Intenzivní studium češtiny, nápaditý program a zajímavé exkurze, to vše nabízí Letní škola slovanských (bohemistických) studií, která se už po 57. koná na Masarykově univerzitě. O tom, čím je výjimečná, hovořily její někdejší studentky Yana Dmyterchuk a Silvia Podsednik.
Český jazyk nepatří ke světovým jazykům. Co vás k němu přivedlo?
Yana: K češtině mě přivedla láska. Zamilovala jsem se, a i když už se svým tehdejším přítelem nejsem, čeština mi zůstala. Pocházím z města Rivne, které leží v západní části Ukrajiny. Když jsem poprvé přijela do Česka, tak se mi zalíbila slova, kterým jsem rozuměla, ale nedokázala jimi mluvit. Po návratu domů jsem se rozhodla, že se češtinu začnu učit. Studovala jsem obor mezinárodní vztahy a diplomatická služba na lvovské univerzitě, která češtinu nabízela jako možný třetí cizí jazyk.
Silvia: Já pocházím z české menšiny v Chorvatsku a je to můj mateřský jazyk. V Daruvaru, odkud jsem, máme českou mateřskou i základní školu. Já jsem chodila ještě na české gymnázium. Když jsem začala studovat filozofickou fakultu na univerzitě v Záhřebu, tak jsem si češtinu nejdřív nevybrala, ale po roce jsem se zapsala na bohemistiku. Pak jsem získala místo stipendistky na Masarykově univerzitě a momentálně studuji v Kabinetu češtiny pro cizince.
Kdy jste se poprvé zúčastnily letní školy?
Yana: Na Letní školu slovanských (bohemistických) studií jsem poprvé přijela v roce 2018. Na stránkách Generálního konzulátu ČR ve Lvově jsem viděla, že je možné získat stipendium v Brně, tak jsem zkusila své štěstí a ono to vyšlo.
Silvia: Já jsem se přihlásila v roce 2020, jenže přišel covid-19 a na kurzy jsem se nedostala. O rok později mi přišel email, že se uvolnilo jedno místo, a tak jsem jela.
Kdy jste se seznámily?
Yana: Hned první den na letní škole v roce 2021.
Silvia: Yana byla spolubydlící mé kamarádky.
A od té doby jste nerozlučné, alespoň tak mi to říkala vedoucí Kabinetu češtiny pro cizince Eva Rusínová.
Yana + Silvia: Ano!
Spřátelily jste se na letní škole a od roku 2022 jste součástí pořadatelského týmu. Pracujete zde jako průvodkyně, a tedy pomáháte zahraničním studentům i v každodenních situacích. Jak vypadá běžný den účastníka?
Yana: Výuka jazyka probíhá pět hodin denně, ale potom mají studenti v programu přednášky, besedy, autorská čtení, filmový klub. S češtinou jsou propojeni celý den. Odpolední program není povinný, ale má velkou účast.
Silvia: Vyučování začíná v 9 hodin na filozofické fakultě. Kurzy pro pokročilé končí po 12. hodině, začátečníci končí po 13. hodině. Pak mají všichni přestávku na oběd a odpoledne probíhají jazyková cvičení. V pátek jezdíme na výlety a v sobotu také probíhá výuka.
Součástí doprovodného programu je společná hodina zpěvu. Zpíváte si i během dne?
Yana: České písničky se učíme ve škole, někdy je zpíváme i na dvoře fakulty. A večer tancujeme polku před kolejí.
Silvia: Některé studenty totiž zajímalo, jestli se na ty písničky dá tančit. Tak jsme je to chtěly naučit. Součástí závěrečného rautu je možnost zazpívat si, co jsme se naučili. Bude tam i cimbálová muzika, možná si někteří zatancují.
Na letošní ročník se přihlásilo 101 studentů z 31 zemí světa. Kolik z nich se účastní celodenních zájezdů? V nabídce byla exkurze do Javořických jeskyní, na zámek Lysice a do Prahy.
Yana: Dá se říct, že skoro všichni mají zájem. Na výlet do Lysic, který byl spojený s exkurzí do Pivovaru Černá Hora, se přihlásilo 85 lidí. Proto vypravujeme dva autobusy.
Silvia: Ti, kteří nejedou, ta místa už viděli, protože nejsou na letní škole poprvé. Naplánují si něco jiného a my jim rády poradíme, kam se vydat.
