Odpovědi Mikuláše Beka ZDE
Odpovědi Petra Dvořáka ZDE
Odpovědi Ivana Holoubka ZDE
Odpovědi Ladislava Janíčka ZDE
Odpovědi Jiřího Zlatušky ZDE
Mikuláš Bek, prorektor pro vnější vztahy Masarykovy univerzity
Zdá se mi, že jen ideologicky velmi profilovaný politik, a nikoliv akademik, zvyklý neustále falzifikovat a korigovat své hypotézy o okolním světě, může zaujmout ke školnému postoj paušálního „nikdy“ nebo „vždycky“ s vykřičníkem. Můj postoj prostě závisí na mnoha „kdyby“ a „jestli“, z nichž ty nejdůležitější mohu stručně představit.
Zaprvé si ovšem myslím, že školné bude na českých vysokých školách v nějakém čase zavedeno. Zdá se, že čím je ve společnosti vyšší hrubý domácí produkt na hlavu, tím větší problémy má s veřejným financováním řady statků a služeb. Český stát nevyniká ani efektivitou, ani rychlostí ve formulaci a zavádění různých politik. Zpravidla reaguje pozdě a mnohdy špatně. Problémy deficitního státního rozpočtu, důchodové reformy, financování zdravotnictví či veřejného pořádku nevytvářejí příznivý kontext pro to, aby stát dokázal obrátit letitý trend poklesu veřejných financí připadajících na jednoho studenta, který devastuje kvalitu českého vysokého školství. A určitě stát nezmění, už jen z politických ohledů, současný stav, kdy na vysoké školy nastupuje více než polovina příslušné věkové kohorty a z vysokoškolského vzdělání se stalo téměř základní lidské nárokové právo. Proto si myslím, že dříve nebo později stát školné zavede.
Nejsem zastáncem školného, jsem zastáncem navýšení částky, kterou mají mít univerzity k dispozici na jednoho studenta. Jen tak mohou zvyšovat kvalitu vzdělání. A protože nejsem zastáncem školného, nebudu jeho parametry na tomto místě vymýšlet, nýbrž řeknu, co považuji v případném systému školného za nepřijatelné. Považuji za zcela perverzní myšlenku, objevující se v posledních letech v hlavách některých reformátorů, podle níž by vznikl jakýsi centrální úřad, který by studenty kasíroval a prostředky pak přerozděloval vysokým školám a tím realizoval aktuální (a zpravidla scestnou) představu státu o tom, které obory a školy jsou „společensky potřebné“. Když už by školné bylo, mělo by být založeno na přímém vztahu studenta a školy, jen tak může mít nějaké „motivační“ či „zpětnovazebné“ efekty ve vztahu ke kvalitě výuky. Jsem přesvědčen, že školy samotné budou i ve věcech sociálních a ve věcech podpory nadaných studentů mnohem citlivější než nějaký státní úřad.
Stát by se neměl podle mého soudu ani příliš plést do výše případného školného, snad nějakými stropy, ale ne centrálními ceníky. Stát se ovšem naopak musí, pokud školné zavede, postarat o vytvoření systému půjček. Školy by přitom měly dostávat prostředky ze školného okamžitě, nikoliv „odloženě“ deset let poté, co student absolvoval, to není žádná zpětná vazba.
ZPĚT
Jaký je váš postoj k zavedení školného na veřejných vysokých školách?
Proti školnému nejsem. Mohlo by podstatně zvýšit fakultní rozpočty a být prospěšné. Na druhé straně si ale myslím, že na zavedení školného nejsme ještě připraveni. Dokonce si nejsem jistý, zda dokážeme dobře odhadnout, že bude mít školné takový účinek, jaký je mu předpovídán. Nejde ani tak o peníze, ale o skutečný efekt na vysoké školy a na studenty.
Nejprve efekt na vysoké školy. Předně si nemyslím, že více peněz na vybavení škol a vyšší platy učitelů nutně znamená zvýšení kvality vzdělávání. Vzdělávání je především o interakci učitele a studenta a peníze jsou v tomto vztahu podružným faktorem. Myslet si, že peníze ze školného by mohly zvýšit výzkumné kvality je také mylné. Na to jsou jiné systémy a snadný přísun peněz by mohl vést k devalvaci. Náklady na vzdělávání jsou pro různé obory výrazně odlišné. Zavedením relativně jednotného školného (při stanovení horní hranice 10 tisíc Kč/semestr by se částka mohla pohybovat někde mezi 5 – 10 tisíc Kč) by se zcela jistě vytvořila výrazná nerovnováha mezi školami/obory, pravděpodobně s negativním dopadem. Argument, že školné je běžné a pomáhá ve vyspělých zemích také neobstojí, pokud zvážíme stav a úroveň vzdělávacích systémů a politickou kulturu u nás a v oněch vyspělých zemích.
Z pohledu na možný efekt školného na studenty, nám vyjde podobně rozmlžený obraz. Hlavním argumentem zastánců školného je teze “když za něco platím, tak si toho víc vážím”. Je to ale opravdu tak? Bude spousta studentů pro jejichž rodiče bude školné docela marginální částka. Změní se přístup takových studentů ke studiu? Mnozí z nás mají zkušenosti se zahraničními studenty samoplátci, kteří mnohdy očekávají za svoje peníze „vlídnější“ přístup od svých učitelů. Není lepší použít jiné nástroje ke zkvalitnění přístupu studentů k výuce? Např. přísnější výběr studentů při přijímacích zkouškách, dokonalejší systémy ověřování znalostí nebo kvalitnější výukové programy. Kdo je lajdák, nebo bere studium jako prodloužení mládí a ne jako investici do sebe a do své budoucnosti by měl být vyřazen vzdělávacím systémem i bez povinných plateb za semestr.
