Na Masarykově univerzitě nestudoval, přesto na ní zanechal významnou stopu. Světoznámý skladatel Leoš Janáček dostal před 90 lety od univerzity jako vůbec první čestný doktorát. Upomínek na jeho osobnost je na univerzitě mnoho, zejména od roku 2004, kdy se konala velká výstava děl odkazujících na 150. výročí skladatelova narození.
Sochy a obrazy, které umělci na počest Janáčka vytvořili, jsou dnes k vidění na různých místech školy. Muže, jenž je mimo jiné autorem skladby, která zněla u pokládání základního kamene právnické fakulty v roce 1928, se výstavou rozhodl uctít jiný čestný doktor univerzity Petr Spielmann. „Na začátku roku 2002 oslovil velkou řadu českých i zahraničních umělců, aby ze své tvorby vybrali nebo nově vytvořili dílo, kterým by vyslovili svůj vztah k tomuto skladateli. Na následné výstavě s názvem Pocta Leoši Janáčkovi v roce 2004 se jich objevilo více než sto a 63 z nich se poté stalo majetkem univerzity,“ přibližuje historik umění z filozofické fakulty Jiří Kroupa.
Do botanické zahrady...
Kdo by chtěl vidět všechna díla pohromadě, má možnost na webu www.muni.cz v sekci Galerie univerzity. Nebo se za nimi může vydat osobně. Jedna ze soch, konkrétně ta od německo-kanadského sochaře Friedhelma Lacha, stojí u hlavního vchodu botanické zahrady v Kotlářské ulici.
Jmenuje se Malý kostel a umělec ji vytvořil z pozoruhodného kamene, porfyrového tufu těženého v okolí města Rochlitz. „Jde o zvláštní vulkanický materiál oranžové až červené barvy. V saském umění se hojně využíval už od románských dob,“ vysvětluje Kroupa a upozorňuje i na druhé Lachovo dílo, které univerzita vlastní – sochu s názvem Stéla. Stojí nenápadně v zeleni v zadním traktu bývalého areálu lékařské fakulty na Komenského náměstí.
„Před lety se uvažovalo, že by budova na křižovatce ulic Údolní a Joštova sloužila semináři dějin umění a vznikla by tam také galerie. Lacha to nadchlo natolik, že budoucí galerii věnoval další svoji sochu,“ popisuje Kroupa, jak se dílo na místo dostalo.
Pokud si ji někdo bude chtít jít prohlédnout zblízka, měl by podle historika umění věnovat pozornost i místům, kolem nichž bude procházet.
...nebo na Komenského náměstí
Návštěvník se k dílu dostane průchodem přes někdejší starou budovu Německé vysoké školy technické (dnes místo, kde je třeba Centrální počítačová studovna), která vznikla přeměnou z původní c. k. Polytechniky vystavěné v letech 1858 až 1860. Podle plánů vídeňského inženýra Ignatze Latzela ji vybudoval brněnský stavitel Josef Arnold.
Jedna z nejznámějších staveb univerzity je charakteristická už jen sochami nahoře nad průčelím. Reprezentují je dvě chiméry držící erb a alegorické personifikace Vědění (vlevo je Pallas Athéna se sovou) a Inženýrství (vpravo dívčí postava s klíčem a ozubenými koly). „Mnohem významnější sochařské práce se ovšem nacházejí ve vestibulu, kde jsou alegorické personifikace polytechnických oborů – chemie, fyziky, matematiky a strojírenství. Ztvárnil je jeden z nejvýznamnějších rakouských sochařů přísného historismu Josef Cesar, s jehož díly se můžeme setkat na řadě míst kolem vídeňské Ringstrasse,“ upozorňuje Kroupa.
Ještě než návštěvník dojde k samotné Stéle, potká na místě jiný artefakt. Na dvorku mezi budovami leží skulptura Dvě vlny, jejímž autorem je pro změnu současný přední český sochař Lukáš Rittstein.
