Rozvoj nového segmentu bydlení založeném na zapojování obyvatel do řešení dostupného bydlení byl pracovní náplní mezioborového týmu odbornic a odborníků z oborů sociologie, architektury a environmentalistiky. O výzkumu, který byl úspěšně zakončen koncem roku 2023, hovořil jeho hlavní řešitel Jan Malý Blažek z Katedry environmentálních studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, který nyní působí jako proděkan pro tvůrčí činnost Fakulty architektury VUT v Brně.
Tříletý výzkumný projekt, který probíhal v letech 2021–2023, měl multioborový tým z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty architektury ČVUT v Praze, Sociologického ústavu AV ČR, Arniky – Centra pro podporu občanů a Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Jaké výhody má v tomto typu projektu právě ona mezioborovost?
Mezioborovost vnímám jako klíčovou pro hledání řešení na komplexní společenské problémy, jako je nedostupnost bydlení nebo změna klimatu. Komplexní úkoly se totiž často projevují protichůdnými potřebami. Intenzivně jsme pracovali s politickou reprezentací i úřednictvem ve městech i na úrovni státu, zájemkyněmi a zájemci o bydlení a vlastně i médii. Právě možnost volit jazyk různých disciplín se ukázala jako důležitá pro výzkum a komunikaci s tak širokou skupinou aktérů. I díky mezioborovosti jsme kvalitu bydlení chápali komplexně jako kombinaci sociálních, ekonomických, kulturních, ekologických, prostorových a estetických aspektů. Tak nějak si představuji přístup, který Evropská unie popisuje v politice Nového evropského Bauhausu čtyřmi slovy – estetika, udržitelnost, dostupnost a participace.
Mezioborovost je ale sám o sobě proces a vyžaduje péči. Nestačí, že se do výzkumného projektu spojí odbornice a odborníci různých disciplín, kteří dodají jednotlivé části, z nichž se poskládá výsledek. Musí hledat cesty, jak porozumět metodám práce i jazyku vyjadřování ostatních. V tomto případě to byla primárně spolupráce sociálních věd a architektury. Věřím, že můj profil mezioborového výzkumníka této spolupráci pomohl. Určitě jsme získali zkušenosti, jak ve spolupráci disciplín pokračovat. Ostatně, sám jsem nyní přešel na Fakultu architektury VUT v Brně, kde se chceme tématu bydlení věnovat komplexně.
Inspirovali jste se při konceptu projektu zkušenostmi ze zahraničí?
Koncept jsme vyvíjeli na základě fungujících řešení napříč Evropou, ale zároveň s ohledem na českou situaci s vědomím, že inovace nelze jednoduše přenášet. Vývoj je proto založen na mnoha vrstvách dat z intenzivního akčního výzkumu v šesti městech. Porozumění konceptu i metodické postupy jsme participativně projednávali a ověřovali na mnoha workshopech a jednáních s aktéry. Výzkum je doplněn o dotazníkové šetření o preferencích a postojích zájemců o participativní bydlení v ČR a návrhy řešení jsme projednávali také Ministerstvu pro místní rozvoj. Všechna města také obdržela doporučení, jak dále postupovat.
Na projektu participativního bydlení spolupracovalo šest partnerských měst a obcí – Jihlava, Liberec, Pardubice, Opava, Psáry a Hrádek nad Nisou. Byla už v některých lokalitách zahájena realizace?
Naším úkolem bylo zjistit, jak pro tuto formu bydlení, která funguje v řadě zemí a městech napříč Evropou, vytvořit v Česku podmínky – vymyslet, jak by u nás měla vypadat; zjistit, jaký je o ni zájem a co brání jejímu rozvoji, vyvinout a ověřit postupy v praxi. Úkolem tedy nebylo vyprojektovat bydlení, nebo zajistit jeho výstavbu. Nicméně zkušenosti z partnerských měst pro nás byly klíčové. Nyní můžeme říct, že přinášíme inovaci v bydlení, která je jedním slovem „robustní“. To platí na úrovni konceptu, dat, variant řešení i metodických postupů. Takto chápu aplikovaný výzkum. Vymyslet, ověřit, interpretovat.
