Vaše kniha je o podobnostním hledání. Co to vlastně je?
Pojem vysvětluje sám sebe. Hledáme něco, co je podobné něčemu. V kontextu našeho zaměření jde o to, že se snažíme vytvářet nějakou teorii a technologii, která umožňuje vyhledávání na základě podobnosti, tedy na základě něčeho, co se nedá exaktně definovat. V dnešní době, kdy množství dat narůstá exponenciálně, je totiž klíčové umět se v nich zorientovat, protože jinak pro nás nemají význam.
Proč vyšla vaše publikace v zahraničí?
Pokud v dnešní době v oboru informatiky chcete, aby vaše práce měla význam, tak ji nemůžete dělat v Česku.
Co pro vás znamená Cena rektora?
Opravdu hodně a řekl jsem to i panu rektorovi. Náš původní výzkum na VUT byl z organizačních důvodů zrušen, ale Masarykova univerzita mě před pěti lety přijala. Skutečnost, že před dvěma lety jsem zde získal profesuru a teď Cenu rektora, je pro mě satisfakcí a velkým potěšením.
Jste autorem velmi sledovaného článku uveřejněného v odborném časopise In Vitro Toxicology. O čem článek byl?
Jednalo se o review, které se zabývalo jadernými receptory a jejich rolí ve zprostředkování toxických účinků látek z životního prostředí. Jaderné receptory jsou speciální bílkoviny, které mohou zprostředkovávat například toxicitu některých látek, jako jsou dioxiny nebo polychlorované bifenyly.
Máte široký profesní záběr, o čem tedy byla vaše disertační práce?
Zabýval jsem se především právě oním „dioxinovým“ receptorem a zkoumal jsem, jak s ním interagují různé látky, například látky uvolňované do prostředí člověkem při spalovacích procesech. Jinak zatím dále pracuji ve výzkumném centru pro chemii životního prostředí a ekotoxikologii RECETOX, kde jsem svou disertační práci zpracovával.
Jaký význam má pro vás toto ocenění?
Znamená příjemnou tečku za studiem. Je to pro mě velké ocenění v tom, že si práce, kterou jsem tady dělal, někdo všiml. A je to ocenění nejen mě, ale celého kolektivu a toho, že u nás vždycky funguje spolupráce uvnitř jednotlivých výzkumných skupin i mezi nimi.
Čemu se věnujete v laboratoři paralelních a distribuovaných systémů?
Laboratoř se věnuje automatizované formální verifikaci. Jedná se o použití počítačů za účelem ověřování správnosti návrhů různých systémů – počítačových čipů a počítačových programů. Čehokoliv, co lze pojmenovat termínem systém a na co jde použít počítač jako prostředek ověření.
O čem je vaše diplomová práce? Hodláte pokračovat v postgraduálním studiu?
Šlo o monitorování chování systémů. To je jedna z technik, které používáme v laboratoři. Přihlášku na postgraduální studium jsem si podal a uvažuji o tom, ale je tu i možnost, že bych šel pracovat nebo studovat do ciziny.
Jak vy osobně vnímáte Cenu rektora?
Určitě z toho mám radost. Pocit, že jsem se těch pět let nesnažil zbytečně. Na druhou stranu spousta studentů, kteří by si ji možná zasloužili i víc, ji nedostala, protože se o ní nijak zvlášť neví. Nebýt toho, že jsem v laboratoři a že za mnou přišlo vedení s tím, že je tady ta možnost, tak bych o tom vůbec nevěděl. Myslím si, že mám spoustu talentovaných spolužáků, kteří se o ni také mohli ucházet.
Čím se zabývá obor regenerace a výživa sportu? Pomáhá vám to ve sportu?
Je to obsaženo v názvu oboru. Učíme se základům výživy, dále tomu, jak to funguje v těle a jak správně regenerovat. Zatím si spíš říkám, že bych to měla dělat tak, jak se to učíme ve škole, ale ještě se tím moc neřídím.
Čeho byste chtěla ještě dosáhnout ve své sportovní kariéře?
Zatím mám úspěchy jen na evropské úrovni, takže bych určitě chtěla získat něco na světové úrovni. V září nás čeká mistrovství světa, takže by nebylo špatné získat nějakou medaili. No a za dva roky je olympiáda.
Co pro vás znamená Cena rektora?
Já jsem vůbec netušila, že se něco takového vyhlašuje. Připadala jsem si tam hodně zvláštně, protože tam jsou všichni vědecké kapacity, a já jsem sportovec. Určitě nebudu říkat, že je to největší ocenění, ale rozhodně je to příjemné.
