Studentka práva a politologie na MU, Klára Poláčková, byla zvolena novou předsedkyní Studentské komory Rady vysokých škol (SK RVŠ). Jako první žena v čele instituce vystřídala Jiřího Nantla a stala se tak druhým předsedou z MU v řadě.Nastupujete po Jiřím Nantlovi, který byl rovněž z MU. Jak tento fakt vnímají další členové SK RVŠ?
Masarykova univerzita má v SK RVŠ historicky silné zastoupení. I to přispělo k tomu, že byl ve dvou po sobě jdoucích funkčních obdobích zvolen předseda z MU, aniž by se nad tím někdo pozastavoval. Na druhou stranu si nemyslím, že by se SK RVŠ dostávala nebo snad mohla dostat pod „správu“ MU. Ve vnitřní diskusi samozřejmě hájím zájmy MU, navenek však jako předsedkyně musím zastupovat názor, který je v SK RVŠ většinový.
Poprvé se předsedkyní SK RVŠ stala studentka, žena. Jak vnímáte svou pozici? Setkáváte se s předsudky či stereotypy?
Já si nějaké předsudky nebo stereotypy nepřipouštím, uvažování nad nimi by mě pouze nesmyslně a zbytečně zatěžovalo. Pokud jsem se někdy setkala s určitou rezervovaností, nedůvěrou nebo nepřiměřeností, zatím se mi vždy podařilo je rychle překonat.
Jaká je podle vás váha SK RVŠ při prosazování změn ve vysokoškolském systému?
Myslím, že pozice SK RVŠ je relativně silná. Je jedinou národní reprezentací studentů v ČR a v minulosti se jí dařilo přicházet s konstruktivními návrhy řešení. Díky tomu získala přístup do řady klíčových orgánů, například do Reprezentativní komise, která se zabývá otázkami financování vysokého školství. Výhledově se budu zasazovat, aby studenti získali možnost participovat na práci Akreditační komise, která v ČR určuje standard kvality studijních programů. Na druhou stranu to ale samozřejmě neznamená, že jakékoli studentské návrhy jsou automaticky přijímány, ačkoli SK RVŠ je při prosazování svých iniciativ relativně úspěšná.
V současné době kandiduje Klára Poláčková na uvolněné místo v Akademickém senátu MU. Foto: Petr Preclík.
Jaké jsou vaše priority v rámci RVŠ?
Jako jedno z klíčových témat vidím odstranění věkové hranice dvaceti šesti let. Po dosažení tohoto věku studenti přicházejí o ekonomické a sociální výhody a musí si sami například platit zdravotní a sociální pojištění. To představuje problém pro doktorandy, kteří osmileté studium nezvládají do této hranice dokončit. Její odstranění by umožnilo skutečnou flexibilitu terciárního vzdělávání a faktickou efektivitu strukturovaného studia. Přineslo by možnost začít studovat později než bezprostředně po střední škole, mezi jednotlivým stupni získat pracovní zkušenost, popřípadě si ujasnit, který magisterský obor studovat, specializovat se nebo změnit kvalifikaci i později v průběhu produktivního věku. Stávající stav to sice teoreticky umožňuje, fakticky to využívá málokdo. Současný systém podpory totiž nutí zachovávat „tradiční“ studijní strategii. Ekonomika nicméně funguje mnohem dynamičtěji než dříve a vyžaduje od lidí mnohem větší kvalifikační flexibilitu i v průběhu života, na což by měl vysokoškolský systém reagovat. Podle mého názoru by podpora studia neměla být omezena věkem, ale počtem let, po které je poskytována.
Angažují se studenti dostatečně v dění na vysokých školách? Je SK RVŠ dostatečně prezentována a známa mezi studenty?
Studenti se o fungování své školy obecně zajímají především, nebo možná až tehdy, když se objeví nějaký velký problém, který má na všechny nepříjemný dopad. O práci na každodenních záležitostech se příliš nezajímají. Akademické senáty se zpravidla potýkají s malým zájmem ze strany studentů, což se přirozeně přelévá na národní úroveň. SK RVŠ si proto jako jednu z priorit vytkla zvýšení povědomí o své činnosti mezi studenty a zlepšení komunikace s nimi.
