Brněnské Café Paměti národa se stalo dějištěm diskuse o dopadech covidové pandemie. O své odborné pohledy a vzpomínky na nedávnou pandemii se s moderátorem Františkem Trojanem podělili odborníci z Národního institutu SYRI – demografky Dagmar Dzúrová a Klára Hulíková Tesárková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, ředitel Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace Masarykovy univerzity Jakub Hlávka a Tomáš Lintner z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Jaké dopady měla pandemie na českou společnost? I na tyto otázky odpovídali odborníci při únorové debatě Respektu s názvem Pět let od covidu.
Co pandemie ukázala o fungování zdravotního systému?
„Byla to taková směs pocitů – na jedné straně strach a na druhé fakt, že to, o čem jsme vždycky četli v teoretické rovině, se najednou děje,” připomněla období pandemie Klára Hulíková Tesárková. Na vzpomínky odborníků navázal moderátor František Trojan, jehož zajímalo, jestli odborníci díky pandemii odhalili nějaké deficity v českém zdravotním systému. „Velkým deficitem České republiky v době pandemie byla neexistence orgánu, který by zajišťoval mezioborovou spolupráci,” vysvětlila Dzúrová, jež reagovala na obdobný postřeh Jakuba Hlávky.
Podle Hlávky se český zdravotní systém posledních třicet let zaměřoval jenom na klinickou část a zapomínal na ostatní příbuzné obory. „My nad klinickou péčí přemýšlíme v tom smyslu, že máme lékaře a lůžko a jsme spokojeni. Ale to, jestli je třeba lůžko nebo lékaře optimálně využít, jestli máme dost profesionálů nad rámec základních, to je něco, co tady obrovsky chybí,” řekl Jakub Hlávka.
Podle Dzúrové v oblasti zdraví přitom nestačí spoléhat pouze na lékařskou odbornost. „Když mluvíme o zdraví, jde o multidisciplinární spolupráci. Nestačí jenom lékaři, kteří umějí skvěle léčit, ale potřebujeme do oblasti dostat i odborníky z jiných oborů,” vysvětlila. Moderátor se dále ptal, zda Česko využilo zkušenosti z pandemie k aktualizaci strategických dokumentů. Demografka Dzúrová v reakci na tuto otázku upozornila na znepokojující skutečnost ohledně tohoto strategického dokumentu. „Podívala jsem se na stránky ministerstva zdravotnictví a vlády, jak je aktualizovaný pandemický plán, a opravdu je tam zveřejněn plán z roku 2012 bez aktualizace. Takže žádné poučení z toho, jak proběhla pandemie,” konstatovala s obavami Dzúrová, jež považuje překonanou pandemii za odrazový můstek pro budoucí připravenost na další krize.
Prohloubení vzdělanostních a sociálních nerovností
Na otázku, jaké konkrétní dopady měla pandemie pro sektor vzdělávání, odpověděl Tomáš Lintner představením znepokojivých dat. „Co se ukázalo v mezinárodních testováních i v národních datech, je, že pandemie rozevřela nůžky mezi studenty, specificky mezi chudými a bohatými, a to celosvětově,” poukázal Tomáš Lintner.
Podle něj se nerovnosti mezi studenty v České republice zvýšily o 5 až 10 % oproti stavu před pandemií. „Děti z nižších socioekonomických vrstev měly horší přístup k technologiím během distanční výuky, navíc tyto děti z velké části trpěly různými mentálními těžkostmi, a to jsou lidé, kteří si nemohou dovolit psychoterapeutickou péči. Byla to série kumulativních efektů, díky kterým pozorujeme negativní trendy především u nejchudších,” doplnil.
Podle Lintnera se ministerstvo školství od roku 2022 nerovnosti mezi studenty a žáky snaží vyrovnávat přes Národní plán obnovy, avšak pro hodnocení výsledků je zatím příliš brzo. „Netroufám si říct kauzálně, jaký efekt to mělo, protože na to je příliš brzy a je to i dost složité vzhledem k tomu, jaká data máme k dispozici, ale co dokážu říct je, že když se v současnosti podíváme na jakékoliv testování žáků, z každého šetření je jednoznačně patrné, že v České republice k vyrovnání rozdílu zatím nedošlo, právě naopak, je tam vidět zvětšující se rozdíl,” dodal.
Regionální rozdíly a syndemie
Prohloubení rozdílů je přitom patrné i na celospolečenské a mezinárodní úrovni. „Když se podíváme z mezinárodního pohledu, východnější postkomunistické státy a západní či severní státy Evropy – i tam se rozdíly během pandemických let zvětšily,” vysvětlila Tesárková. Stejný trend se podle ní projevil i na národní úrovni, kdy pandemie zhoršila již existující rozdíly mezi regiony. Důvodem je přitom podle Dzúrové zdravotní, sociální i pracovní znevýhodnění obyvatel v oblastech, kde žijí lidé s nižším sociálním statusem. „Covid nejvíce postihl osoby, které byly už předtím nějak znevýhodněny, třeba zdravotně již měli nějaké onemocnění, a když onemocněli covidem, dopad onemocnění byl daleko horší než v případě zdravých lidí,” vysvětlila výzkumnice.