Z mého pohledu by tedy školné mělo přijít až poté, co bude dokončena komplexní reforma školství, včetně systému finanční pomoci studentům, a studenti budou přesně vědět, že si platí za kvalitu.
Na závěr pouze řečnická otázka. Kdo může v současném systému zaručit, že platba školného nepovede v krizových situacích ke snížení státních příspěvků na vzdělávání?
ZPĚT
Jaký je váš postoj k zavedení školného na veřejných vysokých školách?
Kladný, ale pouze tehdy, že bude racionálně připraven, bude stanovena horní hranice a jasná pravidla. Tedy systém půjček zajišťující dostupnost vysokoškolského studia. Školství obecně trpí překotným vývojem nepromyšlených koncepcí a otázka školného je citlivá, ale řešitelná. Školné musí být účelný nástroj, přispívající k provozu vysokých škol, který ale mimo jiné podle mého názoru zvýší zodpovědný přístup studentů k vlastnímu vzdělávání, nebude brzdou pro sociálně slabší a nebude trvalým předmětem politických her.
ZPĚT
Jaký je váš postoj k zavedení školného na veřejných vysokých školách?
Školné – mnoho let diskutované a citlivé téma. Otázku vnímám ve dvou polohách: ekonomické a sociální.
Z ekonomického hlediska je VŠ vzdělání „statek veřejný“ i „statek soukromý“. Je zřejmé, že vzdělanost a úroveň vzdělanosti z makroekonomického hlediska má významným vliv na ekonomiku. Koreluje s velikostí hrubého domácího produktu. Současně je však VŠ vzdělání prostředkem uplatnění absolventa na trhu práce. Student si svoje studijní zaměření vzdělání vlastně volí a nese tak i zodpovědnost za svou uplatnitelnost. Stát dnes neurčuje žádná směrná čísla. Možnost svobodné volby studijního profilu mj. zdůrazňuji jako základní akademickou svobodu studenta na MU, tak aby si student mohl „vyladit“ svůj profil podle svých preferenci. Kromě toho na vzdělání je z ekonomického hlediska nutné pohlížet také jako na investici, která se zhodnocuje mírou mzdy na trhu práce. Z tohoto hlediska je tedy zavedení školného, jako formy spoluúčasti studenta na nákladech VŠ studia logické.
Ze sociálního hlediska je věc postavena především v poloze dostupnosti vzdělání pro různé sociální skupiny studentů a zejména jejich rodin. Téma je to velice citlivé. Pokud by mělo k zavedení dojít v ČR, budu usilovat o to, aby k tomu nedošlo dříve, než bude plně nastaven podpůrný sociální systém, bez kterého nepovažuji zavedení školného vůbec za myslitelné. Tento musí zahrnout především systém půjček, jejich státních garancí, nastavení jejich akceptovatelného úročení i splácení – obvykle zahájeném až okamžikem dosažení určité úrovně příjmu apod. Budu se zasazovat o prioritní zajištění sociální i právní ochrany studentů s plným vědomím všech ekonomických souvislostí. Také školy budou muset nastavit systém podpory studentů formou stipendií, a kritérií jejich přidělování – především talentovaným studentům. Kromě toho se z hlediska řízení ekonomiky školy domnívám, že školné by mělo být doplňkovým zdrojem financování a nemělo by jeho zavedení vést ke snížení příspěvku na vzdělávací činnost ze strany ministerstva školství, který již tak poměrově několik let klesá. Školné by také nemělo být jednotné, ale mělo by diferencovat dle kvality školy či alespoň ekonomické náročnosti studia, aby byl zajištěn jeho poptávkově-regulační efekt.
ZPĚT
Jaký je váš postoj k zavedení školného na veřejných vysokých školách?
Jsem velmi skeptický ke školnému ve formě, jak je v plánu současné vlády. Navenek se počítá se systémem podpory studentů, který má být zaveden před školným samým, informace o meziresortním projednávání však svědčí o tom, že celý systém má být fiskálně neutrální a celková výše podpory směrem ke studentům nebude vyšší, než doposud např. v úlevách na daních byla. Odložené školné neposkytuje prakticky žádné motivační prvky, sliby o laciném systému jeho vybírání a iniciálním fondu, který by školám poskytoval peníze ještě před jejich splacením, se mohou snadno rozplynout. Systém může být snadno natolik nákladný, že vybrané prostředky spotřebuje sám na sebe.
Silně problematická je interpretace údajů o nerovnostech přístupu k vysokoškolskému vzdělání, kterými autoři konceptu školného z Bílé knihy terciárního vzdělávání operují. Absurdní jsou také plány na selektivní úlevy od školného na technikách, kde počty techniků trvale rostou a v ČR je jeden z nejvyšších podílů technického vzdělání mezi studujícími i absolventy.
Varování z mezinárodního prostředí je dost: OECD At A Glance 2010 uvádí, že neexistuje vztah mezi placením školného a mírou úspěšnosti ve studiu. Australská studie ukázala absenci vztahu mezi prestiží školy a výdělky v zaměstnání. Nedávná americká studie dokladuje katastrofální úroveň škol, které přes vysoké školné vytvářejí absolventům dluh mnohem větší, než možné přínosy vzdělání. Aktuální britská zkušenost ukazuje, jak snadno se v rukou politiků školné proměňuje v nástroj, který státu umožňuje plánovat úplné stažení z financování velkých oblastí studií.
ZPĚT