Odborníci a pedagogové z Masarykovy univerzity nevedou své přednášky jen v učebnách a posluchárnách na akademické půdě. Můžete na ně narazit například i na festivalech. Právě to je případ vyučujícího z Katedry politologie Fakulty sociálních studií MU Miloše Gregora. Letos bude přednášet v rámci festivalu Colours of Ostrava na pódiu Meltingpotu o roli dezinformací a fake news ve společnosti v kontextu rusko-ukrajinského konfliktu.
V současnosti se většina zemí světa potýká s mnoha problémy. Proč jste vybral zrovna téma dezinformace a fake news?
Neboť se mu dlouhodobě věnuji. O propagandě a dezinformacích na univerzitě přednáším od roku 2012. Od roku 2014 se z historického kurzu stal předmět, který bohužel opět řeší aktuální otázky. Nejpozději v té době totiž Rusko začalo vyvíjet enormní aktivity v informační oblasti směrem k evropským zemím, čímž se snažilo informačně „přehlušit” svoji anexi ukrajinského Krymu a snahu o rozvrat Ukrajiny jako takové. A také je to téma, které si vyžádali organizátoři.
Nemalá část populace přesouvá svoji pozornost k sociálním sítím. Dokážete říct, jak se vnímání našeho okolí dlouhodobě vyvíjí?
Záleží, jaký si zvolíme horizont. Za poslední rok a půl jsme jako společnost výrazně prozřeli. Ano, pořád tu máme chudáky, kteří jsou lapeni v ruské propagandě a spirále konspiračních teorií, ale těch je naštěstí jen několik málo procent. Ostrá fáze ruské války na Ukrajině pomohla i váhající části společnosti, která kvalitě informací, informačnímu prostředí a vůbec existenci dezinformací a cílených manipulací ruskou propagandou nevěnovala pozornost, si uvědomit, že tu ten problém je. Pokud se na problém podíváme v horizontu 50 let, tak jsme na tom samozřejmě lépe, neboť tu už nemáme nedemokratický režim, který byl charakteristický obrovskou cenzurou. Po rozpadu Sovětského svazu jsme přibližně 15 let žili bez zásadního ovlivňování propagandou. S nástupem Vladimíra Putina v Rusku však aktivity Kremlu v tomto směru začaly nabírat na síle, což se konkrétně v České republice projevilo nejpozději okolo otázky vojenského radaru v Brdech od léta 2006. To, co se tehdy jevilo jako iniciativa několika aktivistů, se později ukázalo jako cílená snaha Ruska ovlivnit veřejné mínění v Česku. A ta byla bohužel úspěšná. Stejně tak prezidentství Miloše Zemana je charakteristické obhajobou ruských zájmů i proti těm českým. Cynicky řečeno, pro studium propagandy a dezinformací to byla zajímavá doba – málokdy má člověk příležitost analyzovat ruskou propagandu v tak krystalické podobě. Avšak pro společnost je značně nebezpečné, pokud má takový postoj nejvyšší ústavní činitel. Dopad na politickou scénu i celou společnost je zásadní. V tomto ohledu si troufám říct, že technické vymoženosti, jako jsou sociální sítě, hrají spíše menší roli – byť rozhodně ne nezanedbatelnou.
Internetové stránky s dezinformacemi vypadají často velmi věrohodně. Jak mohou lidé dezinformaci rozpoznat?
Sami těžko. Zásadní je důvěra v instituce a seriózní média. Pokud se dezinformace týká tématu, o kterém nejsme sami dobře informováni, těžko můžeme bez pomoci seriózní žurnalistiky odhalit, že s námi někdo manipuluje. Pokud nevěříme v instituce a systém, těžko nás někdo například přesvědčí, že za výbuchem ve Vrběticích opravdu byli ruští agenti. Důležité je si uvědomit, že nikdo z nás nejsme odborníky na všechno, a dokonce i v oblastech, kterým rozumíme, se můžeme mýlit. Odbourání této jistoty a sebedůvěry je prvním krokem připustit si, že můžeme chybovat a je třeba o všem uvažovat kriticky. Ale aby to nebylo moc jednoduché, pochybovat nesmíme zase moc. Pokud zpochybňujeme všechny a všechno, jsme na nejlepší cestě ke konspiračnímu uvažování. Ostatně i to je často účel propagandy a dezinformací - znevěrohodnit seriózní zdroje informací a demokratické instituce. Pokud se bavíme o cílech dezinformací, tak těmi může být snaha nás přesvědčit o určitém vidění světa, nebo právě znejistit.
Jaké jsou efektivní cesty v boji proti fake news?
Mediální výchova. Studie ukazují, že nic jiného nemá zásadní vliv. Ano, ověřování faktů a vyvracení dezinformací je nutné minimum, abychom dokázali reagovat na aktuální dezinformační kampaně, ale právě různé studie ukazují, že tyto aktivity mají jen omezený vliv, a to jen na malé procento lidí – pokud vůbec. Zpravidla totiž utvrzují jedince, kteří dezinformacím věří, že jim mají věřit. Lidé lapeni v konspiračním uvažování a věřící v dezinformace jejich vyvracení odmítnou jakožto smyšlené nebo zmanipulované. Je to těžké a tvrdé takto říct, ale měli bychom se smířit, že oněch přibližně 5-10 % lidí, kteří tvoří tvrdé jádro osob věřících dezinformacím, už nezachráníme. Není jim pomoci. Jako společnost se ale musíme snažit, aby se jejich řady nerozšiřovaly. A toho dosáhneme jedině prostřednictvím mediální výchovy tak, aby si více občanů dokázalo samo vyhodnotit, co je věrohodná informace a co nesmysl či manipulace. Musíme si na to přijít sami; pokud nám někdo řekne „toto je pravda, toto lež,” málokdy se tím řídíme, pokud k tomu nedojdeme sami. Samostatným tématem pak jsou společenské, ekonomické a životní situace, které jedince vedou k tomu, že přestane systému věřit a uchýlí se radši k důvěře v dezinformace.
Co od diskuse na Meltingpotu o tomto tématu očekáváte?
Popravdě sám nevím. Na Colours of Ostrava pojedu poprvé. S podobným formátem jsem v minulosti vystoupil třeba na Metronome festivalu nebo Mighty Sounds, ale to bylo ještě před pandemií a válkou. A byť se pravidelně účastním veřejných diskuzí na tato témata, festivalové publikum je specifické. Lidé si nekoupí vstupenku na festival kvůli diskusi se mnou, ale spíš náhodou půjdou kolem, a pokud je téma zaujme, zastaví se. Dovedu si představit, že to bude diskuse podobně smýšlejících lidí, ale s ohledem na, řekněme, specifickou minulost nebo spirituální zaměření některých řečníků si dovedu představit i vypjatější diskusi s příznivci právě těchto hostů. Ostatně ezoterika a spiritualita jsou nezřídka výchozími body pro konspirační smýšlení.
Máte v plánu další přednášky na podobných akcích?
Během léta spíše ne. Mám rozepsaných několik textů, které potřebuji dokončit, protože přes semestr na ně nemám kvůli výuce dostatek prostoru. Na podzim už mám ale domluvené přednášky na univerzitě v Antwerpách, v několika českých knihovnách nebo pro učitele mediální výchovy v Ostravě. Pokud je to v mých časových možnostech, snažím se pozváním k debatám a přednáškám vyjít vstříc.