Příběh partnerských měst je však složitý. Někde se proměnila politická reprezentace, jinde aktuálně nemají dostatečné kapacity pro pokračování v inovaci bez našeho zapojení. Zkušenosti z výzkumu se však již nyní uplatňují ve spolupráci s dalšími městy, například s obcí Trojanovice, která se rozhodla vyzkoušet participativní bydlení při rekonstrukci bývalé turistické chaty na bydlení. Právě díky komplexní zkušenosti jsme obci mohli nabídnout varianty řešení a ověřit, zda jsou v praxi realizovatelné. Krize bydlení je ale hluboká a ceny jsou tak vysoké, že ani při v podstatě neziskové výstavbě si bez veřejné podpory nemůže velká část zájemců o bydlení v Trojanovicích rekonstrukci dovolit. Obec tak zvažuje možnost, že namísto spoluvlastnického modelu vystaví obecní nájemní bydlení, na nějž je možné v současnosti požádat o dotaci stát. Obyvatelé by tak mohli být zapojeni do plánování, do správy bydlení, jen se nebudou podílet na investici. V tom je síla našeho konceptu – nabízíme množství variant, mezi nimiž se aktéři výstavby mohou rozhodnout podle konkrétních potřeb, preferencí a reálných možností.
Jak se vyvíjí uvedení projektu do praxe například z hlediska legislativy, dostupnosti financování a podobně?
Když po nás někteří aktéři na úrovni státu žádají, abychom jim ukázali realizované pilotní projekty, že bez nich nelze tento segment bydlení podporovat, myslím, že je to nepochopení role aplikovaného výzkumu a jeho implementace. U výzkumu s jednoznačným komerčním potenciálem je úkol implementace na tržním aktérovi. U společensky přínosných výzkumů je však tato otázka složitější, tím spíše v našem případě, kdy říkáme, že příslib participativního bydlení je právě v zapojení více aktérů do řešení. Bez veřejné podpory, včetně nastavení legislativy, ale také bez soukromého sektoru, ať už ve formě dostupných bankovních produktů, či třeba facilitačních služeb to prostě nebude možné. Samozřejmě počítáme, že naše role bude v dalším vývoji tohoto segmentu bydlení důležitá. Bohužel financování společenskovědního výzkumu v ČR s tímto zcela nepočítá a tzv. transfer znalostí je založen primárně na komercializaci. Projekt byl však Technologickou agenturou ČR hodnocen jako vysoce nadstandardně kvalitní a věřím, že se nám podaří získat brzy zdroje pro jeho pokračování.
Pokud má jakákoliv další obec v ČR zájem o získání poznatků z výzkumu a potřebovala by odbornou konzultaci, na jaká místa se má obrátit? Jakým způsobem nebo přes které organizace se projekt bude zveřejňovat a prezentovat?
Hlavními výsledky projektu jsou Metodická příručka participativního bydlení určená primárně obcím a Manuál participativního bydlení pro obyvatele. Publikace obsahují varianty řešení, příklady realizací, metodické postupy, ale také praktická doporučení týkající se například spolupráce domácností nebo výběru právní formy. Chtěli jsme, aby se s publikacemi skutečně pracovalo při přípravě projektů bydlení. Když je skupina obyvatel plánující bydlení bude mít při sobě a donese je na jednání s městem či bankou, nebo když je zástupce města vezme na jednání se státem a proberou společně možnosti či varianty řešení, budeme šťastní.
Připravili jsme webové stránky, v nichž zájemci najdou všechny výstupy z projektu ke stažení. Také zde najdou seznam několika distribučních míst, kde je možné tištěné metodické publikace zdarma vyzvednout. Je možné si je objednat také za cenu poštovného od nakladatelství Munipress. Chtěli bychom, aby web sloužil jako rozcestník informací pro tento segment bydlení trvale. Určitě je také možné nás oslovit na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..
Vaše profesní směřování je dobrým příkladem toho, jak může fungovat výše zmiňovaná mezioborovost. Budou Vaše další pracovní kroky nadále propojeny i s Masarykovou univerzitou?
Byl bych určitě rád, aby obě brněnské vysoké školy v budoucnu více spolupracovaly. Já sám aktuálně koordinuji pod Masarykovou univerzitou letní školu Urban Sustainability: Engage in the Future a do dalších let bychom rádi na Fakultě architektury rozvíjeli spolupráci například formou společné blokové výuky a workshopů v tématech udržitelné městotvorby, participace, odolnosti krajiny či dostupnosti bydlení. Studující by se učili pracovat v mezioborových týmech na konkrétním úkolu a v konkrétní lokalitě. Inspirovali by se navzájem, přičemž by využívali dovedností a znalostí svých oborů, které by tak na sebe mohly navazovat podobně, jako se to děje, respektive mělo dít v praxi. Již nyní diskutujeme s fakultami Masarykovy univerzity také o možnosti společných studijních programů či mikrocertifikátů celoživotního vzdělávání.
