Tak trochu bojem mezi technickými a humanitními obory se stala další diskuze z cyklu Masarykovy debaty, která se uskutečnila v úterý 6. listopadu. Mluvilo se na ní o tom, zda by nabídka vysokoškolských oborů měla odpovídat poptávce na trhu práce.
Zavést takový princip by vyžadovalo velký zásah do způsobu, jakým terciární vzdělávání v Česku v současnosti funguje.
Pro stranu, která stála proti stanovené tezi, je jakékoliv přikazování ve smyslu, kdo by měl co studovat, těžko akceptovatelné. Reprezentoval ji profesor filozofie a někdejší ministr školství Jan Sokol a generální ředitel společnosti Siemens v Česku Eduard Palíšek. Straně, která tezi hájila a za niž bojovali prorektor Vysokého učení technického Miloslav Švec a viceprezident Svazu průmyslu a obchodu Pavel Juříček, se zavedení některých nových opatření, jež budou regulovat počty přijímaných na jednotlivých oborech podle trhu, jeví jako dobrý nápad.
„Studijní programy, které nereagují na poptávku pracovního trhu, jsou luxusem a plýtváním veřejnými prostředky,“ uvedl Švec a jeho týmový kolega Juříček ho podpořil. „Žádná vláda nemá šanci dlouhodobě ufinancovat tak široký vějíř vzdělávání, jaký se dnes v Česku nabízí.“
Oba naráželi na to, že tuzemské školství stále ještě neprodukuje tolik absolventů technických oborů, aby to firmám stačilo. Juříček připomenul, že podle analýz vytváří 38,5 procenta českého hrubého domácího produktu průmysl. I do budoucna zůstane prý tento podíl tak vysoký, že je podle něj třeba upravit nabídku vysokých škol.
Chceme úzce profilované absolventy?
Sokol i Palíšek ale takové jednání nevnímají jako dobrou cestu. „Orientace na poptávku podniků je krátkozraká. Školy pak produkují jen úzce profilované absolventy místo toho, aby byly zdrojem inspirace systému,“ podotkl Palíšek a dodal, že každý podnik si sebelépe připraveného absolventa stejně musí k obrazu svému upravit.
O krátkozrakosti mluvil také Sokol, a to v souvislosti s tím, že vysoké školy dle jeho mínění nikdy nemohou kopírovat trendy trhu. Pedagogové na nich totiž učí hlavně to, co se sami před deseti, dvaceti či více lety naučili.
„Když mi bylo 15 let, byli cílevědomí rodiče přesvědčeni, že klíčem k životnímu úspěchu je těsnopis. Dnes většina z vás neví, co to je,“ obrátil se Sokol k posluchačům a zmínil aspekt, který je při výběru odvětví, jakému se mladý člověk bude věnovat, hlavní a vždycky se projeví: zájem. „Obory, které si dnes studenti vybírají, nejsou vždy ekonomicky perspektivní, ale to vysoké školy nemohou ovlivnit. Musí to udělat někdo, kdo už v malých dětech vzbudí zájem o technické a přírodovědné směry."
Dát mladým lidem možnosti a ukázat jim, kudy se mohou rozvíjet a pak ať si sami vyberou. To je cesta, kterou hájili Sokol a Palíšek. Podle jejich oponentů v debatě to ale vede k situacím, jakou ilustroval Miloslav Švec. „Když jsem vypisoval pozici referentky s požadavkem na středoškolské vzdělávání, přihlásilo se 80 absolventů vysokoškolských humanitních oborů,“ připomenul prorektor brněnské techniky, že uplatnění se dnes sociálně-vědně orientovaným mladým lidem nehledá lehce.
Posluchače Masarykovy debaty však nepřesvědčil. Šedesát procent z nich se totiž nakonec přiklonilo k názoru, že nabídka vysokoškolských oborů by se poptávce trhu přizpůsobovat neměla.
