Od začátku února bude mít pedagogická fakulta nového děkana. Dosavadní prorektor pro záležitosti studentů a vedoucí katedry sociální pedagogiky Jiří Němec má velké plány. Chce zvýšit kvalitu vzdělávání v prezenčním i kombinovaném studiu a oblast celoživotního vzdělávání učitelů plánuje dát na starost samostatnému oddělení. Fakulta podle něj také musí nastavit vyšší laťku v přijímacím řízení.
Co vás vedlo k návratu na fakultu z vedení univerzity?
Chtěl bych pomoct budovat prostředí, ve kterém by se učitelé na fakultě cítili smysluplně. Rád bych vytvořil podmínky pro tvůrčí naplnění řady nápadů, se kterými za mnou přišli moji kolegové a studenti.
Univerzita pomalu snižuje počty studentů. Nejinak to plánujete i na pedagogické fakultě. Co za tím je a jaké to bude mít důsledky?
Snižování počtu studentů je obecný trend, kterým prochází celá univerzita, nejen kvůli demografickému poklesu. Slibujeme si od toho především zvýšení kvality. Na pedagogické fakultě se chceme zejména vrátit k formám výuky, které jsou vhodnější pro učitelský typ studia. Když stoupal počet studentů, obory se tomu musely přizpůsobit a to často znamenalo, že se měnilo kurikulum nejen co do rozsahu hodinových dotací, ale také co do struktury. Laboratoře nebo seminární cvičení se odsunuly až do druhého nebo třetího ročníku, kde se očekávalo, že bude studentů o něco méně. V prvních ročnících se preferovaly přednášky pro velké skupiny studentů. Teď nastal čas, abychom se začali zamýšlet nad návratem k původnímu stavu a studium udělali atraktivnější už v prvních semestrech.
Pedagogická fakulta je specifická řadou jednokreditových a jednohodinových předmětů. Avizoval jste, že se to bude měnit. Jaké to má důvody?
Souvisí to s tím, co jsem říkal. Chceme zkvalitnit výuku a rád bych se vydal cestou kvality na úkor kvantity. Studenti by měli školu navštěvovat méně, nicméně v tu dobu, kdy tam budou, by na ně měly být kladeny daleko větší nároky a student by si měl odnést pozitivní zkušenost a pocit smysluplnosti. Ze seminářů by měl odcházet s pocitem, že to, co ho učíme a jak ho to učíme, je užitečné pro jeho osobnostní rozvoj a budoucí profesi. Každý student by měl mít příležitost vystoupit v semináři nebo jinak prokázat, že se na hodinu řádně připravil a naplnil očekávání vyučujícího a požadavky daného předmětu.
To zní jako rozsáhlá změna. Jak to vidíte časově?
Změna bude určitě postupná a bude vycházet z analýz a konzultací s garanty oborů. Určitě se to nestane během jednoho roku.
O pedagogické fakultě je známo, a zmiňujete to i ve svém programovém prohlášení, že bývá pro řadu uchazečů o studium až druhou volbou. Dá se s tím vůbec něco dělat?
Je to skutečně tak, i když se to samozřejmě netýká jen naší fakulty, obecně je to problém, který se týká některých typů oborů v kontrastu třeba k medicíně nebo právu. Nicméně i k nám se dle analýz, které máme k dispozici, hlásí řada talentovaných a motivovaných studentů s vysokým percentilem. Rád bych ale dospěl k úpravě kritérií v přijímacím řízení tak, abychom nenabírali studenty za každou cenu a jen kvůli naplnění požadovaného stavu. Musíme si nastavit laťku, pod kterou prostě nepůjdeme. Jen tak se k nám budou dostávat ti, kteří skutečně směřují k profesi pedagoga, a nikoliv jen k dosažení titulu. Musí to tak být, pokud chceme udržet pověst univerzity, která je výběrová.
Až čtyřicet procent studentů pedagogické fakulty je v kombinovaném studiu. Není to příliš mnoho?
