Středobodem oslav 17. listopadu v Brně se stalo náměstí Svobody, kterým zněla Modlitba pro Martu a česká i slovenská hymna. Program si bylo možné užít na celkem devíti místech. Hudební vystoupení se střídala s proslovy výrazných osobností. „Má-li demokracie nějaké nedostatky, překonávejme nedostatky, ale nepřekonávejme demokracii,“ parafrázoval slova prvního československého prezidenta rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš.
Sváteční den otevřela cimbálová muzika Jánoch, která na mrazivém vzduchu rozehřála posluchače svižnými rytmy. Moderátorská dvojice Martin Štorkán a Vít Kubant v úvodu představila téma osmého ročníku festivalu: Svoboda a zodpovědnost. Následoval akt slavnostního kladení věnců zástupci brněnských univerzit a Studentské komory Rady vysokých škol.
„Pokud mají lidé pocit, že se nepodílí na úspěchu posledních třiceti pěti let, proč by měli věřit ve svobodu a demokracii? To vše souvisí s tím, jak se nám žije. Pokud jim vrátíme naději a víru, dokážeme zabránit, aby jejich neštěstí nezneužili extrémisté, populisté a oligarchové. Pokud nedokážeme zajistit, aby demokracii za svou přijímali všichni, tak o ni všichni přijdeme,“ řekl zástupce Masarykovy univerzity Jan Procházka. Přednesl projev za Studentskou komoru Akademického senátu Masarykovy univerzity, v němž poukázal i na studující, kteří se neostýchají razantně vyjádřit svůj názor a ozvat se proti nespravedlnosti.
Na pódiu zahrál slovenský Orchestr Jeana Valjeana, poté následovalo vystoupení zpěváka a kytaristy Thoma Artwaye, který i přímo pod pódiem mezi lidmi zavzpomínal na své brněnské buskerské začátky. Bigbítem šedesátých až osmdesátých let rozezněla již zaplněné náměstí legendární kapela Synkopy 61.
V jednotlivých řečnických blocích pronesli proslov například aktivistka a právnička Adéla Horáková z neziskové organizace Jsme fér, disidentka Jiřina Nehybová, Janko Martinkovič nebo hejtman Jan Grolich.
Za Univerzity za klima promluvila Jasna Cifrová, která připomněla, že listopadové události započaly už o něco dříve v Teplicích: „Jejich protesty nebyly jen o čistém vzduchu, ale i o svobodě. Dědictví listopadu 1989 je tedy i dědictvím odvahy občanů vzepřít se politické ignoranci životního prostředí a lidského zdraví.“
Přesně v 17:11 zazněla Modlitba pro Martu v podání Markéty Matulové, herečky Divadla Husa na provázku, následovaná českou a slovenskou hymnou. Navázán byl symbolický telemost s Prahou.
Jako zástupce Masarykovy univerzity promluvil rektor Martin Bareš a proděkan pro akademické záležitosti filozofické fakulty Tomáš Knoz. „Svoboda je drahý kámen, a jak říká Joachim Gauck, nesmíme ji upustit a musíme o ni pečovat každý den.“
V zóně univerzit nechyběl stánek Masarykovy univerzity, v němž představovalo svou činnost dobrovolnické centrum MUNI POMÁHÁ. Palác šlechtičen v Kobližné ulici byl vyhrazen programu pro děti a mládež a ten, kdo si u stánků univerzit nevyzvedl lampion, ani si ho z domu nepřinesl, mohl si jej vlastnoručně vyrobit na workshopu Nadačního fondu studentů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, který pořádal i samotný průvod. „Jediné, co si zájemci musí přinést, je padesát korun. Všechny výtvarné potřeby u nás dostanou. U vstupu si vezmou papír, na který mohou kreslit. Lampiony jim pak slepíme,“ popsala výrobu papírové lucerny Lucie Černá, místopředsedkyně spolku.
V 18 hodin se dav rozdělil. Hlavní program nabízel vystoupení zpěvačky Anety Langerové a kapely Zrní. Část lidí, která se nebála chladného počasí, se vydala ve vzpomínkovém lampionovém průvodu po významných místech spojených s osudovými roky. Ulicemi Brna se vinul dlouhý had, jehož světýlka měla symbolizovat naději na změnu. Procesí ozařovaly hlavně modré MUNI a červené VUT lampiony. „Hlavním posláním akce je připomenout důležitou českou, nebo spíše československou historii, která výrazně ovlivnila další vývoj naší republiky. Jsme velmi pyšní na dlouhou tradici,“ sdělila Kateřina Holíková, jedna ze dvou hlavních organizátorek akce.
Průvod se zastavil šestkrát. Nevynechal Moravské a Komenského náměstí, filozofickou fakultu a právnickou fakultu, Kounicovy koleje a Stavební fakultu VUT. Každé zastavení bylo doprovázeno odborným komentářem Ondřeje Varadi a Tatiany Peťkové ze spolku Masarykovi historici. Na každé ze zastávek mohli účastníci pochodu uctít památku zapálením svíčky. Cestu doprovázela z ozvučeného vozu česká hudba z 60. a 70. let.
„Mám rád 17. listopad, je dobré si ho připomenout. Aktéři toho všeho byli vlastně stejní jako my,“ komentoval akci jeden z účastníků, student práv a religionistiky Gabriel Canales. „Chtěla jsem se o 17. listopadu dozvědět více,“ shrnula svou motivaci k účasti studentka práv Kateřina Ryšavá. „A máme rádi lampiony,“ oba dodali se smíchem.
„Naše vzpomínková akce má smysl, protože pomáhá každým rokem rozšířit povědomí a připomínat zvěrstva páchaná totalitními režimy,“ pronesl na Kraví hoře Ondřej Varaďa. Akci slavnostně zakončil společný zpěv české, slovenské a studentské hymny.
Autorka článku je studentkou fakulty sociálních studií a členkou studentské redakce Magazínu M.