Masarykovy dny 2025 přitáhly pozornost jak k historickým tématům, tak k diskuzi o aktuálním Rusku a Evropě. V živém vysílání podcastu Přepište dějiny jeho tvůrci Michal Stehlík a Martin Groman nabídli vhled do Masarykova myšlení. Masaryk, ač idealista, se nikdy nevyhýbal realistickým politickým úvahám. Směrem k Rusku to platilo dvojnásob. Podcast odkryl Masarykovy postřehy, které zůstávají aktuální i v dnešní vznětlivé geopolitické situaci.
„Jsme tu, abychom si připomněli duchovního otce univerzity, Tomáše Garrigua Masaryka,“ zahájil prorektor Jiří Hanuš druhý den Masarykových dnů věnovaných Rusku a Evropě. Připomněl, že tematické uchopení letošních Masarykových dnů je aluzí na název významné knihy prvního československého prezidenta. Proto požádal tvůrce podcastu Přepište dějiny, aby se tohoto tématu chopili.
Podcast odstartoval ostře
„Slovanské otázky jsou rozřešeny. Svobodné Rusko má plné právo vysvobodit Slovany z jejich německého, maďarského a tureckého jha. Sjednocené Polsko pod svobodným Ruskem… Svobodné Rusko je konsolidací dohody,“ citoval Martin Groman, novinář a publicista. Historik a slovakista Michal Stehlík, druhý autor tohoto oblíbeného historického podcastu, se pousmál a dodal, že taková slova by spíše čekal od Karla Kramáře než od Masaryka. A přece je to Masarykův citát z roku 1917, kdy i jeho strhlo euforické nadšení z bolševického převratu. Dialog Gromana a Stehlíka svižně odhaloval Masarykovo smýšlení: od jeho vztahu k Tolstému přes působení na legie v Rusku až po Masaryka jako realistického politika.
„Nenačetl jsem dostatečně Tolstého jako Dostojevského, proto se chci s Tolstým setkat osobně,“ citoval Groman budoucího prezidenta. „Nemám načteného Tolstého, tak se za ním vydám do Ruska,“ parafrázoval Stehlík a podtrhl prezidentovu zarputilost. Podcasteři zároveň ukazovali, v čem československý a ruský filozof nebyli zajedno. Masaryk nesouhlasil s Tolstého přísným neodporováním zlu a spatřoval nejeden rozpor mezi Tolstého myšlenkami a činy. „Nepije alkohol, ale kouří jednu cigaretu za druhou,“ vyčítá ruskému filozofovi. Masaryk taky komentoval Tolstého asketismus, který se poněkud tříštil s realitou: v chatrné chaloupce mu totiž nechyběl pohodlný plyšový divan. Stehlík takové jednání nazývá sentimentální morálkou. „Je to spíše sen o prostotě než cokoli jiného,“ vysvětluje Stehlík. Takové snění oba diskutéři následně vztahují k historickému přemýšlení o Rusku.
„Toto snění je intuitivním přesvědčením, že je zde něco velkého, slovanského. Podívejte se na Kramáře,“ zobecňuje Stehlík postřeh o Tolstém. „V historickém vnímání Ruska českými obdivovateli je to více snění o Rusku než Rusko samotné.“ A takový přístup se dnes vrací, když se hovoří o Západu jako zkaženém a Rusku jako přirozeném, aktualizuje historii Stehlík.
Masaryk vyčítal Rusku nevzdělanost
Podle Masarykova přesvědčení mají národy duši a my můžeme odhalit tu ruskou. Stehlík podotýká, že takový pohled byl dobově běžný a Groman dodává, že Masaryk základ ruskosti spatřoval v tmářství zahaleném uctivostí k carismu a popům. Masaryk opakovaně vyčítá Rusku nevzdělanost. Rusové se mají modernizovat, až poté k nim může dorazit demokracie. „Dál se dostanete, až budete jako my,“ glosoval Groman Masarykův postoj a upozornil na riziko takového eurocentrismu.
