Zdánlivě se nám všechna voda, která nás obklopuje, jeví jako čistá. Máme přece čistírny odpadních vod, které už si dnes poradí i s opravdu velkým znečištěním. Tak dokonalá ale realita není. Výzkum vědců z Centra pro výzkum toxických látek v prostředí (Recetox) PřF MU ukazuje, že ve vodě i přes veškerou péči zůstávají chemikálie, které se dostávají do životního prostředí a mohou způsobit řadu problémů.
Paradoxně jsou to látky, které v běžném životě vnímáme jako velmi potřebné, třeba zbytky léčiv nebo čisticích prostředků a kosmetiky.
Studie odborníků z Masarykovy univerzity přinesly doposud chybějící poznatky o výskytu a hladinách nových typů látek kontaminujících vodu. Jde zpravidla o ty, které jsou stabilní vůči rozkladu a čistírny je účinně odstranit nedovedou.
Co škodí vodě
Ethinylestradiol
hormonálně aktivní látka, která je součástí antikoncepčních přípravků, se do vody dostává vylučováním v moči žen. Škodlivé je i velmi malé množství, u ryb se prokázaly přímé účinky na vývoj pohlavních orgánů.
Antibiotika
jejich přítomnost v prostředí může vést k postupné rezistenci bakterií vůči jejich účinkům.
Triclosan
antibakteriální přísada v drogistických produktech.
Ibuprofen, carbamazepin
první se používá na tlumení bolesti, druhé jako antiepileptikum.
Glyfosát
aktivní látka často používaného herbicidu RoundUp.
Bisfenol A
stavební složka polykarbonátových plastů, narušuje funkce hormonů.
„Koncentrace, ve kterých se tyto látky vyskytují, se mohou samy o sobě zdát zanedbatelné, jednotlivě jsou chemikálie pod bezpečnými hladinami, ale ve skutečnosti tvoří v přírodě vysoce složité a dlouhodobě působící směsi,“ vysvětluje Luděk Bláha, řešitel projektu, pod který výzkum spadá.
Odborníci nastíněný fenomén někdy označují také jako „something from nothing“. Oním „something“, co je důsledkem působení zmíněných látek, může být v konečném důsledku například až antimikrobiální rezistence. „Běžně máme v prostředí bakterie, které nám pomáhají vodu čistit. Tím, že je neustále vystavujeme tlaku různých antibakteriálních přípravků, dochází k urychlování jejich evoluce a vzniku organismů s nechtěnými vlastnostmi,“ sděluje Bláha.
Dlouhodobé působení koktejlu ze všemožných zbytků saponátů, kosmetiky nebo léků pak může zapříčinit neúčinnost léčiv, poškození imunitního systému nebo i neurologické poruchy v učení a chování. Na fakt, že zbytky antikoncepce můžou za změnu pohlaví u ryb, odborníci upozorňují už dlouho.
Léky ve vodě neléčí
Z výsledků expertiz vzorků odebíraných v nejrůznějších typech vod plyne, že pro Českou republiku představuje významný problém zejména vysoký výskyt zbytků antibiotik. Například ta sulfonamidová našli badatelé v 83 procentech vzorků a obsahuje je dokonce 99 procent vzorků říčních a odpadních vod.
„Jedním z hlavních zdrojů pro prostředí jsou velkochovy drůbeže a dobytka, kde mohou být antibiotika podávána pravidelně jako prevence vzniku infekčních chorob, které se ve velkochovech rychle šíří,“ říká ekotoxikolog a podotýká, že vedle toho mají antibiotika prokazatelný pozitivní vliv na využívání energie z potravy, a proto podporují růst svalové hmoty. „Je to zcela nová informace publikovaná letos v létě v časopisu Nature,“ doplňuje.
Takové zprávy svádějí k rychlému odsudku majitelů zemědělských chovů. Ani obyčejní lidé však nejsou bez viny. Sulfonamidová antibiotika se pravidelně objevují i v odtocích z komunálních čistíren. Když se obojí sečte, vyjde z toho pro Česko nelichotivý výsledek. „U sulfonamidů byly zjištěny jedny z nejvyšších koncentrací v celé Evropě. Jde až o mikrogramy v litru, kdežto jinde v Evropě je koncentrace průměrně desetkrát nižší,“ zdůrazňuje Luděk Bláha.
Ibuprofen a ty další
Kvůli vysoké lidské spotřebě ve vodě zůstávají také další léčiva, například ibuprofen nebo carbamazepin. Badatelé vidí ve vzorcích rovněž insekticidy nebo repelenty, mošusové látky, které se přidávají do parfémů nebo pomáhají regulovat nepříjemné pachy v domácí drogerii a pracích prášcích. A pak také herbicidy a jejich produkty nebo látky přidávané na zlepšení kvality materiálů.
„Třeba ty, které zabraňují hoření materiálů, mezi něž patří polybromovaná aditiva do plastů, či voduodpuzující perfluorované látky. Ty jsou součástí známých materiálů jako goretex nebo teflon,“ vyjmenovává Bláha a důrazně upozorňuje i na triclosan, antibakteriální přísadu v řadě domácích čisticích produktů. „Stejně jako pro jiné antibakteriální látky a antibiotika pro něj platí, že na jedné straně sice likviduje nebezpečné patogeny, ale na druhé v přírodě podporuje vznik rezistentních bakterií.“
Všechna data, která dosud pracovníci Recetoxu sesbírali, se využívají a budou využívat pro úpravu environmentální legislativy v Evropě. Evropská unie schválila už v roce 2000 rámcovou úmluvu o vodě, podle níž musí být všechny vodní toky a plochy do roku 2015 v přesně definovaném dobrém stavu.
„Naši pracovníci se podílí na zahrnutí nově vyvíjených pasivních vzorkovačů do legislativy. Jmenovitě doktor Vrana koordinuje celoevropské kalibrační a srovnávací studie, které směřují k jejich rutinnímu používání při monitoringu kvality vod v celé unii,“ říká Bláha. V rámci zmíněné směrnice už se výsledky navíc začaly aplikovat pro definici nových rizikových látek, které je třeba pravidelně monitorovat.
