Mladý učitel Petr Švenda zvítězil v soutěži o vynikajícího pedagoga na fakultě informatiky. I když mu jeho původně neplánovaná profese zabírá veškerý čas, setkávání se studenty ho baví. A po nocích se ještě stíhá věnovat astrofotografii.
Švendovi mají programování v rodině. Tatínek se snažil svého syna k oboru lákat už odmala, malý Petr se ale dlouho bránil. Až na střední škole ho práce s počítači chytla a spolu se skupinou spolužáků zamířili studovat informatiku na Masarykovu univerzitu.
„Vůbec jsem nepřemýšlel, že bych zůstal na fakultě po dostudování,“ popisuje Švenda. „Ale po obhájení bakalářky jsem svou práci ještě přes léto upravoval a to zaujalo mého vedoucího, tak mi dal další práci a pak už to tak nějak vyplynulo,“ vypráví lektor, který na fakultě působí jako učitel od roku 2009.
Čtyřiatřicetiletý Švenda vyučuje jednak úvodní předměty, kde se stovky studentů prvního a druhého ročníku učí programovat, a také vede semináře související s bezpečností a aplikovanou kryptografií (šifrováním) pro malé skupiny magisterských zájemců. U volitelných seminářů má motivaci studentů jistou už předem, ale donutit celý ročník nováčků, aby doma trávili hodiny a hodiny programováním, to už vyžaduje strategii.
Na úvodních předmětech před ním totiž nesedí lidé, kteří se už programováním zabývali po večerech na střední škole, jako tomu bylo dříve. „Dnes více jak 80 procent lidí, kteří sem nastoupí, nikdy neprogramovali,“ říká Švenda s tím, že tahle proměna je pro něj i kolegy stále překvapením. Považuje tedy za nejdůležitější studenty pro věc nadchnout. „Dobré je, když si třeba najdou nějaký open sourcový projekt a přispívají do něj, aby neprogramovali jen proto, že to po nich někdo chce jako domácí úkol,“ myslí si lektor.
Švenda je rád, že se mu daří v úvodních předmětech udržet i studenty, kteří už něco umí. Nechává je totiž pomáhat s připravováním předmětu a po pár semestrech třeba i vést cvičení. „Tito studenti třeba na střední škole pořádali souboje robotů, ale často mají problém s předáváním znalostí dál. A to je něco, co se tu mohou naučit,“ popisuje pedagog s tím, že využívání zkušenějších studentů při výuce je na fakultě informatiky běžné.
A co říká Petr Švenda na své vítězství v anketě o nejlepšího pedagoga? „Myslím si, že mám štěstí, že mám kolem sebe skupinu lidí, které to baví,“ říká skromně a doplňuje, že volbu pouze jednoho nejlepšího za fakultu považuje za zkreslující. Navíc mu podle něj pomohlo to, že se při výuce setkává s velkým množstvím studentů.
Sám je při své práci nejvíc inspirován svými kolegy a reakcemi od studentů. „Ke každému domácímu úkolu sbírám zpětnou vazbu a stejně tak na přednášce se snažím ze studentů tahat, co jim není jasné. Dobré postřehy mi nosí také cvičící, kteří při seminářích vidí, v čem studenti nejvíc tápou.“ Z předmětové ankety v ISu se podle něj tolik informací získat nedá, protože v době, kdy ji studenti vyplňují, už na průběh výuky zapomenou.
Petr Švenda se coby odborný asistent kromě učení zabývá i vlastním výzkumem. Baví ho obojí, horší je to ale prý skloubit dohromady. „Teď dávám jednoznačně přednost výuce, na výzkum bych potřeboval vykouzlit ještě trochu víc času,“ zamýšlí se. Přitom doma se s ním rodina loučí v sedm hodin ráno a běžně se do svého bydliště hodinu za Brnem vrací v deset večer.
Není divu, že si našel ryze nočního koníčka – už několik let fotí vesmír. „Jednou jsem foťák otočil na nebe, a když jsem pak zapátral v hvězdných mapách, došlo mi, že jsem vyfotil nějakou mlhovinu,“ vypráví Švenda, co odstartovalo jeho zálibu.
Od té doby tráví několik nocí v roce ve spacáku na poli za domem a na dlouhé expozice zachycuje komety, planety nebo galaxie. Na další záliby už čas nezbývá. „Je moc velký luxus mít koníčky, které nějak nesouvisí s mým oborem,“ vysvětluje jeden z nejoblíbenějších pedagogů Masarykovy univerzity.
