Magnificence,
Spectabiles,
Honorabiles,
vážené členky a členové akademického senátu, správní rady a vědecké rady,
vážené členky a členové akademické obce,
milé studentky, milí studenti,
kolegyně a kolegové,
vzácní hosté,
všechny Vás vítám u příležitosti slavnostního zahájení akademického roku 2024/2025, které jsme stejně jako loni opět spojili s vyhlášením Univerzitního vína. Zároveň bych rád využil dnešního slavnostního setkání jako příležitosti k tomu, abychom společně ocenili některé naše kolegyně a kolegy, ať už Cenami rektora pro vynikající pedagogy či medailemi Masarykovy univerzity.
Dovolte mi, abych své dnešní vystoupení začal zamyšlením nad tím, jak se naší univerzitě dařilo v uplynulém akademickém roce. Byť mezinárodní žebříčky osobně beru s určitou rezervou, zároveň platí, že představují důležité kumulativní hodnocení, umožňují mezinárodní srovnání toho, co a jak děláme, a jsou tak pro nás významným vodítkem, kde, v čem a jak bychom se mohli a měli zlepšovat.
V mezinárodním žebříčku QS World University Rankings zveřejněném počátkem léta se naše univerzita umístila na 408. pozici. Tedy se nám podařilo udržet se ve velmi silné konkurenci v blízkosti první „čtyřstovky“; měl bych dodat, že celkem bylo hodnoceno 5 663 institucí ze 106 zemí světa. Masarykova univerzita tak i letos v podstatě navázala na loňský historický úspěch v podobě umístění na 400. pozici ve stejném žebříčku, kdy jsme se posunuli o více než 150 míst. Letošním výsledkem jsme potvrdili, že loňské zlepšení rozhodně nebyla náhoda. Udržitelnost v nejširším smyslu a internacionalizace ve vzdělávání i ve vědě jsou naší dlouhodobou prioritou a velmi mě proto těší, že se tyto oblasti promítají i do mezinárodního hodnocení naší univerzity. A snad ještě větší radost mám ze zlepšujících se ukazatelů, které odrážejí kvalitu našich absolventů a jejich uplatnitelnost na trhu práce.
Pro dokreslení mezinárodní pozice Masarykovy univerzity bych zmínil také letošní žebříček ARWU (Academic Ranking of World Universities) zveřejněný během prázdnin, v němž se naše univerzita již potřetí v řadě umístila v první pětistovce (konkrétně na 401. – 500. příčce). Vedle opětovného umístění mezi nejlepšími 500 univerzitami světa mě velmi těší především skutečnost, že ve třech z hodnocených ukazatelů Masarykova univerzita letos získala vyšší bodové skóre oproti minulému roku. Lepších výsledků dosáhla v obou indikátorech spjatých s publikační činností, tedy v počtu publikací v časopisech Nature a Science a v počtu publikací indexovaných na Web of Science; a rovněž pak v indikátoru hodnotícím vědecký výkon v přepočtu na akademického pracovníka. Vědecký výkon a zejména kvalita vědy nám ve světové konkurenci roste, a to je pro naši univerzitu, která cílí na vědeckou excelenci, výborná zpráva.
Mám za to, že uvedené úspěchy v mezinárodním srovnání ukazují, že univerzita jde dobrým směrem a že se nám v posledních letech společně podařilo nastavit některé vnitřní mechanismy tak, aby byl podpořen růst a rozvoj – a to především ve vztahu právě ke kvalitě a excelenci. V této souvislosti považuji za významné také zapojení Masarykovy univerzity v rámci Asociace výzkumných univerzit ČR, kde od loňského srpna zastávám post předsedy a kde se i na této platformě snažím aktivně podílet na společném formulování strategií směrem k posilování kvality a excelence v univerzitním prostředí také v širším národním kontextu.
Vrátím-li se k Masarykově univerzitě, excelence přirozeně souvisí s financováním a ekonomickou udržitelností celé instituce. V tomto ohledu považuji za důležité zmínit rozpočet pro letošní rok, který akademický senát schválil v květnu a který je rekordní a prorůstový. Konkrétně se jedná o rozpočet ve výši 11,8 miliardy korun, což je oproti předešlému roku nárůst o 1,8 miliardy. Dosáhnout podobného výsledku rozhodně nebylo snadné a není to samozřejmost, zvlášť pokud uvážíme podmínky ve vnějším prostředí v posledních letech. I proto považuji rozpočet, který je nejvyšší ve více než stoleté historii univerzity, za mimořádný úspěch. Snad bych ještě doplnil, že podle mého názoru jsou pro nás zcela zásadní investice do budoucího rozvoje; musíme být nadále aktivní v projektech, ve vlastní činnosti, ve sdílení technologií a měli bychom také hledat vnitřní úspory v zájmu větší efektivity.
Ale abych nás a naše výsledky pouze nechválil: vidím stále zásadní rezervy a nedostatky, na kterých nadále musíme pracovat. A zde opakuji již víckrát řečené: z hlediska studia je jedním z našich nejslabších míst studijní neúspěšnost; s tímto problémem se potýkáme dlouhodobě a je nutné se jím vážně zabývat. Další oblastí, kde máme zásadní rezervy a se kterou začínám být velmi nespokojen, je personální politika. Jsem toho názoru, že kvalita – natož excelence – jakékoliv instituce začíná a končí právě u personální politiky. Podle mého názoru neděláme dost pro to – anebo to možná dost dobře neumíme, abychom byli schopni hledat, oslovovat a získávat dobré, výborné a excelentní pracovníky, a mluvím samozřejmě také o těch neakademických. Stejně tak neděláme dost pro to, abychom si kvalitní zaměstnance nejen udrželi, ale též je dostatečně motivovali k práci pro Masarykovu univerzitu.
