Do Polska se Mrkývka zamiloval, když mu bylo dvanáct, hodně mu od té doby dalo a snaží se mu to vracet.
Ve funkci honorárního konzula Polska v Brně je už 20 let. V dubnu navíc získal mandát na dalších pět roků. „Je to pro mě čest a zároveň závazek, protože stále mám rezervy v další službě Polsku. Mám také plány a projekty, v nichž budu chtít dokázat, že Češi a Poláci k sobě patří,“ řekl při slavnostním převzetí pověřovacích listin z rukou polské velvyslankyně Barbary Ćwioro.
Silný vztah k severním sousedům z Mrkývky doslova čiší a říká, že když někdo přijede do Polska poprvé a zalíbí se mu tam, působí to na něj jako infekce. „Doufám, že je to choroba nevyléčitelná,“ podotýká s úsměvem.
Sám se „nakazil“, když se ve dvanácti letech dostal do Zakopaného v Tatrách, kde objevil stejné kluky a holky jako doma, jen si s nimi trochu hůř rozuměl. Půl roku na to byl zase na táboře v Bulharsku, kde se dal do party s dětmi z Polska.
„V osmdesátých letech, v době vzniku a působení Solidarity, pro mě Polsko bylo záhadné a zajímavé, zintenzivnil jsem své návštěvy tam, našel si tam řadu přátel, a když jsem začal studovat právo, věnoval jsem se srovnání právě toho českého a polského,“ vzpomíná.
V Polsku se naučil všechno možné a dokonce před rokem 1989 zvažoval, že se tam odstěhuje. „Česko je moje vlast, tady jsem se narodil, je to země, pro kterou bych dýchal, ale stejně bych dýchal i pro Polsko.“
Zemi vlastně neustále objevuje, protože každý její region je něčím zajímavý. Má také rád polskou beletrii, odbornou literaturu zejména v oblasti práva považuje za nedoceněnou. Úzce spolupracuje i s brněnskou polonistikou na filozofické fakultě, která podle jeho slov patří mezi špičku.
Jeho zaujetí si všimli i na ambasádě a v roce 1998 za ním přišli s nabídkou stát se honorárním konzulem v Brně. „Věděl jsem o té funkci jen to, co se píše v učebnicích, takže to pro mě bylo docela překvapení, ale nelituji rozhodnutí ten post vzít. Byly i chvíle, kdy jsem si říkal, že už to stačilo, ale za všechno, co mi Polsko dalo, mu mám pořád ještě co vracet,“ říká Mrkývka.
Posláním honorárního konzula je propojovat obě země, ukazovat Polsko českým občanům a samozřejmě i pomoc Polákům v nouzi. Charakter pomoci se ale během let mění, více byla činnost Petra Mrkývky vidět před vstupem obou zemí do Evropské unie a přistoupení k Schengenské dohodě. Tehdy pomáhal řešit potíže s doklady či na hranicích. Dnes má spíš potřebu pomáhat lidem v nesnázích, být první na místě třeba při nehodě. Když se někdo dostane do nemocnice či do vězení, tak tam zajít, aby se necítil v jiné zemi sám. Podobné je to u stárnoucích Poláků, kteří žijí v Česku a už třeba ztratili kontakt s rodinou.
Pro Mrkývku jsou důležité i vzájemné vztahy. „Někdy mám pocit, že Poláci nás znají víc než my je, a jedním z mých úkolů je otevírat Polsko pro českého občana a rozbíjet řadu stereotypů, které o vzájemných vztazích panují. Nedávno měli v Polsku anketu, v níž jim vyšlo, že Češi jsou národ, který je jim nejbližší a mají ho rádi. Opačně to ale až tak neplatí.“
Kromě podpory například polských spolků v Brně nebo akcí města a kraje se mu daří propojovat právní školy. Na univerzitách u sousedů přednáší o finančním právu a působí aktuálně také jako mimořádný profesor na vysoké škole bankovnictví v Gdaňsku. Na brněnské fakultě se zase vliv Polska projevuje třeba v tom, že se podle Mrkývky na každé katedře najde někdo, kdo má intenzivní vztahy k této zemi. Ty se vyvíjí ještě z doby před sametovou revolucí, protože většina informací o tom, co se děje na Západě, jak se tam formuje právo, k nám putovala z polských či jugoslávských zdrojů.
Od Poláků se navíc podle Mrkývky máme v oblasti právní vědy stále co učit. Vzorem pro nás mohou být třeba v metodologii. Na fakultě to dobře vědí, protože tamní knihovna má mimo jiné přes čtyři tisíce polských svazků z oblasti práva, ekonomie a politologie.
Dalších pět let bude vzájemné vztahy podporovat i Mrkývka. „Nemůžu ale být honorárním konzulem věčně, takže doufám, že se najde člověk se stejným vztahem k Polsku jako já. Určitě nechci, aby nastala situace, kdy v Brně nebude žádné polské zastoupení.“
