Podložka s naznačeným poraněním z materiálu, který barvou i pohmatem připomíná kůži. Medici na ní cvičí šití. Pokud by ji centrum kupovalo od dodavatele, stála by přibližně 500 korun. V dílně ve čtvrtém patře centra ji Jiří Travěnec a Michal Šemora dokáží vyrobit za zlomek této ceny. A navíc materiál opět zrecyklovat a použít na vytvoření nové formy.
„Soběstačnost, udržitelnost a snížení nákladů hrají v našem projektu velkou roli. Navíc to, že si vše vyrábíme in house podle potřeby, také znamená, že nemusíme mít velké skladové zásoby,“ vysvětluje zástupce ředitele pro technologie Jiří Travěnec s tím, že už při otevření centra celý tým vnímal, že 3D tisk modelů a pomůcek se simulační medicínou souvisí, a měl k dispozici dvě tiskárny. Nyní jich má centrum šest. „Začínali jsme od píky. Navrhovali jsme a vyráběli různé držáky, stojánky, které byly potřeba v učebnách. Následně jsme pro tvorbu pomůcek získávali z CT anatomicky přesné modely a začali pracovat i s 3D scanováním,“ popisuje začátky výroby výukových potřeb, náhradních dílů a spotřebního materiálu do výuky silikonováním a 3D tiskem technik Michal Šemora. Připomíná, že výhoda silikonu je, že je pružný, takže klade i určitý odpor, což imituje reálnou tkáň.
Kromě toho už technici vyrobili i další pomůcky, například pro první pomoc, vnitřní lékařství nebo pro obor porodnictví, neonatologie. „Model dětského břicha, ze kterého vychází imitace pupeční šňůry, jsme vyvíjeli ve spolupráci s kolegy z pediatrie, protože výrobce nabízel trenažér, který nebyl vyhovující pro výuku,“ dodává Šemora.
Nastartovaná výroba pomůcek a modelů se v roce 2022 přenesla i do projektu celosvětově dostupné databáze – portálu, na kterém budou zveřejněny anatomicky přesné modely určené pro 3D tisk do výuky morfologických předmětů. Pointou je, že modely vytvořené na základě skutečných anatomických dat jsou ještě před zveřejnění ověřeny garantem, který ručí za jejich správnost.
Portál se sedmdesáti vzorky, který umožní procházet, prohlížet a stahovat 3D modely a vyhledávat je díky přehledné, anatomicky orientované kategorizaci, je spuštěný. „Cílem je poskytnout široké veřejnosti, zejména z lékařských a pedagogických oborů, databázi, ze které budou moci tisknout na 3D tiskárnách modely určené do výuky a k výkladu anatomie. Svým obsahem je možné pokrýt jak odborný a vysokoškolský sektor s modely například vad, traumat nebo komplexních zlomenin, tak i nižší výukové stupně s anatomickými modely orgánů a kostí,“ popisuje Jiří Travěnec a dodává, že přidanou interní hodnotou projektu pro tým bylo naučit se pracovat s technikou pro získávání modelů a zajistit prostředky na vybavení, díky čemuž dílna dnes vypadá tak, jak vypadá, a mít možnost shromažďovat a sdílet informace s kolegy, kteří se medicínským 3D tiskem zabývají.
Následující období chce SIMU využít ke zviditelnění portálu. „Nejenom, že jsme obrovsky posunuli 3D tisk interně u nás, ale výrazně jsme také posunuli spolupráci v evropském prostoru. Už jsme ho představovali loni na konferenci a praktickém workshopu. Prostřednictvím celoevropské asociace informačních center nyní chceme oslovit širokou škálu partnerů,“ plánuje Jiří Travěnec.
S lékaři tým techniků ze SIMU spolupracuje hlavně na pedagogické úrovni a vyrábí výukové pomůcky na jejich přání. 3D tisk modelů na SIMU má ale nyní i první spolupráci s nemocnicí, která směřuje ke konkrétní pomoci pacientům. Kde? Ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně. „Toto je první přesah směrem ke klinické medicíně. Lékaři nám pošlou například scan rozlámané kosti, my v SIMU vyrobíme 3D výtisk kostí a lékaři na nich pak zkouší možnosti uchycení například titanových destiček, modelují dlahu, vyzkouší, kde mohou kost vrtat. I podle toho určí, že věc je operovatelná a dá se zachránit, nebo nikoliv. Nemusí pak pacienta operovat a zatěžovat jeho organismus,“ objasňuje Michal Šemora s tím, že v SIMU dokáží požadavek nemocnice zpracovat do několika hodin, případně do druhého dne.