Dál Groman upozornil na titul knihy, jenž byla inspirací pro letošní Masarykovy dny. „Je to Rusko a Evropa, ne Rusko v Evropě,“ vyzdvihuje. „Nemůžeme se tvářit, že Rusko neexistuje a přehlížet jej,“ doplňuje Stehlík Masarykovo přesvědčení, které platí dodnes. Stehlík připomněl, že Masaryk už tehdy vnímal iracionálnost ruské mentality: „Bolševici propadají revolučnímu romantismu a mysticismu. Revoluce je pro ně fetišem,“ citoval. Groman kolegu doplňuje Masarykovými slovy z roku 1921: „Dnešní sovětový režim v Rusku diktaturou je, ale není diktaturou proletariátu podle učení Marxova, nýbrž diktaturou vůdců malé politické strany… Není to diktatura proletariátu, nýbrž diktatura nad proletariátem.“
Masaryk rovněž srovnává bolševismus s národním socialismem, když píše recenzi na Mein Kampf. Opět se vrací k myšlence národů s jedinečnou duší. V totalitních režimech totiž podle něj duše vyprchala. Největší problém podle Masaryka je, že bolševismus i nacismus jsou čistě materiální. Navíc „v Rusku není komunismus, ale carismus v nové podobě,“ cituje tehdy již československého státníka Groman.
Oba podcasteři odkrývají také další tváře „tatíčka národa“ – vedle filozofa se ukazuje i jako pragmatický politik. Ve vztahu k Rusku je velmi flexibilní během působení legionářů u transsibiřské magistrály a náležitě reflektuje politické změny okolo roku 1917. Rusku se věnuje nejen z ideových důvodů, má také pragmatickou motivaci, protože německý svět dobově velmi prahl po pochopení Východu, vysvětluje Stehlík.
Přestože Masarykovo myšlení vyrůstalo z idealismu, jeho vztah k Rusku byl nakonec střízlivý. Podcast Přepište dějiny tak nenabídl jen historický exkurz, ale i připomínku toho, jak aktuální Masarykovy úvahy o Rusku – zvláště vzhledem k Evropě – zůstávají.
Medaile Rogera S. Scrutona pro Daniela Kroupu
V rámci letošního ročníku Masarykových dnů se Masarykova univerzita rozhodla udělit Medaili Rogera Scrutona filozofu, politikovi a vysokoškolskému pedagogovi Danielu Kroupovi. Medaile se uděluje za přínos v oblasti lidské důstojnosti a lidských práv.
Při pohledu na celoživotní dílo Daniela Kroupy je tento přínos nezpochybnitelný: přispěl k budování politické, společenské i univerzitní kultury v naší zemi a je zastáncem mravních hodnot tolerance a zodpovědnosti V sedmdesátých letech minulého století se pohyboval v okruhu Václava Havla a Jana Patočky, stal se signatářem Charty 77.
„Je zde ovšem ještě jeden důvod. Pan Daniel Kroupa se s Rogerem Scrutonem znal, byl osobně účasten scrutonovských akcí od roku 1979 a podílel se na organizaci filozofických bytových seminářů v Praze, které souvisely s tehdejšími aktivitami Rogera Scrutona,“ uvedl prorektor pro personální politiku, akademické a kulturní záležitosti Jiří Hanuš. Pro Daniela Kroupu byl Roger Scruton přítelem, kterého si filozof a novinář vážil také pro jeho vytrvalý a dlouhodobý vztah k naší zemi, našim lidem a k české řeči.
Po roce 1989 působil Daniel Kroupa v československém i českém parlamentu, byl poslancem i senátorem, krátce také poslancem Evropského parlamentu. Po odchodu z politiky se věnoval práci v sociálních službách a pedagogické činnosti zejména na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde do roku 2015 vedl Katedru politologie a filozofie.
Medaili Daniel Kroupa převezme při nejbližší příležitosti, Masarykových dnů se nakonec osobně nezúčastnil.
Autor článku je studentem filozofické fakulty a stážistou studentské redakce Magazínu M.