Jedním z typických problémů, které si sami děláme nešikovnými překlady, je vymezení rozdílu ve významu slov věda, výzkum a vývoj. V angličtině si vystačí s R&D – research and development.
V případě „R“ jde o snahu co nejlépe pochopit samu podstatu sledovaných procesů, rozkrývat nové souvislosti a koncepčně vysvětlovat pozorované skutečnosti. U „D“ jde o snahu o přímé praktické využití pozorovaných jevů či realizaci teoretických modelů, včetně dolaďování parametrů konečných produktů či služeb na trhu. V komerčním prostředí tedy „D“ může znamenat už víceméně rutinní dolaďování vlastností, zkušebnictví, metrologii.
Úspěšný je takový projekt, který je dobře vyprofilován buď na jednu, nebo na druhou stranu. V kontextu vývoje nových produktů či služeb je samozřejmě pro investora podstatná cílová aplikace, která musí být motivací a podkladem pro výzkumné a vývojové práce. Z jeho pohledu je přirozené považovat aplikovaný výzkum za primární zdroj motivace.
V dlouhodobějším horizontu si ale snad uvědomí, že klíčové jsou lidské zdroje schopné nových nápadů. V širokém kontextu lidského poznání je totiž samozřejmé, že prvotní motivací musí být touha pochopit základní souvislosti a principy, z tohoto palčivého nutkání se odvíjí výzkum v nejlepších laboratořích na světě.
Jenže ve zdravě profilovaném prostředí je tato touha doplněna rovněž zvědavostí a zájmem o praktickou použitelnost. Proto z těch nejlepších univerzit odchází občas doktorandi nebo akademičtí pracovníci, aby založili na vlastních nápadech firmy. Proto se zavedené korporace snaží etablovat své výzkumné jednotky v co největším prolnutí s univerzitními pracovišti a na obou stranách je běžná migrace pracovníků mezi oběma zainteresovanými tábory.
V Česku ale „výzkum“ může často znamenat obojí a pohybuje se v šedé zóně někde nevýrazně uprostřed. V některých oblastech je tak jako výzkum označeno třeba pouhé rutinní šetření na základě vyhodnocených anket.
Nejspíš proto jsme pro výzkum zavedli přídavná jména „základní“ a „aplikovaný“, abychom mohli debatovat, který z nich je ten podstatnější a který až druhotný. Měli bychom si umět říct: Jak pro koho!
Autor působí na Ústavu matematiky a statistiky PřF MU.
