Až se budete probírat fotkami z letošních promocí, nebo jestli už doma nějaké máte, s největší pravděpodobností na nich narazíte na něco, co jste v prvním plánu fotit nechtěli. Obraz Prométheus přinášející lidstvu oheň zdobí celou čelní stranu auly na právnické fakultě, takže se dostane na každou promoční fotkou. A má za sebou i pohnutou historii.
Když aula v roce 1933 vznikla, tak jediné, co ji krášlilo, byl skleněný strop a busta prezidenta Masaryka. Podle dostupných informací si ale tehdejší děkan lékařské fakulty a velký milovník umění profesor Otakar Teyschl řekl, že přední zeď by prázdná zůstat rozhodně neměla. Začal tedy přemýšlet o nápadu na rozměrnou malbu a hned ho napadlo také jméno umělce, který by ji mohl vytvořit. Jeho přítel malíř Antonín Procházka.
Mělo to ale několik komplikací. Celý nápad bylo třeba prosadit ve vedení univerzity. A dalším zádrhelem byl fakt, že Procházka nikdy nic tak velkého, jako je plátno o rozměrech 7,5 krát 13 metrů, nedělal. Panovala tedy nedůvěra, jestli úkol zvládne.
Obavy ale rozehnal sám Teyschl. „Ve své vile nechal Procházku namalovat jinou rozměrnou malbu s názvem Zlatý věk. Když byla práce hotova, tak Teyschl pozval představitele univerzity na domácí vernisáž, aby demonstroval umělcovy kvality,“ přiblížil Jiří Kroupa, historik umění z filozofické fakulty.
Mytologický námět obrazu, tedy ztvárnění Prométhea, se objevil přirozenou cestou. Procházka tuto bájnou postavu celoživotně obdivoval, maloval ji už ve svém kubistickém období ve 20. letech, tehdy ale o hodně pochmurněji. „Na jedné malbě je Prométheus hrdinou tragického osudu. Je přikovaný ke skále a orel mu vyjídá vnitřnosti,“ popsal Kroupa.
Na obrazu v aule právnické fakulty má Prométheus jinou roli, která daleko víc souzní s posláním instituce, jež dílo vlastní. Bájný hrdina na něm lidstvu přináší oheň poznání, což symbolizuje vzdělávací roli univerzity.
Všechno mělo být chápáno také jako snaha o mobilizaci společnosti v těžké předválečné době. A podle záměru iniciátorů mělo být dílo tak trochu i připomenutím Tomáše Garrigua Masaryka. „Navrhovatelé mají na mysli velký obraz, který by byl apotheosou (oslavou, pozn. red.) presidenta Masaryka a vyjadřoval také současné poslání university na poli kultury duchovní i hmotné,“ napsal tehdy Jindřich Petr, prezident Obchodní a živnostenské komory v Brně, do dopisu, ve kterém žádal různé instituce o pomoc při financování tvorby díla. Dopis je součástí publikace Brněnský Prometheus, která podrobně líčí příběh vzniku obrazu i jeho další osud. Před dvěma lety ji vydal Archiv města Brna.
Složitá malba si pozornost skutečně zaslouží, výrazně se jí totiž dotklo válečné období. Vernisáž se konala v prosinci roku 1938, tedy v době, kdy Československo svírala tíseň z rostoucí moci nacistického Německa. Když fašisté fakultu obsadili a vytvořili zde řídicí úřadovnu gestapa, zaměstnanci školy srolovanou malbu schovali ve sklepě pod hromadu uhlí.
Válku přežila, ale nepohodlné podmínky se na ní výrazně podepsaly. Celý obraz pak bylo nutné rekonstruovat. Tentokrát už ovšem bez přičinění jejího hlavního tvůrce Procházky, který zemřel měsíc po konci druhé světové války. „Rekonstrukce se ujala jeho žena Linka, jež s ním před lety dílo spoluvytvářela. Práci zvládla velice dobře, dnešní obraz má však o něco tlumenější barvy než ten původní,“ doplnil Kroupa.
