S rolí ochránce práv zřídila MUNI celouniverzitní pracoviště ochrany práv. V kancelářích na Rektorátu Masarykovy univerzity se lze potkat i s koordinátorem pracoviště Janem Rigó. V rozhovoru pro Magazín M Eva Janovičová říká, že bude ráda, když postupem času studenti a zaměstnanci začnou vnímat její funkci jako něco, co jim pomohlo.
Čím vás zaujala pozice univerzitní ochránkyně práv tak, že jste z advokacie přešla do akademického prostředí?
Ve svém profesním životě a po několika letech v advokacii jsem vnímala, že by bylo dobré se posunout dál, a zároveň mě lákalo poznat akademické prostředí a druhou největší univerzitu v České republice. Moje rozhodnutí přihlásit se do výběrového řízení souviselo i s tím, že MUNI zřídila pozici, která byla nejen pro univerzitu nová, ale šla ruku v ruce s trendem v českém prostředí. Protože jsem se věnovala obchodnímu právu, na pozici se mi líbilo také to, že bych mohla být víc v kontaktu s lidmi a reálnějšími problémy a pomoci je v lidské rovině řešit.
Jak univerzita a pozice ochránkyně práv zatím naplnily vaše představy?
MUNI je obrovská. Z velké části jsem se už zorientovala, ale myslím, že si potřebuji zažít celý akademický rok, tak abych pochopila jednotlivé procesy a jejich priority.
Do vaší agendy patří věci, ve kterých možná měli dříve zaměstnanci a studenti MUNI pocit, že se nemají na koho obrátit, nebo se jim systém podání zdál složitý. Jaké věci to jsou?
Je to možná diskriminace, nerovné zacházení, různé projevy šikany, například bossing či mobing, ale i věci v rovině pracovněprávní ve vztahu k ochraně práv. Budu zcela jistě řešit i otázky diskriminace a nerovného zacházení ze strany studentů, nevhodné chování vyučujících či otázky týkající se jejich studia a studijních záležitostí v případech, kdy se budou cítit dotčeni na svých právech. Může jít ale nejen o studenty, ale i o uchazeče o studium a také samozřejmě zaměstnance MUNI. Připravena jsem i na podání týkající se otázek sexuálního obtěžování, kdy Masarykova univerzita má dle mého názoru mechanismy pro řešení případů z této oblasti správně nastaveny, ale v mojí osobě je nyní právě záruka centralizace. Od 1. července jsem převzala kompletní agendu včetně sexuálního obtěžování a agendy whistleblowingu.
Můžete vysvětlit pojem whistleblowing?
Jde o oznamování určitých protiprávních forem jednání dle zákona o ochraně oznamovatelů, který je účinný od 1. srpna letošního roku. Týká se například korupčního jednání či dalších nelegitimních praktik uvnitř instituce, které ohrožují veřejný zájem. Oblasti, podmínky a postup řešení přesně stanovuje zmíněný zákon, oznamovatelem může být zaměstnanec či například stážista, který se o porušení dozví díky své interní pozici v instituci.
Na MUNI je ochránce práv součástí více pracovních skupin a komisí. S kým v rámci své agendy ještě spolupracujete?
Jsem předsedkyní Panelu pro rovné příležitosti, pokud to bude potřeba, budu spolupracovat např. s etickou komisí. Převzala jsem realizaci Gender Equality plánu Masarykovy univerzity a spolupracuji ve vybraných případech za podmínky zachování anonymity případu s odbory a pracovišti v rámci univerzity.
Co řeší Plán genderové rovnosti na Masarykově univerzitě?
Je to vize univerzity týkající se podpory genderové rovnosti, součást Strategických cílů MUNI vzhledem k principům transparentnosti, rovnosti a zodpovědnosti a sladění pracovního a osobního života zaměstnanců a studentů. V plánu MUNI v několika oblastech deklaruje, že jim bude věnovat pozornost, bude je naplňovat a v rámci aktivit podporovat.
Skloňuje se otázka nezávislosti univerzitní ochránkyně. Je tedy vaše postavení opravdu nezávislé vůči fakultám a pracovištím MUNI?
Moje pravomoci jsou zakotveny v organizačním řádu a ve směrnici o ochraně práv. Přicházím z externího prostředí a nemám vazby na fakulty a pracoviště na univerzitě. Sama spravuji evidenci podání, sama je eviduji, informace s nikým nesdílím a nikdo mi do agendy nezasahuje. Jsem vázána mlčenlivostí, pokud je to potřeba, mohu se pouze poradit v oblasti dané problematiky s odborníky.
Jaký je proces konání, pokud se k vám dostane nějaký podnět?
Přijde oznámení. Já se zkontaktuji s oznamovatelem, dotážu se na jeho představy ohledně řešení oznámení, zda chce být anonymní, nebo jestli chce oznámení řešit neanonymně. Dále se s oznamovatelem setkám, navrhnu již možnosti řešení a pak je to už opravdu individuální. Pokud oznamovatel nechce být anonymní a chce situaci řešit, je to i jednodušší, protože můžeme víc komunikovat a řešit problém i s osobami, kterých se to týká. Pak například probíhá šetření rozhovorem i s dalšími osobami zainteresovanými v případu. V závěru zvážím, s kým případ komunikovat – zda s děkanem nebo děkankou fakulty, vedoucími ústavů. Nikdy nerozhoduji, ale vydám doporučení ohledně dalšího postupu.
Řešíte již nějaké podněty?
Ano, podněty přichází a musím konstatovat, že jich není málo. Jsou to například jen dotazy na postup, ale eviduji i oznámení, která řádně ve větším rozsahu prošetřuji. Může jít například o pracovněprávní záležitosti, diskriminaci, šikanu, studijní záležitosti, nevhodné chování vyučujících i studentů nebo plagiátorství. Zatím eviduji více podání ze strany studentů.
Jaké máte vize týkající se vašeho oddělení?
Budu moc ráda, když postupem času studenti a zaměstnanci budou vnímat moji funkci jako něco, co je přínosné. Že se záležitostí někdo zabýval a snažil se ji řešit. Chci zlepšovat metodiky, postupy a procesy tak, aby byly postupně aplikovatelné v praxi a zvýšily ochranu práv na univerzitě.
Co z dosavadní praxe využíváte v pozici veřejné ochránkyně na MUNI?
Z advokacie se mi hodí umění komunikace s oznamovateli a s druhou stranou. A třeba i umění mediace, tedy smíření stran. Pokud se věc prolíná s právem, mojí výhodou je, že umím rychle nastudovat právní předpisy, dokážu se rychle zorientovat a aplikovat právo na daný problém.
Musíte případy udržet v tajnosti, nekomunikovat je. Není to vyčerpávající? Dokážete v osobním životě na pracovní případy zapomenout, odsunout je?
Přiznám se, že o žádném z případů nedokážu ani mimo pracovní dobu nepřemýšlet. Vím však, jak se s tím srovnat, relaxuji se svými dětmi, které umí přivést na jiné myšlenky. Nejlepší lék na nějakou pracovní psychickou nepohodu je pro mě rodina, čas strávený s ní v přírodě.
Eva Janovičová je absolventkou Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Titul JUDr. získala na půdě Masarykovy univerzity. Má za sebou čtrnáctiletou praxi v advokacii, kdy se věnovala především občanskému, obchodnímu a pracovnímu právu. V dosavadní advokátní praxi řešila jak soudní konflikty, tak i případy mimosoudních vyrovnání.
