Neformální setkání zástupců Masarykovy univerzity s polárníky se uskutečnilo 8. června v Univerzitním klubu MU u příležitosti dostavby polární stanice na antarktickém ostrově James Ross. Projekt výstavby vznikl na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty MU v roce 1998, kořeny této myšlenky ale sahají hluboko do devadesátých let minulého století. Vůbec první česká polární stanice, jež byla dokončena při druhé expedici letos v březnu, je však výsledkem dlouholeté spolupráce MU s celou řadou institucí. Symbolického křtu stanice a oficiálního poděkování MU všem, kteří se na výstavbě podíleli, se proto zúčastnili zástupci patnácti různých institucí, ať už o šlo vědecké pracovníky, zástupce soukromých firem či dalších akademických pracovišť. 
Veselé vyprávění polárnických historek doprovázelo promítání fotografií z průběhu výstavby stanice, ale i kouzelných záběrů polární krajiny. Zcela vepředu sedí autor myšlenky výstavby polární stanice profesor Pavel Prošek. Foto: Petr Preclík.
Poslední slovo mezi mluvčími pak náleželo autorovi myšlenky výstavby polární stanice profesoru Pavlu Proškovi z PřF. „Jsem vám všem vděčný za to, že jste vydrželi, že jste překážky, když je nešlo přeskakovat, aspoň přelézali,“ děkoval Prošek ve velmi upřímném projevu shromážděným polárníkům i funkcionářům. „Děkuji vám také za kamarádství, které se při stavbě stanice vytvořilo a děkuji i oficiálním institucím za tom, že se nám podařilo překročit formální práh úřadu a vstoupit do atmosféry přátelství, bez které by stanice nikdy nemohla vzniknout,“ řekl profesor.
Po předání poděkování z rukou prorektorky Musilové už se setkání neslo ve velmi neformálním duchu. Veselé vyprávění polárnických historek doprovázelo promítání fotografií z průběhu výstavby stanice, ale i kouzelných záběrů polární krajiny. Atmosféru expedic přiblížil dokumentární film o první etapě výstavby a dále detailní instruktáž, jak v antarktických podmínkách upéct chleba.
K rozhovoru jsme se na závěr sešli s profesorem Pavlem Proškem, aby nám nastínil další osud nyní již dokončené stanice.
V jakém ohledu byla druhá sezóna jiná než ta předchozí?
Ve zcela zásadním, protože letos byl zatlučen poslední hřebík. Stanice byla dotažena do konce, byly odzkoušeny funkce technických celků a momentálně už se vypracovávají jenom obslužné návody. Teď už tam mohou jít všichni jiní jenom ne stavaři. Příští sezóna už bude tedy převážně vědecká.
Kdy vyrazí další expedice?
Ta by měla opět vyrazit někdy na přelomu letošního a příštího roku na přibližně tři tamější letní měsíce. Naše stanice je jenom letní, protože zima je velmi drahá a pracovní efekt z ní tolik neplyne. V zimě tam může pracovat meteorolog nebo astrofyzik, ale biolog, geolog, hydrolog nebo geomorfolog ne.
Jak je to nakonec s názvem stanice?
Stanice oficiálně nebyla pokřtěna, ale už je na ní cedule s Johanem Gregorem Mendelem, takže já jsem toho názoru, že už se to měnit nebude. Mendel byl vybrán z mnoha důvodů. Zejména však proto, že je to česká figura, která je ve světě všeobecně známá. Jiným takovým je třeba Dvořák a pak snad pár špičkových vědců, jako je Heyrovský nebo Wichterle, ale ty také nezná každý. U Mendela je samozřejmě klíčové i to, že ve jméně nemá háček nebo čárku. I po vzoru ostatních stanic jsme zjistili, že je lepší, když je to dostatečně známé a nekomplikované jméno, protože jinak pořád vznikají otázky a nedorozumění.
Jaká je česká stanice ve srovnání s ostatními?
Patří k menším stanicím. Má kapacitu asi patnáct až dvacet pracovních míst. Je ale velmi moderní co do prostředí pro pobyt a práci. Po zkušenostech z jiných stanic nám bylo jasné, že lidé si neodpočinou, když budou bydlet v místnosti dvaapůlkrát tři metry a bude jich tam šest. Lidé potřebují jakousi intimitu, takže u nás jsou pouze dvoulůžkové a jednolůžkové kajuty.
Jaké jsou možnosti výzkumu?
Možnosti výzkumu jsou dány lokalitou. Ostrov James Ross je jedna z největších odledněných oáz v Antarktidě a geologicky je velmi mladá. Navíc proces odledňování pořád pokračuje. Co je na tom zajímavé jsou změny zemského povrchu, který se najednou ocitá v energeticky či hydricky úplně jiných podmínkách. My se zaměřujeme na to, jak celý tento systém odledněného území funguje, jaké procesy modelace povrchu tam probíhají, jak se mění klima atd.
Jaké by měly být výsledky nebo výstupy?
Celé by to mělo končit tím, že by se vytvořil model Antarktického odledněného systému. V rámci toho modelu by pak mělo být možné měnit některé jeho parametry a pozorovat, jaké budou následné odezvy simulovaného prostředí. Polární ekosystémy jsou relativně jednoduché, takže se poměrně snadno studují, ale jsou také velmi citlivé na vnější změny, takže celý proces známého globálního oteplování je může dost poškodit. Jestliže budeme mít takový model, tak do něj můžeme dosazovat budoucí parametry a pozorovat, jak se ekosystém zachová. Na základě toho lze třeba předejít jeho zániku.
Co pro českou vědu a Česko znamená, že má polární stanici?
Je to výborná příležitost, jak se prezentovat v celosvětovém měřítku. Proti výstavbě nelze argumentovat tím, že je to daleko a že se nás to netýká. Klimatický systém je jeden na celém světě a Antarktida se podepisuje na počasí Evropy stejně jako Arktida. Navíc fakt, že máme takovou stanici, může výrazně změnit statut ČR v rámci Antarktické smlouvy. Zatím jsme pouze stát, který má právo pozorovat, ale jakmile prokážeme několikaletý výzkum, tak můžeme požádat o změnu statutu na vyšší úroveň a budeme moci do problémů Antarktidy přímo zasahovat. To může být velmi perspektivní, protože nikde není psáno, že Antarktida bude mít navěky stejný statut jako má teď. Když budu fantazírovat, tak třeba dojde k energetické krizi a právě Antarktida může být místo, kde se bude krájet chleba, protože tam všechno je.
