S děkanem LF MU Janem Žaloudíkem o ICRC

Lednový seminář o projektu ICRC si podle organizátorů kladl za cíl získat odborně fundované názory na projekt a dobře objasnit co nejvíce jeho sporných aspektů. Domníváte se, že tento cíl se podařilo naplnit? Jak hodnotíte průběh a celkové vyznění semináře?
Seminář o projektu ICRC svoje zadání informovat širší akademickou veřejnost patrně splnil. Je otázkou, nakolik může přispět k vlastnímu rozhodování Vlády ČR o financování projektu. Možná měl být zorganizován dříve, než se rektoři MU, VFU a VUT rozhodli projekt společně podpořit. Takto vyznívá jako informační ex post akce. Kdyby se konal třeba o půl roku dříve, mohlo se předejít také diskusím o rozporech v médiích, protože mediální obraz ICRC jako konfliktní akce jeho průchodnosti jistě nepomáhá. Přitom jde o prosté rozhodnutí, zda podpořit strategickou investicí rozvoj kardiovaskulární problematiky také v Brně. Dosud taková podpora byla věnována pouze Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, jehož hlavním zaměřením je také kardiovaskulární a transplantační oblast. Brno má v této problematice nemalou tradici i několik priorit, také současná navázaná mezinárodní spolupráce s Mayo Clinic mohla být příslibem vhodně zvolené investice. Už jsem také pro sdělovací prostředky vznesl řečnickou otázku, zda životy a zdraví občanů lépe ochrání jedna stíhačka grippen, nebo investice do instituce jako je ICRC, neboť cenově jsou si blízké.

Na úvod semináře zazněla na dálku vznesená „výhružka“ prof. Petra Widimského z Kardiocentra FN Královské Vinohrady, že pokud Brno nevyšle jasný signál o svém zájmu o ICRC, začne ihned jednat o možnosti realizace projektu v Praze. Myslíte si, že na základě výsledků semináře bylo toto „nebezpečí“ zažehnáno?
Onu „výhružku“ vnímám s úsměvem jako formu bonmotu. Prof. Widimský je jednou z pražských kardiologických autorit, které ICRC v Brně podporují, stejně jako třeba prof. Aschermann. Kdyby bylo něco podobného reálné v současnosti navrhovat v Praze, pánové by to už dávno udělali. Ale myslíte, že soudná vláda kývne na investici do druhé instituce typu IKEM opět v Praze? Že by se třeba postavil druhý IKEM vedle současného IKEMu? Poznámku prof. Widimského vnímám spíše jako přátelské pošťouchnutí, abychom projekt intenzivněji prosazovali, než se našim představitelům nahrnou starosti vážnější než nějaká kardiologie, tedy předvolební starosti kdo, kam a s kým. Vždyť mnozí budou mít hypertenzi či náběh na infarkt právě z těch předvolebních nejistot a povolebních dilemat. No a pokud jde o centrální jednání o ICRC, tak je to z Brna pořád oněch dvě stě kilometrů po nebezpečné dálnici či dysfunkčním pendolinem. V Praze se řada věcí řeší krátkou cestou metrem či dokonce procházkou pěšky.

Děkan LF MU prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc. (vpravo), hovoří na tiskové konferenci, kterou byl seminář o ICRC zakončen. Na snímku rovněž (zleva) prof. MUDr. Jan Černý, CSc., MUDr. Tomáš Kára, Ph.D. a prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc. Foto: Ondřej Ženka.

Ve svém vystoupení jste vyjádřil politování nad tím, že postup při prosazování projektu ICRC proti sobě postavil špičkové brněnské odborníky, kteří by spolu za normálních okolností měli spolupracovat. Kde se podle vás stala chyba? Lze ještě doufat v to, že se jim podaří nalézt společnou řeč?
Spíše je mi líto, že obraz konfliktu odborníků a jejich zdánlivé nespolupráce je předkládán veřejnosti jako to podstatné na projektu ICRC. Ve skutečnosti tito odborníci s různými názory na podobu ICRC určitě denně jednají a velmi přátelsky spolupracují v zájmu společných pacientů jak před seminářem, tak po něm. Lékaři těchto kvalit mají zcela jiné žebříčky hodnot, než aby se rozhádali nad „betonem“. Vědí totiž, že jak při současném, tak při novém vybavení to budou zase jejich zdravotnické týmy, na nichž zůstane odpovědnost za výsledek. Na rozdílné názory jsme v medicíně zvyklí, dokonce je cíleně vyhledáváme proto, abychom hledali optimální řešení. V medicíně si bohužel nemůžeme dovolit přepych konfliktní nespolupráce. Ten přenecháváme politikům. Proto je mi líto, když je takový mediální obraz vytvářen jen proto, že vítaný ideový záměr podpory rozvoje kardiovaskulární medicíny v Brně je provázen dvěma nebo více názory na způsob jeho realizace. Copak si vskutku myslíme, že třeba profesor Černý po čtyřiceti letech své špičkové kardiochirurgické praxe nepodporuje další rozvoj svého oboru a záměry kardiologů, s nimiž denně již po celá desetiletí spolupracuje? Jen třeba nesouhlasí s tou či onou organizační formou, s tím či oním detailem v řešení tohoto projektu a samozřejmě mohou být i názory další. Chyba se stane vždycky, když vznikne pocit, že politika nahoře má mít větší slovo než odborné názory dole, že rozhodnutí jedinců má přebíjet kolektivní diskusi a odborný konsensus. Prostě když přestaneme věřit demokracii, máme dříve či později problém. Zde ho však tolik nevidím, protože mnozí si to včas uvědomili. Někteří se tím už ani netrápí a mezitím pracují jinde, třeba jako personalisté ve Škodovce, v jiných úřadech nebo v pekárnách, co já vím. Nám však jde o ty, kteří dělají svoji odbornost trvale, jejichž nahraditelnost je obtížná a je spojena s celými léty přípravy nových odborníků. I této přípravě má ostatně pomoci projekt ICRC.