Pedagogická fakulta už není záchranný kruh

Novým děkanem Pedagogické fakulty MU se od 1. února stal doc. RNDr. Josef Trna, CSc., který tak nahradil dosavadního děkana Vladislava Mužíka, jemuž vypršelo druhé volební období. Docent Trna ve volbě Akademického senátu PdF získal dvacet hlasů z jednadvaceti odevzdaných.

Na Pedagogické fakultě MU působíte již od roku 1989, v čem se podle vás nejvíce změnila v posledních deseti letech?
PdF MU se postavila do čela pedagogických fakult v ČR a tuto pozici si udržela. Jako první máme téměř všechny studijní programy strukturované. Výrazně se zvýšil počet studentů, doktorandů a účastníků celoživotního vzdělávání. Podstatně jsme rozšířili vědeckou práci. Jako jediná z pedagogických fakult řešíme dva vědecké záměry.

Od roku 2001 působíte i ve funkci proděkana PdF, v čem se změní vaše pracovní náplň ve funkci děkana?
Podle zákona budu nyní zodpovědný za celou fakultu. Jako bývalého proděkana pro rozvoj fakulty mne můj předchůdce docent Mužík stavěl do čela rezortů, kde jsme očekávali problémy. Tak jsem důkladně poznal téměř vše na fakultě. Považuji to za výhodu a za základ komplexního pohledu vedoucího manažera fakulty.

S jakými cíli přebíráte funkci děkana? Jaké změny na PdF plánujete?
Chci pokračovat v tom dobrém, co jsme společně s dosavadním děkanem uskutečnili. Moje hlavní volební heslo je: profesionalita, spolupráce a evolučnost. Chci zlepšit akademické klima, nastavit rovnocennost vzdělávání a vědy, udržet kvalitu výuky při vysokém počtu studentů, postupně zvyšovat vědecko-výzkumnou produktivitu v konkurenčním prostředí a zkvalitňovat pracovní podmínky studentů a pracovníků.

Pedagogické fakulty mívají pověst záchranného kruhu – nedostane-li se student na žádnou z vysněných fakult, na pedagogickou se jistě dostane. Společně s tím jsou často pedagogické fakulty vnímány jako jednoduchá cesta za titulem, učit však chce málokdo. Jak tuto nelichotivou pověst pedagogických fakult v ČR vnímáte?
Záchranným kruhem již dávno nejsme. Nevěříte-li, podejte si k nám přihlášku na speciální nebo sociální pedagogiku či na učitelství angličtiny. Budete mít stovky konkurentů, ze kterých si vybíráme. Ano, máme i obory, kde má šanci na přijetí téměř každý. Příkladem je učitelství fyziky. Zde je však „úmrtnost“ studentů již řadu let více jak padesátiprocentní. Takže pokud chcete diplom zadarmo, k nám si přihlášku nepodávejte. Drtivá většina našich absolventů do učitelské praxe nastupuje. Jiné je, že tam část z nich nevydrží po celý život. To je ale dáno narůstající náročností učitelské profese a stále relativně nízkým výdělkem. Naši absolventi se však neztratí, úřady práce nezatěžují.

Jednou z diskutovaných reforem veřejného prostoru v ČR je i reforma školství. Jaké by podle vás měly být její hlavní body?
Můj názor je, že nepotřebujeme žádnou revoluční reformu. Pokud ji přesto někdo vyhlásí, s velkou pravděpodobností se nepovede. To platí i o současné reformě v podobě rámcových vzdělávacích programů. Hlavním nedostatkem zůstává vymizelá motivace učitelů, minimální informovanost veřejnosti a nepropracovanost reformy. Její Achillovou patou jsou chybějící hodnotící standardy. Reforma sice dává správně učiteli a škole relativní volnost ve volbě učiva a hlavně výukových metod. Vůbec ale nemáme ošetřen výstup na konci základní a střední školy. Pokud se zeptáte, jestli PdF připravuje učitele na změny ve vzdělávání – odpovím: ano, a to bez ohledu na reformy-nereformy v našem školství. Snažíme se o okamžitý přenos výsledků našeho bádání a poznatků ze zahraničí do přípravy učitelů i do jejich celoživotního vzdělávání.

Při svém teoretickém bádání se věnujete didaktice fyziky a přírodovědy se zaměřením na školní experimenty, motivaci žáků a tvorbu žákovských dovedností. Jaký je tedy podle vás nejlepší způsob motivace žáků?
Jsem zastáncem takzvané vnitřní poznávací motivace, zjednodušeně řečeno probuzení zájmu o obor. Má velkou výhodu, protože může být spjata pouze s příjemnými emocemi. Vnější motivace výkonová (známky) nebo sociální (prestiž) mohou být spjaty i s velmi nepříjemnými pocity a prožitky dětí (výčitky a tělesné tresty rodičů). Pokud bych měl označit nejlepší nebo dle mých výzkumů nejúčinnější motivační techniku ve výuce přírodovědných předmětů, pak to bude jistě překvapivý paradoxní pokus s jednoduchými pomůckami. Jeden vám nabídnu: na chvilku zvedněte jednu ruku nad hlavu a druhou nechejte viset podél těla. Pak dejte ruce hřbety vedle sebe. Určitě vás překvapí rozdíl v zabarvení kůže rukou. Jednoduše jste si dokázali, že žijeme v gravitačním poli Země a jedinou potřebnou pomůckou, kterou má navíc každý po ruce, bylo naše tělo.