Co s odpadem z jaderných elektráren, který je radioaktivní stovky až statisíce let, řeší i Česká republika. S nalezením nejvhodnějšího dlouhodobého úložiště vyhořelého paliva může pomoci nový projekt odborníků z Přírodovědecké fakulty MU, kteří budou zkoumat přírodní ložisko uranu a podmínky jeho existence.
„Vycházíme z principu takzvaného přírodního analogu. Jako palivo v jaderných elektrárnách se využívá uran – přesněji oxid uraničitý, jehož přirozená ložiska ve světě existují a jsou stará až 1,5 miliardy let. Jde tak svým způsobem o potenciální dlouhodobá úložiště tohoto radioaktivního kovu,“ popsal zkoumanou alternativu Jaromír Leichmann, který působí na ústavu geologických věd a vede projekt hrazený z evropského Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání.
Odborníci hned ze čtyř ústavů Přírodovědecké fakulty MU budou zkoumat, jak vlastně přírodní ložiska vznikají a jak je možné, že z nich uran neuniká do okolí. Jde totiž o kov, který je velmi mobilní. Pokud oxiduje, je rozpustný a může se tak pohybovat v kapalinách či plynech skrz horniny.
„Na posledním dolu v České republice v Dolní Rožínce, kde byla ukončena těžba uranové rudy, budeme zkoumat, proč se tam vůbec zásoby tohoto kovu nashromáždily a jak je možné, že jsou stabilní už 270 milionů let,“ dodal Leichmann. Vědci se domnívají, že hlavním důvodem vzniku a stability přírodních uranových ložisek je dvojmocné železo v okolní hornině, které brání oxidaci uranu a tedy vzniku jeho rozpustné formy.
Vědci se zaměří hned na několik vlastností ložiska a jeho okolí. Studovat budou vzorky rud z dolu a jeho historii. Sbírat budou také informace z už uzavřených těžeb. Zkoumat budou teplotu a tlak, které v lokalitě byly během posledních 270 milionů let, seismickou činnost v oblasti a další procesy, které mohly tvorbu a existenci ložiska ovlivňovat.
„Chceme podrobněji zkoumat mechanismus jeho vzniku a také dobu, kdy se tak stalo. Cílem je zjistit, jak se uran dostal k povrchu země a jak se vyvíjela okolní oblast. Výsledky našeho výzkumu pak mohou posloužit k posouzení vytipovaných lokalit pro výstavbu dlouhodobého hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva a ověření, zda izolaci uranu od okolního prostředí můžou napomoci i přírodní podmínky, které budou mít vhodné geochemické vlastnosti,“ uvedl Leichmann.
Výzkumem spojeným s ukládáním vyhořelého jaderného paliva se odborníci z Přírodovědecké fakulty MU zabývají už více než deset let. Ještě déle se pak uvažuje o budování trvalého úložiště tohoto odpadu, o jehož umístění zatím nebylo rozhodnuto.
Projekt s názvem Dlouhodobý výzkum geochemických bariér pro ukládání jaderného odpadu, který může pomoci s řešením tohoto problému a na němž budou přírodovědci spolupracovat také se státním podnikem DIAMO a Správou úložišť radioaktivních odpadů, potrvá do konce roku 2022 a na jeho řešení získali odborníci z evropských fondů 44,5 milionu korun.
