Cyklus kombinovaných přednášek o aktuálních společenských a odborných problémech, organizovaný studijním odborem rektorátu MU, zahájil 8. března v aule PrF svou přednáškou Zdeněk Pospíšil, profesor infekčních chorob a epizootologie na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno. Téma bylo navýsost aktuální – vztah mezi chřipkou zvířat a lidí a nebezpečí vzniku pandemie. „Mnozí o tomto tématu slýcháváte pouze v rádiu a v televizi, kde však poskládání faktů bývá příliš poplašné. Proto jsme se rozhodli zorganizovat tuto přednášku,“ zahájil profesor Pospíšil. Nemoc se neprojevuje jako klasická chřipka, ale častými průjmy, záněty mozku a poškozením jater a ledvin. V Evropě (mimo Turecka) se ptačí chřipka prokázala pouze u migrujících vodních ptáků. Přesto mnozí chovatelé odnášejí své mazlíčky do útulků, a to i přesto, že poplašné zprávy z Rakouska a z německého ostrova Rujana o infekci koček se zatím nepotvrdily. „Psi ani kočky nejsou přirozenými nositeli chřipkového viru,“ zopakoval Pospíšil.
K chřipkovým virům jsou přirozeně náchylní lidé, prasata, ptáci, koně a tuleni. Až do roku 1997 se však věřilo, že ptačí chřipka není přímo přenosná na člověka. Mezičlánkem vždy bylo prase domácí, v jehož organismu chřipkový virus zmutoval. Takový proces bývá velmi vzácný, protože ve stejnou dobu musí dojít k infekci ptačím i prasečím, popřípadě lidským virem, a teprve tak vznikne nový, pandemický virus. Z tohoto důvodu došlo ve dvacátém století pouze ke třem pandemiím chřipky. Nejhorší byla pandemie španělské chřipky roku 1918, která zabila přes čtyřicet milionů lidí.
Podle Zdeňka Pospíšila se zatím pandemie ptačí chřipky obávat nemusíme. Neprokázal se totiž přenos viru z člověka na člověka. Foto: Petr Preclík.
Roku 1997 se však ve Vietnamu objevila ptačí chřipka přímo přenosná na člověka. Tehdy jí onemocnělo osmnáct lidí, šest jich zemřelo. V současné době se rezervoárem viru H5N1 stali migrující vodní ptáci, u kterých se onemocnění většinou neprojeví. Trus těchto ptáků kontaminuje vodu, ze které se následně může nakazit drůbež, pro kterou má onemocnění velmi těžký průběh s téměř stoprocentní úmrtností. Zdrojem nákazy lidí je následně těsný styk s nemocnou drůbeží. „Jedna turecká holčička, která chřipku přežila, nám vyprávěla, jak když se sestrou zjistily, že jim ty slepičky seberou, šly a líbaly je a loučily se s nimi. Její sestru to stálo život,“ ilustroval jedním z případů Pospíšil.
Proti viru H5N1 neexistuje vakcína, její vývoj je vzhledem k mutacím viru ekonomicky neefektivní. Jedinými účinnými medikamenty tak zůstávají antivirotika, která zabraňují dalšímu množení viru v těle. Mezi nejznámější patří lék Tamiflu. „Scénáře dalšího vývoje můžeme rozdělit na optimistické a pesimistické. Jisté je pouze to, že ptačí chřipka se nadále šíří po světě. Pesimisté spočítali, že jí v případě pandemie onemocní třicet pět procent světové populace, téměř polovina nakažených zemře. To jsou strašlivá čísla. Já se raději kloním k optimistům, kteří poukazují na fakt, že se od roku 1997, kdy se virus objevil poprvé, nenašel ani jediný případ přenosu viru z člověka na člověka,“ zakončil svou přednášku Pospíšil.
