Jak vypadá život a výzkum na České antarktické výzkumné stanici J. G. Mendela, prozradil v minulém týdnu při besedě Česká věda v Antarktidě v Ústřední knihovně Knihovny Jiřího Mahena v Brně vedoucí Českého antarktického výzkumu Daniel Nývlt. Přednášející z Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity představil posluchačům jedinečný projekt, v němž je Masarykova univerzita jedinou univerzitou na světě, která vlastní a provozuje výzkumnou stanici v Antarktidě.
Jedinečnou možnost zjistit, co čeští vědci v odlehlém koutu světa dělají, využilo více než padesát zájemců. Přednášková místnost knihovny se tak zcela naplnila návštěvníky všech věkových kategorií. „Právě v těchto dnech máme na stanici J. G. Mendela novou expedici, která přistála na místě,“ prozradil v úvodu své přednášky Daniel Nývlt, jenž zavzpomínal i na svou první návštěvu ledovcového kontinentu v roce 2004. „Když jsme přistávali na Ostrově krále Jiřího, první, co nás překvapilo, byl dřevěný pravoslavný kostelíček, který tam Rusové vystavěli. Kostelík je i vysvěcen a normálně se v něm konají bohoslužby,“ popsal své překvapení z přítomnosti náboženské stavby na kontinentu výzkumník.
Strasti cesty na polární stanici
Právě Ostrov krále Jiřího slouží i jako hlavní přestupní stanice českých vědců. Do Antarktidy se mohou dostat dvěma způsoby, přičemž ani jeden není pro slabší povahy. „Po moři to trvá tři až pět dní přes Drakeův průliv, což je nejbouřlivější moře světa,“ popsal první variantu Nývlt. Na otevřeném moři jsou podle jeho slov běžné vlny vysoké deset až dvanáct metrů. „Boční náklony byly až čtyřicet stupňů. Nejlepší bylo ležet v kajutě, mít suché sendviče a coca-colu, která údajně stabilizuje žaludek,“ zavzpomínal výzkumník na plavbu, kterou doprovázela mořská nemoc téměř všech pasažérů. Druhou variantou je letecký transport třeba přes Argentinu. Vědci létají letounem, který v Antarktidě slouží již sedmdesát let. „Není to žádný first class komfort, sedíte na popruzích a máte nohy v rozkroku toho, kdo sedí naproti vám. Let trvá čtyři a půl hodiny – pokud se ale povede přistát,“ vysvětlil Nývlt. Přistání v Antarktidě představuje podle jeho slov samostatnou kapitolu. Pilot totiž přistává pouze na vizuální kontakt, bez navádění. „Když na dráze leží mrak, pilot nezabije sebe a dalších šedesát lidí na palubě, raději se vrátí a na vhodné podmínky k přistání pak můžete čekat i týden,“ přiblížil.
Česká stanice se nachází v nejsevernější části Ostrova Jamese Rosse, v místě, které je pro vědecký výzkum mimořádně cenné. „Máme tam největší odledněnou plochu v rámci celého Antarktického poloostrova a druhou největší v celé Antarktidě. Je to pro nás naprosto zásadní,“ vysvětlil Nývlt. Zatímco na ledovci lze kromě jiného provádět třeba meteorologická, fyzikální či astronomická měření, odledněná plocha nabízí mnohem širší možnosti výzkumu.
„Je to vlastně model toho, jak bude Antarktida v budoucnu vypadat v souvislosti s probíhající klimatickou změnou,“ dodal vedoucí expedice. Zatímco celý kontinent je jedenapůlkrát větší než Evropa, odledněná plocha tvoří jen zlomek jeho rozlohy – přibližně 45 tisíc kilometrů čtverečních, což odpovídá asi dvěma třetinám České republiky. „Na těchto místech už dnes můžeme studovat procesy, které budou v Antarktidě za desítky let mnohem běžnější.“
Cenný výzkum v odledněné oblasti
Díky odledněné oblasti se v okolí stanice nachází desítky jezer, které se staly další oblastí, kterou mohou vědci na stanici zkoumat. „Mnoho z nich je zamrzlých, ale během letního období se stávají místem, kde je největší koncentrace vody v kapalném skupenství. Na dnech těchto mělkých jezer nacházíme největší druhovou diverzitu. V jejich biofilmu se nachází cyanobakterie (sinice), bakterie, zelené řasy, rozsivky a mnoho dalšího.“ Kromě života v jezerech sledují vědci třeba i místní ptactvo. „Velmi zajímavým druhem je chaluha antarktická, takový místní predátor, který se chová podobně jako hyena,“ přiblížil Nývlt. S úsměvem pak popsal i vlastní zkušenost s tímto živočichem. „Když procházíte jejich teritoriem a chaluha začne na vás nalétat, víte, že jste blízko hnízda. Pokud neodejdete, přidá se i její partner a útočí přímo na hlavu.“
Na stanici realizují svou výzkumnou činnost také odborníci z oblasti meteorologie či glaciologie. „V glaciologickém výzkumu zkoumáme, jak se ledovce chovají. V posledních letech pozorujeme významné změny – od roku 2016 začaly výrazně ubývat. Současné výpočty naznačují, že některé ledovce v této oblasti by mohly vymizet do třiceti let,“ upozornil Nývlt. Účastníci přednášky se díky fotografiím dozvěděli i to, jak stanice J. G. Mendela vypadá. „Maximální kapacita stanice je dvacet lidí, obvykle ale posíláme patnáct až šestnáct členů expedice,“ sdělil Nývlt. Česká základna je přitom příkladem energetické efektivity, od roku 2013 využívá především fotovoltaiku. „Díky tomu máme spotřebu kolem osmi až devíti barelů ropy za sezonu, což představuje spotřebu čínské stanice za jeden den.“
Mendelova riviéra i kempování pod širým nebem
Pro otužilce nabízí stanice i netradiční zážitky. „Máme na ní takzvanou Mendelovu riviéru, kde se dá i koupat. Mořská voda má minus jeden stupeň, zamrzá až při teplotě minus dva, takže na koupání docela dobré. Dá se vydržet dvě minuty. Jeden technik tam vydržel i pět minut, pak se ale tři dny nedokázal zahřát,“ popsal s úsměvem Nývlt. Kromě koupání v ledovém moři s nadšením zavzpomínal i na spaní pod širým nebem. „Popravdě nikde se nespí tak dobře jako na Antarktidě. I když už tam stojí barák, tak si vždycky podle předpovědi vyhlédnu nějakou noc, kdy si vezmu nafukovačku, spacák a jdu si lehnout ven pod širák,“ svěřil se Nývlt a připustil, že s přibývajícím věkem není pro páteř ranní vstávání z nafukovačky úplně nejjednodušší. „Ale stejně je to jeden z největších zážitků, které můžete na Antarktidě zažít,“ dodal.
Přednášející svůj výklad doprovodil řadou fotografií, které účastníkům přiblížily podobu stanice i život v Antarktidě. V průběhu prezentace měli posluchači možnost soutěžit o kalendář Českého antarktického nadačního fondu na rok 2025 a na závěr následoval i prostor pro dotazy.
„Popravdě jsem si myslel, že pro mě přednáška nebude až tak zajímavá, protože to není tematická oblast, o kterou bych se já osobně nějak aktivně zajímal. Opak je ale pravdou, bylo to moc zajímavé a inspirující i pro lidi, kteří tímto tématem nežijí,“ zhodnotil svou účast na besedě aktuální uchazeč o studium na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity Jiří Stanovský.
Autorka je studentkou fakulty sociálních studií a stážistkou redakce Magazínu M.