Kostel Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně slaví letos sedm set let od svého založení. Tohoto výročí využilo Muzeum města Brna a letos na jaře zahájilo projekt Eliška Rejčka 700, jehož součástí byl mimo jiné i výzkum královnina hrobu.
Manželka dvou českých králů Eliška Rejčka totiž v roce 1323 založila v Brně poblíž dnešního Mendlova náměstí klášter pro řád cisterciaček a vedle něj také kostel, kde byla následně pohřbena. Některé věci byly historikům z předešlých výzkumů známé. Hrobka byla odhalena už v roce 1762, poté znovu v roce 1903, ale její odhalování nebylo nijak dokumentováno. V roce 1966 byla odkryta také hrobka v jižní lodi kostela, která patří životnímu partnerovi Elišky Rejčky - Jindřichovi z Lipé.
Pro ověření doposud získaných poznatků byl letos do projektu přizván tým odborníků, mezi kterými byl i archeolog z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Michal Vágner. Zabývá se nedestruktivní archeologií a pomocí georadaru provedl neinvazivní povrchový výzkum, který odhalil pod podlahou před oltářem skutečné místo hrobky české královny a spolu s ním další tři hrobky pod podlahou baziliky.
„S nápadem na geofyzikální průzkum v bazilice Nanebevzetí Panny Marie přišel Petr Vachůt z Muzea města Brna. Popudem k celé akci se stala unikátní výstava o Elišce Rejčce, kterou kolegové ze Špilberku připravili k letošnímu 700. výročí založení starobrněnského cisterciáckého kláštera, tedy místa, které královna sama založila a kde našla i místo svého posledního odpočinku,“ upřesnil pro Magazín M Michal Vágner. Projektu se zúčastnili také archeolog a historik Ctibor Ostrý z Muzea města Brna a Anna Márie Rekemová, kteří se loni spolupodíleli na geofyzikálním průzkumu v brněnském kostele sv. Tomáše.
Tento tým odborníků podle Michala Vágnera tušil, co průzkum přinese. Přesto, nebo možná proto, byl výsledek překvapením. „Tak nějak jsme tušili, co máme čekat. O to větší bylo překvapení, když jsme naměřená data vyhodnotili a zjistili, že kromě tří známých hrobek se při severní lodi kostela pravděpodobně nachází další, doposud neznámá hrobka. Hrobka Elišky Rejčky byla v minulosti již nejméně dvakrát otevřena, nejprve v roce 1762 a poté v roce 1903, a její přibližná poloha tak byla známá. Další dva hroby, jedním z nich je i pravděpodobná hrobka Jindřicha z Lipé, byly odkryty v jižní lodi kostela v roce 1966. O třech hrobech jsme tedy věděli již dopředu,“ vysvětlil Vágner s tím, že kromě upřesnění polohy známých hrobek byla identifikace dalších potenciálních hrobek v prostorách kostela, zejména pak v okolí samotného hrobu Elišky Rejčky, sekundárním cílem projektu. „Ta totiž byla jako donátorka celého konventního chrámu pohřbena na nejčestnějším místě, tedy přímo před hlavním oltářem. Zajímalo nás, zda bylo posvátné místo pohřbu Elišky Rejčky v minulosti respektováno, či si někdo dovolil vybudovat v její blízkosti nějaké dodatečné pohřební místo. Myslím si, že průzkum v tomto ohledu přinesl jednoznačnou odpověď. Královna zde leží osamocena.“
Michal Vágner se díky geofyzikální prospekci, virtuální archeologii a geografickým informačním systémům dostal nejen k projektu v bazilice, ale i k mnoha dalším zajímavým tématům. Momentálně má možnost být v týmu Petera Mila, který se zabývá výzkumem raně středověkých center v Bulharsku a s odborníky z plzeňské katedry archeologie spolupracuje na průzkumu památek z druhé světové války, například v minulosti velmi diskutovaného koncentračního tábora v Letech. Podílí se také na výzkumu francouzského oppida Bibracte, známého z Caesarových Zápisků o válce galské. „V nedávné době jsem se začal zajímat o možnosti geofyzikálního průzkumu zaniklých zámeckých zahrad, což se do budoucna začíná jevit jako velice zajímavé a trendy téma. Moderní technologie přináší do archeologie nové metody, to ale neznamená, že si nevezmu rád do ruky lopatu a nejdu se zapotit na klasický archeologický výzkum,“ dodal Michal Vágner.
