Rakouský profesor získal čestný doktorát MU

Ve středu 24. května udělila Masarykova univerzita čestný doktorát rakouskému historikovi Thomasi Winkelbauerovi. Ten se specializuje na dějiny habsburské monarchie v období raného novověku, tedy v 16. a 17. století. Na propůjčení titulu Doctor Honoris Causa se jednomyslně shodla Vědecká rada MU.

Thomas Winkelbauer působí od roku 1998 na univerzitě ve Vídni a nedávno vydal rozsáhlou syntézu dějin habsburského soustátí s názvem Rakouské dějiny 1522-1699: Stavovská svoboda a moc panovníka. Studie velmi podrobně zkoumá politické, právní, sociální, hospodářské i kulturní a náboženské aspekty dějin zmiňovaného období a vytváří tak komplexní pohled na dějiny střední Evropy včetně zemí Koruny české. „Thomas Winkelbauer jako jeden z mála zahraničních badatelů v plné míře recipuje českou historickou literaturu ke sledovanému tématu mimo jiné i díky jazykovým kurzům absolvovaným v rámci školy slovanských studií na Filozofické fakultě MU. Jeho zásluhou se do mezinárodního kontextu dostaly i myšlenky a pojmy významných českých historiků,“ zdůraznil Tomáš Knoz z Historického ústavu FF v laudatiu.

„Česky jsem se začal učit v roce 1988. Dodneška však neumím mluvit spontánně nebo jen tak konverzovat. Odbornou literaturu českých historiků však čtu v originále a většinou bez slovníku,“ upřesnil oceněný profesor.
V děkovném projevu pak vyzdvihl svůj vztah k brněnským historikům Josefu Válkovi a Tomáši Knozovi. „Váhal jsem kdysi, zda se učit česky či maďarsky. Jedním z důvodů, proč jsem se nakonec rozhodl pro češtinu, bylo mé zcela konkrétní přání mít možnost si přečíst monografie profesora Josefa Války, které vycházely jako přednášková skripta na Filozofické fakultě brněnské univerzity,“ vzpomínal Winkelbauer.

„Nikomu, kdo listuje mými knihami a statěmi s příslušnou tematikou, nemůže ujít skutečnost, že za mnohé vděčím profesoru Válkovi a jeho publikacím. Nejen že v poznámkách často odkazuji na jeho knihy a příspěvky, ale dovolávám se ho nikoli zřídka také v hlavním textu jako svého druhu korunního svědka,“ dodal profesor.

Kontakty s MU nabyly na intenzitě po roce 1992, kdy se v rakouském Zwettlu konalo pod záštitou profesora Winkelbauera sympózium „Kontakty a konflikty. Čechy, Morava a Rakousko: Aspekty jednoho tisíciletí společných dějin.“ Ve sborníku, který vyšel následující rok, se objevily příspěvky hned pěti brněnských badatelů. Od poloviny devadesátých let spolupracuje Winkelbauer s Tomášem Knozem, vedli spolu například česko-rakouskou exkurzi Hrobky a náhrobky dolnorakouských a moravských šlechticů v 16. až 18. století.

V současné době Thomas Winkelbauer pracuje na vydání finanční historie habsburské monarchie mezi lety 1500 a 1918 a na několikasvazkové studii o administrativním vývoji soustátí v 16. a 17. století. „Chci se zaměřit na všechny úrovně státní správy. Města, šlechtu, vesnice i nejvyšší úřady,“ upřesňuje. Chtěl by někdy Thomas Winkelbauer učit v Brně? „Podobnou nabídku jsem ještě nedostal, ale určitě by mě lákala. Vídeň není tak daleko, mohl bych dojíždět vlakem,“ směje se profesor.