Ojedinělou možnost setkat se se světově proslulými vědci z oblasti genetiky a buněčné a molekulární biologie přináší už od roku 2005 cyklus přednášek s názvem Mendel Lectures. Setkání se konají na půdě Mendelova muzea Masarykovy univerzity a u jejich zrodu stáli Kim a Anna Nasmyth.
Z rukou rektora Martina Bareše dnes obdrželi Zlaté medaile Masarykovy univerzity, udělované coby výraz ocenění „dlouhodobých mimořádných zásluh a rozvoj vědy, kultury, vysokého školství a veřejného života“. V jejich případě je to za práci, kterou za uplynulých dvacet let odvedli pro zachování a rozvoj nejen Mendelova odkazu, ale i jeho brněnského muzea.
Kim Nasmyth, který je také jedním z předních řečníků letošní Mendelovy genetické konference, poskytl Magazínu M rozhovor.
Co pro vás osobnost Gregora Johanna Mendela znamená?
Mendelovy studie hybridů vyústily v revoluci v tom, jak studovat biologické systémy, především zjištění, že variace v genech je dědičná, a že její studie může odhalit vnitřní fungování buněk bez znalosti jejich materiálního základu. Vzhledem k složitosti živých systémů a téměř jistotě, že teorie založené na dosavadních znalostech o jejich vnitřním fungování byly mylné, bylo systematické studium genetické variability pomocí metod založených na Mendelových experimentech neocenitelné, ba nenahraditelné při vytváření našeho současného chápání chromozomů i jejich role v životě buněk. Poskytly také intelektuální základ našeho současného chápání toho, jak se život na této planetě vyvinul. Vzhledem k nedostatku představivosti jeho vrstevníků a zejména pak jejich neschopnosti docenit matematicky přesné vzorce, které se objevovaly u potomků jeho hybridů, bylo Mendelovo dílo za jeho života naprosto přehlíženo. Přesto, že měl pravdu. Žijeme ve světě, kde naše motivace v prvé řadě určuje očekávání uznání našich kolegů, ať už jde o absolvování zkoušky, uznání v podobě slávy anebo finanční odměnu. Víc než život kteréhokoliv jiného vědce nám však ten Mendelův připomíná, že mít pravdu je důležitější, než vyhovět ostatním. Což je popravdě existenční otázka. Uvědomění si pravdy o naší ekologické koexistenci s dalšími živými organismy na této planetě je mnohem důležitější než krátkodobé obavy o naše zdraví či materiální zabezpečení. Samozřejmě, z dlouhodobého hlediska je potřebné obojí.
Je tomu dvacet let, co jste stáli u zrodu myšlenky na pravidelné přednášky, z nichž se staly takzvané Mendel Lectures. Co vás k jejich založení motivovalo?
Naší motivací byly ty nejrevolučnější analýzy živých systémů, které Mendel prováděl v opatství svatého Tomáše. Chtěli jsme tohle místo uctít, aby na něj bylo pamatováno a vešlo v rámci vědecké komunity ve větší známost. Setkání vědců a přednášky se zdály být vhodným a praktickým způsobem, jak toho docílit.
Kromě jiného jste Mendelovu muzeu v minulosti pomohli získat originální Mendelovy rukopisy Pokusy s rostlinnými hybridy, které se staly součástí stálé muzejní expozice. Jak náročný tento proces byl?
Rukopisy byly z opatství vzaty z bezpečnostních důvodů, pak se však dostaly do rukou lidem, kteří nebyli jejich majiteli a nechtěli je vrátit. Přitom není pochyb, že patří do Brna, kde vznikly. Celá anabáze zabrala několik let a provázelo ji několik nepříjemností, ale lidé, kteří je nakonec získali zpět, odvedli kus práce. Jde o dokument mezinárodního vědeckého významu, který by měl být dostupný jak vědcům, tak veřejnosti a je jedině správně, že je dnes součástí muzejní expozice.
Také jste se podíleli na renovaci několika místností Mendelova muzea. Jak jeho vývoj za ty roky hodnotíte?
Ty místnosti původně restaurovala světoznámá česká architekta Eva Jiřičná ve spolupráci s Muzeem, a oficiálně byly zpřístupněny v roce 2002. První výstava, která se v nich tehdy konala, se jmenovala „Gregor Mendel, génius genetiky“. Od té doby místnosti prošly další proměnou, aby se v nich mohly pořádat jiné výstavy a také program pro školy. S potěšením sledujeme, jak se Mendelovo muzeum za ty roky vyvinulo.