Zahraničním hostem letošních Masarykových dnů s podtitulem Rusko a Evropa se stal polský historik, diplomat a novinář Piotr Skwieciński. Jeho přednáška Je Rusko hrozbou? konvenovala s tématem šestého ročníku a zároveň přiblížila (v duchu Skwiecińského knihy) ideové zdroje ruské agrese. Proč se asi Putinovo Rusko k rozpoutání války na Ukrajině odhodlalo? Co bylo hlavní motivací a jakou roli v invazi sehrálo ruské vnímání světa, samotné dějiny či carská minulost?
„Rusko se už od 15. století vnímá jako protiklad k Evropě,“ řekl Skwieciński na úvod a zároveň označil Rusko jako jedinou velmoc, která sama sebe definuje jako protiklad k něčemu jinému, což je zároveň jeho přirozenou vlastností. „Propůjčuje ruské politice jedinečnou schopnost proměňovat cokoliv neruského v jeho přímý opak,“ naznačil Skwieciński a jako příklad uvedl osud ruského bolševismu. Ten se do Ruska dostal jako zahraniční import a přímo odporoval ruským způsobům. „Bolševici nebyli ruskými patrioty,“ vysvětlil, „naopak, byli to protivníci Ruska.“ Zatímco vláda prvních generací bolševiků se nesla právě v tomto neruském duchu, další generace se začaly brzy proměňovat. Netrvalo dlouho a jejich způsob vlády byl nerozeznatelný od carského z doby před Velkou říjnovou socialistickou revolucí, která se odehrála v roce 1917.
Putinův osud pak podle Skwiecińského nebyl jiný. I on začal svoji kariéru jako člen komunistické strany a agent KGB, ale i on se poté, co se chopil vlády, rychle proměnil v konzervativce. Zatímco západní státy vnímají většinově Putinův obrat jako čistý politický kalkul, uvažuje o něm Skwieciński v širším kontextu ruských dějin. Domnívá se, že tzv. Putinův konzervativismus může být skutečně upřímnou přeměnou, kterou si na Putinovi Rusko nepřímo vynutilo. Vzpomněl přitom slova procarských intelektuálů z doby ruské občanské války, která vzkázali vyhrávajícím bolševikům: „Vraždíte nás a všechny nás i povraždíte. Zanedlouho ale budete jednat podle toho, jak myslíme my. Jakmile si nasadíte carskou korunu, tak vás její tíha změní v nás.“
Závislost na velkých ideách
Podle Skwiecińského je ruský národ na ideách závislejší než jiné. Velká idea je pro něj životně důležitá bez ohledu na to, jak bizarní se může zdát. To polský historik demonstroval na příkladu mimořádného vlivu myslitele Nikolaje Fjodorova, který v 19. století natolik věřil v rychlost vědeckého pokroku, že podle něj mělo být lidstvo brzy schopné oživovat mrtvé. Masové oživování mrtvých by pak zapříčinilo přelidnění Země, což by v důsledku donutilo lidstvo dostat se do vesmíru a rozšířit se na ostatní planety. Této ideologii se říká kosmismus a Fjodorov je považován za jejího zakladatele. Vzkříšení všech mrtvých předků je podle ní svrchovaným úkolem celého lidstva, jinak nebude možné ovládnout vesmír. „Myslitelé s originálními názory jsou u všech národů, ale pouze v Rusku se tyto názory staly velice populárními,“ upozornil Skwieciński a poukázal i na jejich mimořádný vliv. Fjodorovovy myšlenky byly velmi živé ještě mezi prvními generacemi bolševiků, což je také důvod, proč bylo tělo V. I. Lenina nabalzamováno a uchováno v mauzoleu, místo aby bylo pohřbeno nebo zpopelněno.
Ochota Rusů naslouchat velkým ideám je podle Skwiecińského jejich velkou silou i slabostí. Jejich síla spočívá v jednotě, protože národ semknutý za velkou ideou je mnohem silnější než ty, které ji nemají. Současně je ale závislost na nich pro Rusy velmi nebezpečná. Jakmile se velká idea ukáže jako neproveditelná nebo nepopulární, má její ztráta pro národ mnohem drastičtější a ničivější důsledky. Skwieciński v této souvislosti vzpomněl rozpad Sovětského svazu, který nově vznikající Ruská federace nesla obzvláště těžce. Devadesátá léta byla v Rusku obdobím sociální nestability, vysoké kriminality a všudypřítomného cynismu. Podle Skwiecińského šlo o přímý důsledek ztráty velké idey.
Autor článku je studentem Filozofické fakulty MU a stážistou redakce Magazínu M.