvodu?
Bentonit je přírodnina, jílovitá hornina, čili jsme si jisti, že jeho vlastnosti jsou dlouhodobě stabilní. Používá se jako sorbent těžkých kovů i ropných znečištění, má bobtnavou schopnost, proto se nám hodí jako další vrstva a bariéra. Musíme uvažovat konzervativně a zajistit bezpečnost úložiště i v případě, že se jedna bariéra poruší. Kovová obálka s vyhořelým palivem by se mohla poškodit a mohlo by docházet k úniku radioaktivity. Očekávání u měděných kontejnerů jsou velmi dobrá, známe přece zachovalé měděné antické nádoby. Kdyby se ale kontejner přece jen narušil, měli bychom druhou bariéru tvořenou bentonitem a teprve pak by následovala další vrstva tvořená mocným granitovým masivem.
V tuzemsku se jako o potenciálním úložišti mluví o několika lokalitách. Máte svého favorita?
Takto my neuvažujeme, naše pracoviště se zabývá sledováním seizmicity a vzhledem k tomu, že dosud nepadla konečná volba, tak sledujeme s určitým prahem citlivosti celou republiku. Metodicky se připravujeme na to, jakou monitorovací technologii zvolíme, až dojde k rozhodnutí. V nejbližších letech by se totiž výběr měl zúžit na jednu hlavní a jednu záložní lokalitu, na nichž pak můžeme vybudovat lokální sítě podobné té, kterou provozujeme pro Temelín. Podrobná seizmologická měření nám pomohou velmi detailně určit, jestli se v dané lokalitě nevyskytuje potenciálně nebezpečný aktivní zlom.