Letos se koná 57. ročník Letní školy slovanských (bohemistických) studií. Čím si vás tato akce získala, když jste na ni přijely poprvé? A jak ji vnímáte teď, když už nejste v roli studentek?
Yana: Moc ráda na to vzpomínám. Je to neuvěřitelná zkušenost, učit se česky, a přitom poznávat nové lidi. Zážitky a nová přátelství, to mi zůstalo v srdci doposud. Moje jazyková úroveň po tomto kurzu hodně vzrostla, protože je opravdu intenzivní. A také i tím, jak je program propojen „teambuildingem“, kde se poznáváme, a bavíme se spolu v češtině. Najednou se tím komunikačním prostředkem stává čeština, ne angličtina. Protože se každý chce zdokonalovat, tak i ve volném čase mluvíme česky. To je kouzelné.
Silvia: Je to skvělé, protože na začátku máte studenty, kteří umí říct jedinou větu: „Nerozumím česky.“ A už po týdnu je vidět pokrok, protože kurzy na Masarykově univerzitě jsou široko daleko vyhlášené tím, že se tu lidé česky naučí. Já jsem to pocítila na vlastní kůži a teď to vidím na svých studentech. Oni sem přijedou a nejdřív se jim zdá, že je čeština těžký jazyk, ale už po dvou týdnech lidé, kteří hovořili jen anglicky, pomaličku začnou mluvit česky.
Yana: A mluví i mimo školu. Objednávají si jídlo v restauracích, domluví se v obchodě.
Jak reagují cizinci na česká jídla?
Yana: To je individuální.
Silvia: Měli jsme tu studenta, který si tak oblíbil Kofolu, že jsme ho už neviděli bez dvoulitrové láhve.
Yana: Ale kuře s broskví je jídlo, u kterého se kdekdo diví, že se sladké míchá se slaným. Mě to kdysi také překvapilo, ale chutnalo mi to.
A olomoucké tvarůžky?
Silvia: Někteří se je bojí ochutnat. Některým zas musíme říkat, aby si to nebrali do autobusu.
Yana: Vloni jsme navštívili Loštice, kde se tvarůžky vyrábí. Mají tam i cukrárnu a mnozí si objednali tvarůžkovou zmrzlinu.
Silvia: A některým i chutnala.
Mezi účastníky letní školy jsou velké generační rozdíly. Nejstaršímu je 72 let a nejmladšímu 17. Jak spolu vychází?
Silvia: Ono to není o té generaci. Nedívají se na sebe jako na staré a mladé, všichni se cítí jako studenti. Jsou v tom společně.
Yana: Proto spolu vychází dobře.
Jsou nějaká místa v Brně, která chtějí vidět?
Yana: V tuto dobu bývá na Kraví hoře festival planet, tam rádi chodí.
Silvia: Je tu paní, která nebydlí na kolejích, protože přijela s dětmi. Ptala se, kam s nimi zajít, tak jsem jí poradila, ať jde do Anthroposu.
Yana: Snažíme se každému doporučit místo, které by se jim mohlo líbit.
Silvia: Kvůli omezené kapacitě nemůžeme vzít účastníky kurzu například do vily Tugendhat. Ale jedné studentce se podařilo objednat se na prohlídku sama.
Během školního roku vedete v Kabinetu češtiny pro cizince vlastní kurzy gramatiky a konverzace. Co vás víc baví?
Yana: Gramatika.
Silvia: Mě taky víc baví gramatika, ale je snazší učit konverzaci.
Yana: Mě baví to, když studenti mluví správně gramaticky. Když je gramatika v konverzaci. Také bych chtěla dodat, že od začátku války na Ukrajině nabízíme během semestru a přes prázdniny české kurzy pro ukrajinské uprchlíky. Máme pět skupin.
Co se vám líbí na Brně, kde už obě dlouhodobě žijete? Kam rády chodíte?
Yana: Na Brně se mi líbí jeho rozmanitost. Je tu hodně cizinců, naleznete tu i odlišné kuchyně a je tu různorodá architektura. Já osobně chodím nejradši do nedaleké italské pekárny Carlini. (smích)
Silvia: Já chodím ráda do Tyršova sadu, koukat do kozího výběhu.
Yana: A do planetária.
