Profesor Václav Matyáš patřil mezi první doktorské studenty před 20 lety nově založené fakulty informatiky. Jan Krhovják, který pracuje jako vedoucí kryptografického výzkumu ve společnosti CEPIA Technologies a zabývá se vývojem produktů pro různé bezpečnostní složky v zahraničí, byl zase jedním z jeho prvních doktorandů.
Matyáš teď využívá jeho praktických zkušeností a znalostí, když ho zve na přednášky. „Lidi jako Honzu se snažím uvrtat do toho, aby k nám jednou dvakrát za rok přišli a povykládali studentům o tom, co dělají,“ řekl Matyáš, který se zabývá počítačovou bezpečností.
Krhovják se s profesorem Matyášem poprvé setkal už při psaní bakalářské práce. „Téma bezpečnosti mě lákalo už od začátku studií. Po bakalářce jsem tak u něj psal i obě magisterské práce a nakonec udělal dizertaci,“ uvedl Krhovják, který studoval teoretickou i aplikovanou informatiku.
Málo doktorandů, hlubší vztah
Doktorské studium si ale u svého školitele musel vybojovat. „Když jsem končil magistra, byl Vašek zrovna v zahraničí, takže jsem si to s ním vyjednával přes e-maily. Ozval jsem se totiž hodně pozdě a on už měl dva plánované studenty vybrané. Nakonec to ale vyšlo,“ podotkl s úsměvem Krhovják, který si s profesorem začal tykat až po jeho návratu v polovině prvního ročníku doktorského studia. Sám Matyáš říká, že s prvními doktorandy je práce a vztah nejlepší. „Konzervativní člověk jako já si jich vezme málo a může se jim tím pádem víc věnovat a zatáhnout je bezprostředně do věcí, které dělá.“
Matyáš totiž v té době pracoval na své habilitaci a pobýval střídavě v Irsku a Velké Británii. „Jezdil jsem na habilitační přednášky do Česka a nabíral své první doktorandy. Chtěl jsem mít jen dva, ale kluci mě nakonec přesvědčili,“ uvedl profesor, pro kterého vyjednávání v e-mailech rozhodně nebylo novinkou.
Podobnou situaci zažil s vlastním doktorským studiem. Matyáš studoval na přírodovědecké fakultě učitelství výpočetní techniky a fyziky a vyjednal si stipendium v Kanadě. „Když jsem v roce 1993 končil magisterské studium, nabídli mi, že mi většinu předmětů ze zahraničí potom uznají v doktorském studiu. Nebýt toho, asi bych v Kanadě zůstal. Nastoupil jsem tedy na doktorát a spoustu věcí jsem konzultoval a řešil se svým školitelem korespondenčně,“ zavzpomínal profesor, který odjel do zahraničí jako doktorand přírodovědy, ale za necelé dva roky se vrátil už na fakultu informatiky.
Byl tak mezi prvními, kteří začali na informatice učit. Věnoval se bezpečnosti a dostal možnost otevřít si samostatný seminář. Postupně pak na fakultě vznikl magisterský obor bezpečnost informačních technologií, o který je velký zájem.
„Kvalita studentů je stejná, jen jich bereme víc a člověk musí myslet na to, aby náplň byla zajímavá i pro průměrného studenta. Na druhou stranu je každý dobrý v něčem jiném a většinou se dá najít něco zajímavého pro něj a přínosného pro oblast bezpečnosti,“ říká o studentech Matyáš. Zároveň ale zdůrazňuje, že je důležité umět říkat ne.
Pokud u něj někdo nastoupí na doktorát, zapojí ho profesor hned do několika projektů z různých oblastí. „Až pak si vyberou téma své dizertace. Pokud se totiž několik let věnují důkladně jen jedné oblasti, hrozí, že se tématu přesytí a studium nedokončí. U stejné věci jako na magisterském studiu tak zůstane méně než polovina a zbytek si najde jiné téma,“ podotkl Matyáš.
Nad svými studenty drží někdy doslova ochrannou ruku. „Honzu jsem třeba poslal na zahraniční stáž do Drážďan, protože jsem cítil, že by mohl mít problém se sepisováním dizertace kvůli vlivům z okolí. V Německu měl přikázané tři dny v týdnu pracovat a dva dny v týdnu se věnovat sepisování dizertace,“ poznamenal s úsměvem profesor. A jeho bývalý student zásah zpětně oceňuje. „Starání se o učebnu a vyřizování administrativy a dalších drobností člověku nakonec zaberou dost času a moc toho nenapíše, v cizí laboratoři se dá soustředit mnohem líp,“ uvedl.
Dizertaci psal na téma generování náhodných a pseudonáhodných dat. Ta jsou základem vytváření šifrovacích klíčů pro bezpečný přenos informací. „Data musejí být rozdílná pro každého uživatele či operaci a nesmějí být předvídatelná. Snažíme se hledat nové postupy, které to zaručí,“ přiblížil informatik výzkum.
Na studia vzpomíná v dobrém, vyhovovalo mu nejen zaměření na více oblastí, ale i fakt, že díky spolupráci s profesorem Matyášem měl přístup k řadě informací z oboru. „Bylo to zajímavé a přínosné. Ještě teď spolu nárazově spolupracujeme a chodím i přednášet,“ uvedl Krhovják.
Ze studenta učitelem
V učení má podle vlastních slov ještě trochu rezervu. Nejhorší prý ale bylo stanout před plnou posluchárnou poprvé. „První přednášku před velkým počtem lidí jsem měl navíc v angličtině, takže jsem byl dost nervózní. Ale postupem času se to zlepšovalo, naučil jsem se připravovat a snažím se být se studenty v kontaktu a zaujmout je,“ popsal své zkušenosti Krhovják.
Jeho učitel si na své první vystoupení v roli přednášejícího už nepamatuje, ale vzpomíná na to, jak si první roky přednášky několikrát o samotě přeříkával. Postupem času už nasbíral dost zkušeností a osvojil si pár triků. „Důležitý je oční kontakt. Z obličejů lidí se dá vyčíst, jestli látce rozumí, jak mě sledují, jestli jim to třeba přijde příliš jednoduché a je možné přednášet rychleji. Je potřeba si vybrat pár lidí, na které se soustředíte, a jste pak schopni reakce sledovat,“ poodhalil svůj styl přednášení Matyáš.
Se studenty ale netráví čas jen na přednáškách a v laboratoři. „Snažíme se jednou dvakrát do roka někam vypadnout a povykládat si, co kdo dělá. V posledních letech jsme k tomu připojovali také různé experimenty v poli,“ dodal Matyáš s tím, že těchto akcí se účastní i bývalí studenti včetně Honzy.