Ano, jistě: máme v oblasti personální politiky řadu strategií, koncepcí a deklaratorních dokumentů (dodal bych, že často velmi jednostranně zaměřených), které ale někdy jsou, obávám se, jen dokumenty pro dokumenty a texty pro vnější obecenstvo. Když ale pak dojde na běžnou, každodenní, drobnou, aktivní personální práci, tam velmi pokulháváme. Jako bychom na pozadí všech těch strategií a koncepcí nedokázali realizovat to, co patří a má patřit k podstatě skutečné personalistiky. Jsem tedy přesvědčen, že potřebujeme výrazně aktivnější, systematičtější a kvalitnější personální politiku právě na té praktické, každodenní úrovni. Každou instituci tvoří především lidé, jejich talent, jejich schopnosti, jejich energie. Pokud s tímto nedokážeme aktivně pracovat, neposuneme se a bude nás to vnitřně brzdit; a nezachrání to žádné koncepce a prezentace založené na vzletných slovech.
A zmínil bych zde rovněž závěr Mezinárodní vědecké rady Masarykovy univerzity, což je nezávislý orgán složený z mezinárodně uznávaných vědců, který univerzitě pomáhá při vytváření vědeckých strategií a poskytuje nezávislé poradenství ve vědeckých otázkách: tato rada letos v květnu uvedla, že naše univerzita sice disponuje špičkovou infrastrukturou, ale zároveň konstatovala, že je třeba pokročit v získávání špičkových vědců na všech úrovních.
Další oblastí, kterou často zmiňuji, je absolventská agenda, se kterou také stále ještě nedokážeme úplně dobře pracovat. Byť se nám daří dílčí kroky a dílčí úspěchy – zmínil bych v této souvislosti například nedávné setkání absolventů naší univerzity v Bruselu, kterého se účastnili nejen někteří členové vedení univerzity, ale také zástupci některých fakult. Toto setkání v pomyslném hlavním městě Evropské unie s lidmi, kteří pracují v řadě evropských institucí či v NATO, ukázalo, jak je naše univerzita úspěšná: během tohoto setkání bylo na konkrétních příkladech a příbězích pěkně vidět, že jsme univerzita s kvalitní vzdělávací i vědeckou činností a že nabízíme studium na skutečně mezinárodní úrovni. Mám za to, že Masarykova univerzita je a může být jen tak dobrá, jak dobří jsou její absolventi. A nepodceňujme také skutečnost, že vůbec nejlepšími ambasadory univerzity a propagátory její značky jsou právě absolventi. Proto bychom i na tuto oblast měli klást stále větší důraz, a to jak na celouniverzitní úrovni, tak na úrovni jednotlivých fakult.
Dosud jsem mluvil o koncepčních, organizačních a provozních záležitostech univerzity. Univerzita by ale měla být především věc ideová, být záležitostí ducha. A má-li tomu tak být, pak musí být ve svém každodenním fungování, i ve svém růstu a rozvoji poháněna nějakou hlubší vizí. Přičemž tato vize v sobě nějakým způsobem musí zahrnovat prvky jako jsou imaginace, kreativita, vynalézavost, jako jsou inovace, inspirace, intuice, jako je nadhled, prozíravost či předvídavost. To vše nějak je a musí být součástí skutečné vize – vize jako určitého nastavení a naladění směrem k něčemu, co je důležité, velké a hluboké a čím se necháváme v našem konání vést, aby mělo hlubší smysl.
V této souvislosti bych odkázal na duchovního otce naší univerzity T. G. Masaryka a na filozofa, který byl pro jeho myšlení a jeho světonázor možná tím vůbec nejdůležitějším. Tímto filozofem byl Platón. Masaryk po vzoru Platóna požaduje, aby správa věcí veřejných měla racionální a věcný základ a aby dále dokázala stanovovat žádoucí cíle našemu konání a vedla společnost k lepší budoucnosti.
A jak toho dosáhnout? Pokud blíže studujeme Masarykova učitele Platóna, zjistíme, že je to především cestou výchovy a vzdělání; přičemž zde ústřední roli sehrává filosofie. Filosofie jako nikdy nekončící úsilí o vyjasňování sebe sama a světa; úsilí, jehož cílem je osvětlovat a vyjasňovat a hledat žádoucí řád jak v individuálním životě, tak ve společnosti. Což zároveň znamená chránit sebe i svět proti nestálosti a proti chaosu. Zároveň ovšem u Platóna vidíme, že povaha společenského a politického řádu je vždy nevyhnutelně určitou zvětšenou projekcí konkrétního uspořádání panujícího v nitru jednotlivých občanů – Platón používá pojem duše; proto klíčem k žádoucímu a harmonickému společenskému a politickému řádu je jak u Platóna, tak u Masaryka péče o duši, tedy výchova a vzdělání. A v tomto procesu je v soudobé společnosti role univerzity jako instituce zcela ústřední.
Vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mi, abych závěrem Vám všem – a celé akademické obci Masarykovy univerzity – popřál na počátku nového akademického roku vše dobré.
Velmi se těším na společný podvečer a večer s Vámi všemi.
Děkuji Vám za pozornost.