V reakci na moderátorovu otázku ohledně komplexnosti dopadů pandemie na různé skupiny obyvatel použila Dzúrová termín „syndemie”, který podle ní přesně vystihuje situaci během pandemie. „Syndemie znamená, že je více negativních faktorů, které se na sebe váží,” objasnila. Důsledky tohoto jevu pak byly podle ní fatální. „Všechno toto vlastně jenom prohloubilo regionální rozdíly, které už jsme předtím znali a existovaly po desetiletí,” zdůraznila.
Dopady na duševní zdraví mladé generace
Trojan se následně zaměřil na oblast duševního zdraví a zeptal se, jaké dlouhodobé následky zanechala pandemie na psychice dětí a mladistvých. Hlávka upozornil na alarmující situaci. „Studie ukazuje, že v nějaké duševní nepohodě je téměř 40 % deváťáků, což je extrémně vysoké číslo, a počet narůstá,” varoval. Tato situace má podle něj závažné následky. „S tím souvisí závislosti, které se hodně pevně formují v tomhle věku a později mají dlouhodobé zdravotní dopady,” objasnil. Jako příklad uvedl třeba závislost na alkoholu a její ekonomické dopady. „Excesivní alkoholismus nás stojí desítky miliard ročně,” konstatoval. Problém se podle něj týká i dalších typů závislostí. „Stejně tak závislost na elektronických cigaretách narůstá a do jisté míry v souvislosti s tím, jak děti z horších poměrů zažívají určitou nepohodu,” dodal.
Lintner na tuto otázku odpověděl doplněním konkrétních výzkumných dat, která ilustrují dopady pandemie na sociální dovednosti dětí. „Z našeho reprezentativního šetření v rámci Národního institutu SYRI na základních školách, které jsme prováděli těsně po tvrdých lockdownech, vyšlo, že 25 % školáků se necítí sociálně komfortně ve školách a neumí navazovat sociální vztahy.” Toto zjištění považuje za alarmující zejména v historickém kontextu. „Je to velmi vysoké číslo v porovnání s podobnými výzkumy před covidem, kdy to bylo řádově nižší než 10 %,” podotkl.
Připravenost na budoucí krize
Podle Jakuba Hlávky někteří vědci odhadli pravděpodobnost další pandemie v nejbližších pěti letech na 20 %. „Myslím si, že je to docela silné varování, abychom se připravili,” zmínil. Jeho předpověď přitom není optimistická. „Pokud něco přijde, obávám se, že bychom to zvládli ještě hůř než předtím. Jak jsme se jako společnost na začátku pandemie před pěti lety semkli, tak teď bych čekal, že se spíš pohádáme,” varoval a zdůraznil důležitost veřejné podpory při zvládání pandemie.
Když moderátor položil otázku, co bude důležité pro budoucí zvládání podobných krizí, Hlávka upozornil na důležitost budování důvěry ve veřejné instituce, kterou považuje za klíčový faktor při zvládání krizí. „Důvěra, ochota starat se o vlastní zdraví, ochota se očkovat, důležitá je i přímá linka mezi důvěrou a institucemi,” vysvětlil expert. Podle něho je důležité budování důvěry občanů i efektivity opatření, jež mají mezi sebou přímočarý vztah. „Pokud důvěra v instituce není a ty se nezaslouží o důvěru aktivními kroky, lidé vlastně vypínají,” upozornil.
Dzúrová zdůraznila i potřebu soběstačnosti, zejména v oblasti zdravotnických pomůcek a léčiv. Své poznatky opřela o zkušenosti z pandemie. „Za covidu jsme zjistili, že nám chybí roušky, protože nebyly v nemocnicích,” připomněla demografka. Evropské země podle ní na tuto zkušenost reagují, Česko však zaostává. „Řada zemí v Evropě už se snaží přeorientovávat a hledat výrobu, aby byly co nejvíc soběstačné, ale mně se pořád zdá, že tady v Česku tento akcent nemáme, stále se spoléháme na to, že dovezeme,” srovnala situaci a zdůraznila, že připravený na jakoukoliv zdravotní krizi je ten, kdo má léky i ochranné prostředky.
Téměř dvouhodinová debata ukázala, že pět let po začátku pandemie v České republice stále existují nedořešené problémy a systémové výzvy. Moderátor František Trojan se svými otázkami dotkl klíčových témat od dopadů na vzdělávání přes regionální rozdíly až po připravenost na budoucí krize. Odborníci se shodli, že poučení z této bezprecedentní zkušenosti bude klíčové pro připravenost České republiky na budoucí zdravotní i společenské krize.
Autorka článku je studentkou FSS a členkou studentské redakce Magazínu M.