Je to velice heterogenní skupina studentů od učitelů z praxe, kteří si doplňují patřičné vzdělání, až po relativně mladé lidi, kteří mají zaměstnání mimo pedagogický obor. Opět se nabízí otázka srovnatelnosti kvality přípravy studentů s prezenční formou. Kontaktní výuka v kombinovaném studiu tvoří jen asi třetinu celkového objemu a nejsem si jistý, že ji vždy využíváme smysluplně. Musíme také zhodnotit stav e-learningových kurzů, testování či zadávaných seminárních prací a podobně. Chtěl bych prostě podobně jako u prezenčního studia dosáhnout zvýšení kvality.
Velkým tématem v českém školství je dlouhodobě celoživotní vzdělávání učitelů, kterému se údajně nevěnuje systematická pozornost...
Byl bych rád, kdyby na pedagogické fakultě vyrostlo silné oddělení, které bude připravovat kurzy v rámci dalšího vzdělávání učitelů, asistentů a dalších pedagogických pracovníků nejen v souvislosti s rozvíjejícím se kariérním řádem. Měli bychom být schopni nabídnout takové lektory, kteří budou opravdu lákadlem pro naše absolventy tak, aby kurzy nepředstavovaly jen nějaké nezbytně dané formální penzum, ale aby si je učitelé vybírali i proto, že v nich uvidí příležitost vlastního osobnostního a profesního rozvoje.
Takové oddělení tedy prozatím neexistuje?
Zatím je tato činnost součástí agendy studijního oddělení. Byl bych rád, kdyby se tyto aktivity osamostatnily a oddělení převzalo i práci, která teď hodně spočívá na katedrách. Ty by se měly zabývat více atraktivitou obsahu a méně administrativou. Student by měl také dostat daleko větší servis.
Učitelé se na univerzitě vzdělávají i na dalších fakultách. Neuvažuje se o nějakém ujednocení?
Už pro to byly podniknuty některé kroky. Vznikla komise pro přípravu učitelů, kterou jmenoval rektor Bek. Jejím úkolem bude uvažovat o jakémsi společném standardu a najít společné jádro, na které bychom mohli soustředit síly. Moje představa je, že by vznikla velká šíře profilujících pedagogicko-psychologických disciplín sestávající z řady povinně volitelných i volitelných předmětů tak, aby se student rozvíjel podle svého zájmu. Věřím, že by to zlepšilo i současnou situaci, kdy řada studentů přistupuje ke společnému základu s jakýmsi despektem a vnímá ho jako nutné zlo. Vždy je lepší, když posluchač studuje to, co ho baví, než to, co musí.
Pedagogická fakulta má relativně málo doktorských studentů. Jaké máte s touto formou studia plány?
Máme v průměru pouze dva a půl studenta na jednoho školitele, což je nejnižší počet uvnitř univerzity. Otázka je, co toto číslo znamená. Naplňují skutečně všichni docenti a profesoři své poslání ve vztahu k doktorandům, nebo jsou na této pozici jen formálně zařazeni a v podstatě dělají práci asistentů?
Počet doktorských studentů ale rozhodně nechci za každou cenu uměle zvyšovat jen proto, abychom se přiblížili průměru na univerzitě. S menším počtem studentů máme totiž větší možnost pracovat na standardech kvality. Určitě bych ale chtěl sjednotit požadavky na studenty co do jejich vědeckého výkonu a pedagogických povinností. V současnosti jsou na jednotlivých katedrách mnohdy výrazně odlišné.
Za jednu z priorit jste ve svém programu označil internacionalizaci. V jakém smyslu ji chcete provést?
Jde mi především o zvýšení mobility. Každý student by měl usilovat o získání zahraniční zkušenosti. Je to skvělá průprava do profesního i osobního života. Musíme se proto snažit odstraňovat bariéry, které v tom našim posluchačům brání. Neměl by to ale být jen Erasmus. Byl bych rád, kdyby mohli budoucí učitelé čerpat i zkušenosti z jiných školských systémů a přenášet dobrou praxi do tuzemska.
Jaké jsou ty bariéry?
Někdy jsou to malicherné požadavky vyučujících, kteří mají pocit, že když student absolvuje jeden semestr mimo fakultu, přijde o nějaké zásadní poznání, kterého se mu dostane jen v semináři dotyčného vyučujícího. Chci tedy budovat osvětu uvnitř fakulty, aby si kolegové uvědomili, že studentovi to přináší i jiné benefity a při dobré vůli lze zvládnout obojí, jak požadavky daného předmětu, tak i zahraniční zkušenost.
